Víkend

Tohle je za plný počet bodů a to bez kompromisů. Jednoduchý film bez hudby a se skorodokumentární, nicméně nenápadně velmi chytrou, kamerou a scénářem, který tiše ohromí svou úderností, má sílu prvního májového polibku pod rozkvetlou třešní. A to hlavně kvůli hereckým výkonům. Jeden z mála filmů, kdy chci věřit, že ta láska byla opravdová. Bolestně upřímná výpověď, která je očišťující. Dechberoucí scéna, kdy jsou polibky už tak sladké, že nejdou unést a jediné, co zbývá, je, dívat se sobě navzájem do očí. ____ KOUSEK DĚJE Bože, kluci, ten víkend jste si měli prodloužit! Málokdy se vidí, takhle natočená láska. ______Vlastně je to příběh o jednom dotaženém a jednom neúspěšném comig outu. Protože nesmělému Russellovi se konečně podaří přijmout fakt, že je gay, zatímco extrovertní Glen, přestože je to zcela zjevné, si nepřipustí, že to, co tak zoufale chce, je vztah. Pořád se bojí, zatímco Russell už ne. (04.05.2014)

Bez výraznější pointy, poněkud pomaleji plynoucí, ale s povedenými dialogy, zajímavým obsazením, příjemnou hudbou a ve finále tak akorát emocionální. Jediné, co bych vytknul je přílišná záliba hlavních hrdinů v drogách. Ne, že bych byl mravokárce, ale nemuseli by neustále hulit jako fabriky a šňupat jednu "lajnu" za druhou. (05.02.2013)

Víkendové vzplanutí mezi dvěma britskými chlapíky. Jeden uvědomělý extremista a nihilista, druhý ještě se hledající, upřimný idealista. Navíc ulice města a vymezený čas, kdy se má odehrát vše, co by mělo trvat měsíce, roky. V rámci žánru asi to nejlepší, co jsem měl možnost vidět. Nádherně intimní, lidské, uvěřitelné. Odosobněnost předměstí je v krásném kontrastu s těmi malými vesmíry, které si hrdinové filmu kolem sebe vystavěli. Odehráno s odzbrojující lehkostí. Prostě paráda oproti klasické gay produkci, která bývá většinou toporná, televizní a zbytečně dramatická. Po shlédnutí ve mně ještě dlouho probublával pocit, který Weekend dokázal vykouzlit (nemluvím o tom, který by mohly vyvolat ty nejintimnější scény filmu :)). (10.01.2013)

Realistický a velmi otevřeným způsobem zpracovaný příběh setkání na jednu noc, které se trochu protáhlo přes víkend. Úžasný Tom Cullen a Chris New. Mezi nimi to funguje parádně a není v tomto směru asi nic lepšího, než když se v gay filmech herečtí představitelé nebojí dát do toho všechno a "odhalit" se před kamerou, jako by tam žádná nebyla. Ta přirozenost a uvolněnost jde totiž hned poznat, a pokud to takto funguje, začíná pracovat ten nejsilnější prvek. Chemie. K tomu tu máme ještě úžasný scénář, který se nevyhýbá otevřeným diskuzím o sexu a vztazích. Žádná cukrlátka, ani patos. Jenom realita. V závěru filmu při scéně na nádraží jsem se neubránila slzám, a když spustil John Grant nádhernou skladbu Marz, mé slzy se protáhly i do závěrečných titulků. Víkend přináší jeden z nejsilnějších a nejotevřeněji natočených gay filmů posledních let. (06.07.2015)

Velmi realistické a civilní drama, které je i přes velké množství sexu a sprostých slov docela inteligentním konverzačním filmem. Na jednu stranu velmi otevřeným, na tu druhou však bez nějaké úžasné, všeobjímající myšlenky a poselství. Možná jsem ale prostě jen přesycena homosexuální tématikou, která se pro mnoho filmů stává hlavním prodejním artiklem; osobně mám radši filmy s homosexuály, kde je jejich orientace potlačena na pozadí a nedělá se kvůli ní nějaké obrovské haló. Protože až se budou točit takové filmy, dospějeme jako civilizace konečně do bodu, kdy se splní přání hlavních aktérů tohoto filmu, do bodu, kdy většina lidí nebude na ulici zírat na gaye jako na úchyly. [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)