Chlapčica

Krásný film o transgenderu aneb když někdo má jiné pohlaví a jiný gender. Skvěle zde bylo vidět, jak je pro společnost totiž důležité, aby si tyto dvě věci odpovídaly, ba dokonce, že to samotné, co máme mezi nohama, je nakonec tím určujícím, co nás má determinovat, a ne to, jak se cítíme. Děti dokážou být hodně kruté a v závěru jsou oni těmi strážci heteronormativního systému. Bohužel je to takový kruh, jací rodiče, takoví děti. Michaela mi bylo neskutečně líto v závěru, když ho matka donutila přiznat své "pravé" pohlaví. Také se v podobných filmech vždy objevuje motiv potřeby lidí si "ověřit", co ten člověk je, čímž samozřejmě myslí fyzicky. Šílenost a hlavně úplná zbytečnost..to vážně neumíme žít mimo binární kategorie muž/žena? Btw. strašně se mi ve filmu líbil vztah mezi Michaelem a jeho sestrou Jeanne, to prostě bylo něco dokonalého a až dospělého. (17.09.2012)

Excelentní sonda do každodenního života dívky / chlapce Laurie (Zoé Héran, jež podala mimořádný herecký výkon) a nenásilné, naprosto civilní představení jejích / jeho problémů a strastí nejen při snahách o etablování se do kolektivu místních dětí. ~ Francouzští filmaři obecně vždy zcela precizně, otevřeně a přirozeně vystihnou všechny aspekty tématu, o kterém točí, snímky se vyznačují propracovanou psychologií postav. Nejinak je tomu i v tomto případě. ~ Film je lidský, citlivý, dobře se na něj kouká, a to i pro skvělou kameru s častými detailními záběry obličejů herců (značícími zájem o člověka coby živou bytost, zájem o jeho nitro). Francouzský art miluju právě kvůli snímkům jako je tento! (19.12.2011)

Tak copak připravila Česká televize našim dětem pro sobotní prázdninové odpoledne? Sexuální identita... transsexualita... Chápu Redakci vysílání pro děti: tohle dnes "frčí" a s indoktrinací je potřeba začít už u dětí! Tu jednu hvězdičku dávám spíš než za ty zde tolik vychvalované dětské výkony za otevřený konec, který dává filmové hrdince přece jen jakousi šanci, že bude žít normální život a nebude potřebovat ani modelínu, ani žádné zmrzačující operace! Vtipný komentář Leník. (23.07.2016)

Tomboy is a charming movie that treats its main subject with warmth and heart. Tomboy is tender and affectionate. Takový milý a hodný film o trans tematice. Jak jen hodný a milý film o tomhle tématu v dětství může být. Takže vlastně vždycky hodný není. Ale opravdový. Takže ho mají rádi i lidi, co nemají rádi „tyhle filmy o transkách“. (Nemají ho rádi jen ti, co nemají rádi migranty, protože ti nemají rádi nikoho.) Protože film je o dětech a rozumí jim, děti působí opravdově, na nic si nehrajou, a porozumění pak mají i diváci a divačky. Tak moc se vžijí, že zapomenou na „rozumné řešení“ situace. A ostatní neví, co rozumné řešení je. Možná stačí nepovažovat desetiletou Lauru za „zmatenou“… Nejlepší scéna byla, když Laura/Mikäel začal/a brát svou malou sestru Jeanne ven s ostatními dětmi. Doma u společného jídla se ukázalo, že Jeanne si s celou situací umí přirozeně poradit a zakomponovat oba světy do jednoho. Doma má sestru Lauru a venku staršího bráchu Mikäela, který s ní dělá všechny ty klukovský věci, brání jí, nosí na zádech a hraje vodní bitvy… Akorát v oficiální verzi pro rodiče je Mikäel kamarád Laury… Možná se stačí zeptat dětí a být otevřen i "nerozumným" řešením... (10.04.2017)

Pozoruhodné herectví všech dětí. A bohužel veliké nepochopení toho, co se odehrává uvnitř Laury/Mickaëla. Chápu, že pro rodiče to může být složité, ale tím nekomfortněji se cítí dítě samotné. A s ním tady nikdo nepracuje, nemluví se o jeho pocitech a dítě se cítí provinile za něco, co je mu přirozené. Matka si patrně myslí, že prozrazení "reálné" identity bude ku prospěchu, ale jako reálnou bere identitu fyzickou, ne psychickou. Pěkně, citlivě natočeno. (21.12.2019)