Domek z karet

Vysoká škola „machiavellištiny“, ve které by se, kdyby se dívali, určitě našla velká většina příživníků v našem slovutném parlamentu. A je lhostejno, jestli jste demokrat či republikán, socan, či odeesák, nakonec se v tý špíně moci smočíte všichni. Takže konečně tu máme seriál, který nesází na rádoby šokující zvraty, či již okoukané „háčky“ na konci každého dílu, aby se nadržený divák zase příště uráčil přilézt k obrazovce. Naopak, je tu velmi důmyslný scénář, ze kterého chvílemi mrazí a kde si svoji politickou svini doslova vychutává Kevin Spacey, i se svými nezvyklými monology přímo na kameru. Člověk se jenom nesmí nechat odradit slabším rozjezdem, protože to nejlepší přichází s pozdějšími díly a ke konci to vše fantasticky graduje. Tak šup sem s 2.sérií. ___ 2.série je ještě lepší. Tvůrci osekali vedlejší dějové linie na minimum, ubrali na počtu Underwoodových protivníků a nechali ho čelit jedinému silnému, což seriálu prospělo. Závěrečné díly jsou emocionální masakr, poslední záběr je pohled pro bohy a Franka Underwooda tímto oficiálně vyhlašuji největší lidskou špínou v historii TV tvorby. (12.10.2014)

Spacey tady exceluje a jako senátor Underwood má všechny na háku, jenže jednak mu chybí silný protivník, protivníci a hlavně, seriál celkově trpí absencí zajímavých postav, vše je docela dost předvídatelné a co hůře Frank Underwood mě sice vtáhnul do své mocenské hry a jeho charakter je fakt super (ať hlášky, úvahy, nebo jednání), jenže, tak nějak pár dílů před koncem první sezóny to pro mě ztratilo napětí, bylo mi úplně jedno, co se dále stane! A to jsme teprve v první sérii, absence nosné linie a většího formování příběhu se prostě časem projeví, bez ohledu na charisma hlavního představitele a bandy jeho dočasných protivníků, pomocníků. Je mi líto, ale promrhaný potenciál, další šanci to už nedostane... Mírný update, druhá série byla celkově určitě zajímavější, trochu prolomila ledy ve vývoji postav, ovšem v žádném případě, to nemá na třetí sérii, která je skutečně povedená a zvyšuje skokově sázky. Konečně sálalo z obrazovky nefalšované napětí, žádná linie příběhu nebyla zbytečná naopak velmi zajímavá a docela jsem zvědav, zda Frank Underwood bude pokračovat... (04.08.2013)

"On je muž, který si umí vzít, co chce." Tak o tom žádná a já se musím přiznat, že jsem se cynicky těšil na koupání v politickém amorálním bahně. Zpočátku jsem si rochnil, nadšeně sledoval Frankovu bezcharakternost a bavil se jeho vychytralými hrátkami, ale pak mi to nějak zhořklo. Ono to totiž asi nebude nijak zvlášť daleko od pravdy a já bych si chtěl uchovat svou naivitu a věřit tomu, že ti nejmoudřejší, nejcharakternější a nejtransparentnější politici vedou všechny země světa ke šťastným zítřkům. (19.11.2017)

