Futurologický kongres

Áha, jakože umění. Po ten tklivý monolog Harveyho Keitela během skenovacího procesu to byla chuťovka. Říkal jsem si, tohle nebude ztráta času, to je dobrý, navíc Robin Wrightovou tajně miluju… no a najednou střih a všechno šlo do háje. Jedna halucinační scéna střídá druhou, sem tam se pomrkává na intelektuální menšinu nějakou tou myšlenkou, ale nic zásadního se prakticky neděje. A i tu Wrightovou mi sebrali. Bod za stylizovanou animaci a výtečnou hudbu, příště si ale raději pustím toho králíka Rogera. (02.08.2014)

"Zápletku ponechává otevřenou různým interpretacím." Aneb odnikud nikam. Folman moralisticky kritizuje současnou podobu konzumního světa, přeplácaného vizuálními podněty a symboly, kterým ale byl odňat jakýkoliv hlubší smysl. Ve skutečnosti, ale on sám ve Futurologickém kongresu nenabízí nic jiného. Překolorovaný svět, přeplněný detaily a odkazy, které mají působit oduševněle, ve skutečnosti jsou pouhým pozlátkem, které má upoutat vaši pozornost a nedat vaší mysli dostatek času na přemýšlení. Jinak by vám mohlo dojít, jak prázdný svět máte před očima. Závěrečnou "Wake up" chůzi davem ala Valčík s Bašírem, si Folman nasypal sám popel na hlavu, jelikož zde se v , asi nechtěné, konfrontaci s Valčíkem prázdnota snímku ukazuje nebrutálněji. Wright mě neoslovila, jediná zapamatovatelná scéna je tak ta skenovací, ve které exceluje Harvey Keitel. A autistický synáček aspiruje na jednu z nejnesnesitelnějších a nejnesympatičtějších postav, kterou jsem kdy ve filmu viděl. (23.08.2013)

super nápad a okouzlující Robin Wright.Jen je škoda,že nejsilnější je film ve své hrané části a ještě ze začátku té animované.Pak se bohužel zvrhne v acidoidní a halucinogenní trip,který je něčím mezi Žlutou Ponorkou a Monty Pythoňáckou animací Terryho Gilliama a i když si myslím,že jsem se vyloženě neztratil,prostě mě to nebavilo...60% (11.09.2014)

Hodně zajímavý námět, zpracovaní je trochu na hraně, ale je to velmi zvláštní dávka LSD na filmovém plátně (na screenu monitoru :) 4* hlavně za neotřelost, kdy Vás jisté momenty donutí k zamyšlení se nad tím, kam to všechno spěje, kam my spějeme, ale emočně je to prázdné, což je obrovská škoda. Jak kdyby toho autor chtěl říct mnoho a nakonec se ztratil, takže druhá polovinu filmu vyznívá úplně jinak, v podstatě si musítě uvědomit, jak to celé začalo a i když se konec filmu snaží navázat na začátek, tak je to uplně jiné. A ted jsem se ztratila ja :) (24.02.2014)

Najambicióznejšie, najoriginálnejšie, najexperimentálnejšie, najodvážnejšie a najprekvapivejšie sci-fi za posledný roky. Od Futurologického Kongresu som čakal "artový gýč", ktorý bude bez rozmyslu miešať hrané scény s tými animovanými, nakoniec som však dostal originálne poňatý až dystopický sci-fi film, ktorý dokázal naservírovať oveľa vážnejšie témy a depresívnejšiu atmosféru ako som predpokladal. Jedná sa o skutočne ambicióznu psychologickú sci-fi drámu, ktorá postupom času prináša čoraz viac filozofických tém na zamyslenie. Zo začiatku pomaly buduje vzťah k ústrednej postave odpísanej herečky (skvelá Robin Wright), uštipačne rýpe a kritizuje fungovanie Hollywoodu, aby sa po hodine mohla z tejto satiry na filmový priemysel stať prechodom do animovanej časti až taká halucinogénna jazda, akoby ste dostali dávku LSD priamo z obrazovky. Tento prechod do polhodiny trvajúceho animáku má svoje opodstatnenie a nie je len prázdnym, nezmyselným úskokom bez hlbšieho zmyslu. Mení sa tempo, mení sa atmosféra, obmieňajú sa myšlienky a zo satiry sa film zmení na funkčnú metafora súčasnej spoločnosti umelo vytvárajúcej ideály, resp. individualisticky idealizujúcu samú seba. Dokazuje sa tu mimoriadne hravosť režiséra, aj keď mi tá animovaná časť prišla v určitých momentoch až príliš prestrelená s veľmi karikatúrnymi postavičkami, ktoré bola občas nahádzané do záberov bez ľadu a skladu až všetky nápady režiséra pôsobili ako taký mišmaš. Každopádne následný dystopický záver ma doslovne odzbrojil a priniesol prekvapivé vyústenie, pri ktorom som vôbec nečakal, že sa film vydá práve takto odvážnym smerom. Tam už po intelektuálnej stránke pracuje na plné obrátky a začne perfektne fungovať aj po tej emocionálnej (hlavne takmer až šokový prechod z animovaného obrazu späť do toho hraného). Veľkú úlohu zohráva aj vynikajúca hudba od Maxa Richtera, ktorá sa plne prispôsobovala postupne sa meniacej atmosfére a striedala ako hravé, tak aj stiesnené, až omamujúce melódie. A aj keď mám ku Congressu pár ďalších výčitiek ako napríklad kolísavé tempo, tak sa jedná po veľmi dlhej dobe o napodiv inteligentné (nedajte sa vôbec odradiť tým, že prostredná časť je animovaná) a hlavne netradičné sci-fi. V svojej podstate neskutočný filmový trip, avšak s neuveriteľne silným presahom. Pre bežných mainstreamovo zameraných divákov asi nestráviteľné, pre tých náročnejších, ktorí sa neboja odvážnych filmových experimentov však veľmi príjemné prekvapenie (naposledy si takto netradične dovolili zaexperimentovať snáď len súrodenci Wachovski s Cloud Atlasom ... aj keď tie dva filmy samozrejme nie je možné zrovnávať). CELKOVO: 3,5* (7/10) (20.06.2014)