Candyman 2: Zbohom mäsu

„Príbor odložte. Dnes sa najem rukami.“ Po prvej časti a pred treťou nakrútil Bill Condon podobne podmanivý atmosférický a inteligentný krvák, ako umelecký režisér pred ním, Bernard Rose. Na CANDYMANOVI 2: ZBOHOM MÄSU je najprekvapujúcejšie, že zďaleka nie je o veľa horší, ako prvý diel. Navyše je (pre fanúšika trilógie) jedinečný tým, že sa „prehlbuje mytológia“ (príbeh o tom, ako sa z Daniela Robitaillea stal tragický Candyman, tentokrát nielen počujeme, ale aj vidíme vo flashbackoch; dej sa zo sídliska presúva do Danielovho rodiska, famózne dusného New Orleans). Bohužiaľ, ako to už s pokračovaniami chodí, stráca sa moment prekvapenia (vieme, kto je kto a o čo mu ide), ústredná hrdinka je síce stále blondína, ale na fajn Madsenovú nemá ani omylom a divák, či chce alebo nie, sa neubráni pocitu, že vidí remake (len doplnený pár novými scénami). (28.05.2011)

Legenda se vrací. Candyman opět ožívá. Vyslovte jeho jméno pětkrát před zrcadlem a pocítíte jeho hák. Otrocká postava Candymana si pro svůj hák veme v nemilost rodinu se kterou má společnou minulost. Na povrch se dostává i osud a příběh zrodu jména Candyman. Je to smutný příběh o jeho lásce a smrti. Čekal jsem pokračování prvního snímku, ale toto je samostatný příběh. Smrt je jen začátek. Spolkněte svůj strach ať vám dá sílu. Čekal jsem brutální konec, ale..........Candyman mě překvapil. Hudbu opět komponoval Philip Glass. (24.04.2011)

V původním filmu pouze načrtnutá legenda získává jasné obrysy a ve flashbacku se dozvíme jak to všechno s Candymanem alias bývalým černým otrokem Danielem Robitaillem bylo. Zaplnění prázdných míst strašákova příběhu je však jediným výraznějším pozitivem. Dvojka pouze recykluje stejný obsah a téměř veškeré tajemno vniveč se obrací. Atmosféra prvního dílu, navozená zejména skvělou kamerou, se vytratila a zůstává jen průměrné béčko se vzdychajícím Tony Toddem, charisma zlého hajzla mu díkybohu zase nechybělo. Překvapivě za tři háky. (22.10.2015)

Jak tu píši i další, že jde jen o takový prohloubenější remake jedničky. Nelze než souhlasit. Atmosféra zmizela, hudba s jedničky už nefunguje tak jako fungovala a konec je naprosto žalostný. Sice samé kritiky, ale pro fanoušky Candymana se tu najde i mnoho pozitiv, a to v podobě flashbakové zrodu Candymana samotného, brutálnější a krvavější vraždy. (12.01.2014)

Vůbec né tak špatný, jak se podle hodnocení zdá, podle mě to je docela důstojný pokračování špičkový jedničky, kterou považuju za jeden z nejlepších hororů vůbec. Nicméně je pravda, že to tak trošku trpí přemírou snahy, aby to bylo stejně kvalitní a aby to mělo stejně hutnou atmosféru jako jednička, což je v podstatě nereálný a tak v první polovině se to pak zdá trošku křečovitě natočený, ale následně druhá půlka už se mi líbila daleko víc, opět je tu slyšet hodně výraznej a mrazivej candymanovskej hudební motiv a Tony Todd je zase špičkovej a jeho vraždění hákem perfektně drsný. (24.04.2009)