Kríž cti

Až na ne moc dobře sestříhanou akčnější scénu na skále v úvodu se jedná o velice příjemné válečné drama, které je o to lepší díky faktu, že tam ani tak o válku nejde. Filmu dominuje pěkná výprava, takřka dobrodružná atmosféra a jednoduché, dalo by se říct až minimalistické ztvárnění. Hvězdu navíc za to, že zde nejsou Němci vykresleni jako ti nutně zlí. (13.02.2015)

Dokážu si představit, že v Americe takovej film zazdili. On totiž nabízí klasické evropsky-lidské téma, který náleží hlavně nám, Evropanům. Respektive představuje příběh z války o absurdnosti války, což není poprvé, ale ani naposled. Taková ruská Kukuška předvedla něco podobného a také se na ní hrozně hezky koukalo. Vlastně úplně stejně jako na Kříž cti. Vlastně se jednalo o hodně podobný film, což není vůbec na škodu. I u tohoto jsem nakonec skončil s pěti hvězdami. Takové příběhy by se totiž měly tesat do paměti všech. Člověk nikdy neví, kdy by se mohly hodit... (15.04.2016)

Spoiler: Námět samozřejmě zajímavý, ale vytěžit šel určitě lépe, než že si dvě skupinky vojáků budou hrát na co největší kretény, budou se donekonečna hádat o tom, kdo je za čárou, kdo má právo sedět u stolu a která strana jsou větší zmrdi, aby si nakonec zachlastali, spálili Mein Kampf a stali se nejlepšími kámoši pět minut předtím, než jedny odkrágluje - v dobré víře jednající - norskej partyzán, aby to těm druhejm mohlo být líto. (24.09.2012)

Nic akčního, ani přehnaně válečného, jen hezky podabný příběh o soužití tří Němců a dvou Britů, kteří se vzájemně sestřelil, v dřevěné chajdě v drsné norské zimní přírodě. Nakousnuty jsou otázky (ne)důvěry, (ne)spolupráce, (ne)přátelství. Nutí k zamyšlení, že každá mince má rub a líc a ne každý je svině jen proto, že je určité národnosti. # 70 % # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba 6 | humor 1 | akce 1 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 (01.10.2012)

V souvislosti s tímhle válečným filmem mne napadá moudro, které vyřkl snad Fridrich II. Veliký: ,,Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný." A přesně o tom je veskrze protiválečné drama norského režiséra Pettera Næsse. Příběh je velmi prostý - svedeni osudovou náhodou musí dvě torza znepřátelených sestřelených posádek, britské a německé, dostát jednoduchému úkolu - přežít v drsné severské krajině. Sami uprostřed kruté zimy, blízko polárního kruhu, v zemi věčného sněhu. To silné ale vetkli tvůrci jinam. Stejně jako v podobně bílém a podobně demýtizačním Stalingradu je porušena zažitá šablona v zobrazování německých vojáků a jejich protivníků, Němci tu nejsou exponováni a vykresleni apriori jako ti špatní a britská posádka jako ta správná strana, tvůrci zvolili neutrální a mnohem objektivnější pohled, potkají se sice dvě znepřátelené strany, ale tváří v tvář se tu střetává především člověk s člověkem, byť podvědomě, alespoň zpočátku, pod tíhou indoktrinace, sahá po zbrani. Jak se ale obě strany vzájemně lépe poznávají (a pomáhá jim v tom zejména fakt, že všichni Němci umí výborně anglicky...což je poněkud zvláštní ,,náhoda", kterou ale snad můžeme tvůrcům odpustit), dochází k překvapivému zjištění - ač oficiálně ve válečném stavu, dá se překvapivě dobře komunikovat. Navíc si severští filmaři neodpustili zajímavou paralelu - i britské impérium lze chápat tak trochu jako historickou analogii Třetí říše, samozřejmě bez stigmatu holocaustu, ale přeci jen v mnoha směrech srovnatelné ve své touze dobýt a ovládnout svět. Působivý, komorní, spíše konverzační a ve svém vyznění velmi silně protiválečně působící film... (06.09.2012)