// "Money is the McMansion in Sarasota that starts falling apart after ten years, power is the old stone building that stands for centuries." A kdo ten rozdíl nechápe, toho Frank nemůže respektovat. Tohle je příběh o cestě k moci - o tom, že se nedostanete nahoru pakliže se bojíte ušpinit si tu a tam ruce, o tom, že loajalita se nedá koupit, o tom, že přátelé jsou ti nejhorší nepřátelé a o tom, že vysoká politika je jako rozlehlá pastvina, na které se prochází stádo ovcí s lesem, ze kterého občas zaútočí smečka vlků - a Frank Underwood je ten nejhladovější z nich. Season 1 - 100% / Season 2 - 80% "Hunt or be hunted." Tohle je televizní grál, který se musí vychutnávat. Pomalu a dlouze.. moc dlouze. Season 3 - 70% Jízda plná intrik pokračuje, jenomže tentokrát už to je na maličko jiném hřišti. Tady je těch hráčů víc, každý chce něco jiného a celá hra je mnohem komplikovanější, když oči celého světa visí na vás. Ta mezinárodní úroveň tomu slušela, Rusko bylo vykresleno naprosto báječně a vedlejší postavy tentokráte postoupily o úroveň výš, jenomže logicky Frank šel lehce do pozadí a ta krize s První dámou tak vyzněla celá trochu zvláštně. Celkově mi to napotřetí přišlo celé příliš uspěchané (a ne, opravdu jsem neviděl všech 13 dílů během dvou dní, tempem to tedy není) a závěru došel dech někdy v půlce epizody. Spacey je pořád ďábel, Beaumonovi ty dialogy jdou stále perfektně ale příběh... tam jsem prostě čekal větší hukot. V podstatě stačí, aby čtvrtá řada (a poslední, snad) šlápla trochu víc na plyn a konec vyšel podle mých očekávání a budu opět provolávat slávu. Easy, ne? :) uvidíme za rok. (02.08.2013)

Poslední dobou se objevilo množství seriálů, které se točí o tom, jak si získat/udržet moc. Game Of Thrones, Boss, teď i House Of Cards. V jeho středu stojí charismatický politik Frank Underwood (Kevin Spacey), který se po jedné křivdě a letech relativně poctivého šplhu po politickém žebříčku moci rozhodne hrát nefér, zkrátka a dobře ten stávající domek z karet záměrně položit, a postavit si nový, dle vlastních představ. V tom mu hojně pomáhá jeho za všech okolností stylová manželka á la lady Macbeth, Claire. House of Cards má několik příslovečných es v rukávě, v první řadě je poutavý a jednoduše se chápe, což je vzhledem k tématu nutné ocenit, málokdy byla politika tak srozumitelná a zábavná (snad jen facka Rathovi vytane na mysli jako zábavnější). Herecké obsazení je vynikající, především ústřední pár Spacey/Wright, i krásná Kate Mara v roli ambiciózní reportérky Zoe, ale nikdo vyloženě nezaostává. Nechybí navíc humor, většinou prostřednictvím bonmotů hlavního (anti)hrdiny, které divákům suše sděluje přímo do kamery. Tím ovšem výčet plusů končí, bohužel. Scénář nedovoluje žádné vedlejší postavě se rozvinout v dostatečně zajímavý životný charakter, zároveň přitom zbytečně roztahuje hned několik postranních příběhových linek, které nikam nevedou. Frankovi chybí jakýkoli vyrovnaný oponent, lidé, kteří by teoreticky měli být stejně schopní a zkušení, se nechávají manipulovat, jako by se nechumelilo, a ač je to pořád zábavné sledovat, jaksi to už není vůbec uvěřitelné (obzvlášť v případě prezidenta a první dámy). Tím spíš, že s přibývajícím časem se ze samotného Franka stává řadový psychopat, následky jeho činů potom na diváky nemají ve většině případů žádný emocionální dopad, protože nevidíme, jaký dopad mají na onen fikční svět seriálu. HoC proto jako celek zaostává jak za Trůny (co do vykreslení charakterů), tak za Bossem (co do uvěřitelnosti), byť je divácky mnohem přístupnější (a občas i zábavnější). Je to škoda, protože za těmi dokonale vycizelovanými dialogy, řemeslně precizní prací a vším skvělým herectvím je v podstatě jenom nabubřelé nic. Žádný jiný seriál tak moc netlačí na pilu ve snaze být cool (což se nedaří), proto ovšem House of Cards tragicky selhává, stává se nekonečně povrchním, a je jednoznačně nejnadhodnocenějším seriálem csfd současnosti. P.S: 1. série 4*, 2. série 2*, 3. série 3,5* (trojka měla potenciál být nejlepší sezónou, důkazem budiž dost možná nejlepší díl seriálu 3x11, to by ovšem tvůrci museli mít nějaké koule a ne vždycky ze všeho vycouvat), 4. série 3*, 5. série 3,5* (překvapivě fajn série, Particia Clarkson si povodila a svým magickým herectvím vykřesala fascinující konfrontace i ze společných scén s vysávačem zábavy Dougem) (12.03.2014)