Domek z karet

Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo. (07.09.2014)

Vnitřek se mi svírá, když si po zhlédnutí uvědomuji, že první série může ve své dokonalosti být jen předehrou pro sérii druhou. Sžíravé drama, které postupně dávkuje napětí skrze kvalitní scénář, děj je ve své spletitosti dokonale přehledný, a zejména perfektní živé postavy. Čistá filmařina a čirá radost z jejího sledování. První snímek, u kterého mi nevadilo promlouvání hlavní postavy do kamery. (14.04.2013)

Vysoká škola „machiavellištiny“, ve které by se, kdyby se dívali, určitě našla velká většina příživníků v našem slovutném parlamentu. A je lhostejno, jestli jste demokrat či republikán, socan, či odeesák, nakonec se v tý špíně moci smočíte všichni. Takže konečně tu máme seriál, který nesází na rádoby šokující zvraty, či již okoukané „háčky“ na konci každého dílu, aby se nadržený divák zase příště uráčil přilézt k obrazovce. Naopak, je tu velmi důmyslný scénář, ze kterého chvílemi mrazí a kde si svoji politickou svini doslova vychutává Kevin Spacey, i se svými nezvyklými monology přímo na kameru. Člověk se jenom nesmí nechat odradit slabším rozjezdem, protože to nejlepší přichází s pozdějšími díly a ke konci to vše fantasticky graduje. Tak šup sem s 2.sérií. ___ 2.série je ještě lepší. Tvůrci osekali vedlejší dějové linie na minimum, ubrali na počtu Underwoodových protivníků a nechali ho čelit jedinému silnému, což seriálu prospělo. Závěrečné díly jsou emocionální masakr, poslední záběr je pohled pro bohy a Franka Underwooda tímto oficiálně vyhlašuji největší lidskou špínou v historii TV tvorby. (12.10.2014)

"On je muž, který si umí vzít, co chce." Tak o tom žádná a já se musím přiznat, že jsem se cynicky těšil na koupání v politickém amorálním bahně. Zpočátku jsem si rochnil, nadšeně sledoval Frankovu bezcharakternost a bavil se jeho vychytralými hrátkami, ale pak mi to nějak zhořklo. Ono to totiž asi nebude nijak zvlášť daleko od pravdy a já bych si chtěl uchovat svou naivitu a věřit tomu, že ti nejmoudřejší, nejcharakternější a nejtransparentnější politici vedou všechny země světa ke šťastným zítřkům. (19.11.2017)

To co Aaron Sorkin v The Newsroom odstartoval, tady dotahuje jeho kámo David Fincher do drsného konce. A Kevin Spacey ve vrcholné formě! Jo, když dojde na pro něj hodně moc osobní téma, to nezná bratra. 1. série - 100% 2. série nabízí ještě více politických sviňáren, drsných manipulací a hajzlíků na scéně. Politika je svinstvo a famózní Kevin Spacey si toho parchanta, kterému prostě musíte i přes všechny jeho nemorální činy fandit, užívá díl od dílu víc a víc. Nemůžu se dočkat další řady. 2. série - 100% Třetí série se nutně musela ubírat jinou cestou. Frank je na vrcholu a tak se do popředí namísto intrik derou zejména vztahy, především pak zvláštní partnerství Franka a Claire. Kvůli tomu se najde spousta diváků, kterým se takhla řada zamlouvat nebude, protože intriky a boj o moc jsou samozřejmě divácky atraktivnější než pečlivě vykreslená psychologie postav. S tím se holt nedá nic dělat, konzumenti si žádají své a to tentokrát nedostanou v takové míře, na jakou si zvykli. Já osobně jsem ale velmi spokojená, zejména postava spisovatele vnesla do příběhu svěží vítr a i přes pomalejší rozjezd mi třetí řada opět vzala dech. 3. série - 90% Čtvrtá série se rozjížděla pomaleji, ale postupně gradovala až do neskutečného finále, které dozajista odstartovalo další kapitolu tohohle seriálového skvostu. Líbí se mi, že je tahle řada opět jiná, postavy procházejí zajímavým vývojem a politické intriky tomu jako obvykle dodávají pořádnou šťávu. Při sledování většiny dílů jsem si jen přála, aby House of Cards nikdy neskončil, protože tvůrci rozehrávají jednu zajímavou partii za druhou. 4. série - 90% Pátá řada bude podle mě pro diváky asi nejobtížněji stravitelná, zvlášť pokud se příliš neorientují v americké politice a legislativě. Ale její síla tkví právě v tom, jak si tvůrci pěkně pohrávají se všemi možnostmi, jak co obejít, aby se Underwoodovi mohli udržet u moci. O zvraty opět není nouze a přestože mi zabili jednu z mých nejoblíbenějších postav, nelze téhle mrazivé řadě vůbec nic vytknout. 5. série - 100% (26.02.2013)