Až vyjde mesiac

,,MILUJI TĚ, ALE NEVÍM O ČEM MLUVÍŠ....“ /// … tahle slova nejsou z huby chlápka úpícího 20 let v manželským chomoutu, ale od 12ti letýho Sama. Hrdinové tohohle příběhu jsou totiž děti a všichni ti hvězdní dospělí jim jen sekundujou (páč pak by se na to dívali jen pravověrní Andersonovi příznivci). Takže děti, dva samostatní podivíni bez přátel, zdrhaj za samotou a tlupa skautů a dospělejch jde po nich. Žádný drámo, akční vysilující souboj s vlky či pedofilem (?). Jen spousta píčovinek, různejch filmařskejch vychytávek, fines a kulisáckejch frajeřinek. Barvy, mimika a zvláštní příběh. Chlapce čeká sirotčinec nebo elektrošoková terapie a dívka …. prostě věci, který se dějou pořád. Já tomu všemu teda moc nerozumím (příběhu jo vole, nejsu zas tak blbej). Tomu nadšení. Z čeho? Zvláštní druh humoru (je to vůbec humor)? Z těch zvláštností? Z týmovýho ducha družiny? Či snad výjimečně rušným zářím roku 1965? Ne, ne, ne! Filmový umění Wese Andersona jde mimo mě. Neuráží mě. Jen votravuje. P.S.: Až půjde kolem šachty strýčka Verbala, flákněte mu tam kolečko s tímhle filmem. Mě by totiž zajímal jeho erudovaný pohled na rekonstrukci a dokumentaci celkového procesu, tj. všech fází, které proběhly v souvislosti se vznikáním tohoto díla v rámci dobových souvislostí, za nichž scénář, casting, režie i kamera a další nezbytné věci vznikali a zda – li (podle něj) společensky stále fungují. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do přírody a potřebuju nějaký skautský rady (jak přežít a tak). 2.) Jsem fascinován myšlenkou jít po stopách migrace starých Chickchawů během sklizně . 3.) Thx za titule ,,Byzon1“ a ,,hubert21“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.09.2012)

Kdo by to byl řekl, že se jednou v jednom filmu sejdou drsní filmoví borci Derek Vinyard a John McClane, v rolích značně humorných postav, které lidem vykouzlí úsměv na tváři:) Edward Norton coby skautský vedoucí a Bruce Willis jako dobrácký místní polda, který snad ani nenosí zbraň:) Zbytek dokonalé herecké party tvoří esa Bill Murray, Frances McDormand, Tilda Swinton a Harvey Keitel. Dětští herci za svým dospěláckým doprovodem nikterak nezaostávají a jejich výkony jsou podpořeny stejnou kvalitou. Zejména herecky zcela nezkušená Kara Hayward je skvělá a já doufám, že na tuto zajímavou dívku v budoucnosti čekají skvělé role. Jared Gilman mi zde připomínal (že by to bylo těmi brýlemi a chytrostí?:) chlapeckou verzi Abigail Breslin v roli Olive z Little Miss Sunshine. Zaujala mě také krásná hudba Alexandra Desplata a kamera, u níž mi přišlo, že snad každý záběr byl jakoby dokonale upravený, souměrný a ve středu:) Wes Anderson je jeden z těch režisérů, kteří disponují svým specifickým rukopisem, který se Vám buď líbí, nebo ne. A mně se Moonrise Kingdom velmi líbilo. Jo, a ty originální náušnice z brouků, která na sobě Suzy měla, jsou vskutku velmi působivým nápadem:) (02.04.2013)

PRO-BO-HA!!! Co zase všichni čicháte? Ať je to cokoliv, nepochybně to dýluje Gondry s Kaufmanem. A přitom jsem se tolik snažil! Fuckt! Nehrál jsem u toho Tetrisy, nepočítal hrboly v omítce, ani jednou jsem se nebyl vychcat a opravdu soustředěně jsem sledoval všechny ty vynikající herce, jak se potácejí od ničeho k ničemu v téhle téměř nesnesitelné sračce výstředního psychopata, jenž byl asi zamlada na skautském táboře vedeném sbormistrem Kulínským! A to nějaký ten šrám na duši určitě zanechá! Ano, i já se u toho smál, ale nebylo to tím vytříbeným syslem pro tumor, který se dá odhalit snad jen s kapesníkem napuštěným ředidlem. Bylo to proto, že asi ve čtyřicáté minutě mi přiletěla na obrazovku moucha a sedla trapně se pitvořícímu Wilišovi přímo na pleš! K po-pu-ká-ní! No, ještěže mi to všechno vynahradila ta téměř magická, tolik opěvovaná poetika a imaginace režiséra. Naposledy jsem takovéto čarokrásné pocity a plnění diváckých snů zažil, když jsem devadesát minut čuměl do ledničky a bez dechu sledoval, jak v ní mrzne hovězí. Akorát s tím alarmem na dveřích musím příště něco udělat, to pípání mi trochu kurvilo ten hluboký, artový zážitek! (10.10.2012)

Andersonovy svérázné filmy své kouzlo mají, o tom žádná. Ale nebudu tu do nebes vyvolávat chvalozpěvy jen proto, že to dělají všichni okolo. Režisérovo poslední dítko je sice plné zajímavých momentů libujících si v drobných bizarnostech a absurditách, ale představuje také hlavně táhlou lovestory, která tu a tam dokáže přinést vytříbený smysl pro humor, ale Anderson často zapomíná, že má vyprávět i nějaký příběh. Nutno podotknout, že linie obrýleného nenáviděného skauta a problémové dívky, která si nechá sahat na prsa, je přitažlivá. Přitažlivé je vlastně všechno, i výtvarná kompozice scén, i pohyby kamery, i hudba, i herci, i to, že netušíme, co se stane další minutu. Anderson ale svou osobitost dává až moc najevo a já si pořád myslím, že se stejně jako v případě Darjeelingu s ručením omezeným nebo Takové zvláštní rodinky herci se štábem během natáčení bavili víc, než pak divák v přítmí kina. Anderson má prostě svůj žánr, debutující Kara Hayward zase jakousi vnitřní neodolatelnost, Edward Norton je už asi odepsanej a Bill Murray? Ten zřejmě někde dál kácí svůj strom. (25.10.2012)