Réžia:
Michel HazanaviciusScenár:
Michel HazanaviciusKamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Ludovic BourceHrajú:
Jean Dujardin, Bérénice Bejo, John Goodman, James Cromwell, Penelope Ann Miller, Missi Pyle, Beth Grant, Ed Lauter, Elizabeth Tulloch, Ken Davitian (viac)Obsahy(2)
Hollywood, 1927, George Valentin (Jean Dujardin) patří k největším hvězdám němého filmu. Poznáte ho podle tenkého knírku, typické bílé kravaty a fraku. Jeho účinkování v exotických příbězích o intrikách a hrdinských činech znamenalo velký úspěch pro filmové studio Kinograph, v jehož čele stojí magnát Al Zimmer (John Goodman). Sláva Georgovi vynesla elegantní manželku Doris (Penelope Ann Miller), každý den ho vozí do práce oddaný šofér Clifton (James Cromwell) a vítá ho vlastní usměvavá tvář z plakátů Kinographu. Na filmové premiéře spontánně reaguje na bouřlivé davy fanoušků a reportérů. Jakoby svým postavám z oka vypadl a jeho hvězdná kariéra se zdá neohrozitelná. Hollywood však brzy ovládne nový fenomén: mluvený film. George touto technickou novinkou opovrhuje a označuje ji za nevkusné pobláznění. V roce 1929 chce Kinograph úplně zastavit výrobu němých filmů a George se musí rozhodnout: buď přijme zvuk, jako to udělala mladá vycházející hvězda Peppy Miller, nebo bude riskovat pád do zapomnění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (37)
Recenzie (799)
Pocta určená lidem, kteří neví vůbec nic o hollywoodské kinematografii přelomu 20. a 30. let, ale zato jim připadají morálně akceptovatelné poslední Vejdělkovy filmy, ovšem chtějí být víc alternativní, ačkoliv jde o pózu. Rozepíšu se o tom v kritice víc, ale spíš než formální či jinou analýzu by si tenhle snímek zasloužil studii propagačních strategií Weinsteinovců v případě oscarové lobby, protože přijmout tuhle nemístnou romantizaci předkodexové éry (!) a žánrový nepodarek (kde je romance?), která by si spíš zasloužila rostenovskou drtivou kritiku, můžou vážně jenom zmanipulované ovce. Tak jsem se rozepsal. ()
Obvykle zběsile nejásám, když zahlédnu cosi starého, černobílého a němého, ale tentokrát učiním výjimku. Asi proto, že tohle je nové, černobílé, skoro němé a hodně zábavné. Jsem si jist, že z němého hvizdu Peppy Miller budu mít ještě dlouho zalehnuté uši a její sexuální scénu s Valentinovým kabátem má děravá paměť jistě také nějakou tu dobu udrží, stejně jako to neuvěřitelné jiskření mezi hlavními protagonisty. Takže jeden němý aplaus za vynikající casting a pokud někomu schází v mém hodnocení pátá hvězda, tak vězte, že uhořela ve Valentinově domě při zbytečně dramatických pasážích. ()
Hravé a do filmu zamilované. Kdyby se v poslední třetině natvrdo neklouzalo do existenciální roviny a nekřičelo tak okatě o "němé" emoce, byl by z Umělce odvážlivec roku, který teď zaslouženě sbírá vavříny. Takhle se nemůžu zbavit pocitu příliš chtěné gradace, která tím pádem funguje o chlup méně než by mohla, ale v důsledku musím stejně chválit. Hlavní dvojice září v každém úsměvu či tanci, dobové filmy nutí vzpomínat a retro soundtrack funguje tak dokonale, že jsem ono převtělení do dvacátých let hltal do posledního políčka. Jako celek ale kvůli výše zmíněnému jen za 75%. ()
Nemyslím si, že by The Artist byl kdovíjaké mistrovské dílo, je to poměrně prostý film, který si ve stylu úsloví "v jednoduchosti je krása" klade za cíl pozvednout ducha jak běžných diváků svou šarmantní "pohádkovostí", tak filmových pamětníků a zarytých kritiků svými odkazy. Umělec je film skutečně pro všechny, v dnešní době je kouzelné, že/jak vypráví pouze obrazem a gesty (skvělá práce herců v popředí) a jak dobře to funguje. Příběh o přelomu němé a zvukové éry vynikne krásně, byť samozřejmě nelze zacházet do velkých detailů, romantika působí jako lehounké (zkreslené) pohlazení, postavy hýří charismatem i němými emocemi a my se můžeme jen blaženě usmívat a hltat do puntíku splněná žánrová očekávání a klišé, neboť pro nás přicházejí v nové formě - v 80 let staré formě. 8/10 ()
Velké plátno filmu sluší, nebýt ho, tak je to za 3*. Jenom proto, že tento dvojnásobně němý snímek (němý o němém) je poctou zlomovému období kinematografie (přechod od němého ke zvukovému filmu), neznamená, že je skvělý. Dujardin je kus chlapa, příběh však průhledný a slaboučký. Romantika skoro žádná. Kde je ten útok na diváka? Kde je to melodrama a srdceryvné pohledy? 70 %. [Kino] ()
Galéria (84)
Zaujímavosti (34)
- Ve filmu je použita stěžejní píseň Bernarda Hermanna z Hitchcockova filmu Vertigo (1958). Není to poprvé, co si Hazanavicius vypůjčil něco od Hitchcocka. Filmy Vertigo (1958) a Na sever severozápadní linkou (1959) mu posloužily i v jeho špiónské komedii OSS-117: Rio Ne Répond Plus (2009), kde si také zahrál J. Dujardin. V souvislosti s tímto snímkem však čelil režisér Hazanavicious skandálu. Kim Novak, protagonistka ze snímku Vertigo (1958), se cítila být podvedena tím, že si Hazanavicious skladbu vypůjčil a jeho jednání označila za nemorální. Režisér byl nucen vydat oficiální prohlášení, že Hermannova hudba byla již předtím použita v několika různých filmech, a že on měl oficiální svolení tak učinit. Hitchcocka i Hermanna považuje za své vzory. (DivX)
- Teriér Uggie je tentýž pes, který se objevil i ve filmu Voda pro slony (2011). (Pepinec)
- Během natáčení žil Jean Dujardin v odlehlém domě z třicátých let v Hollywood Hills. (SgtPepper)
Reklama