Futurologický kongres

Tak tohle je něco, čemu říkám ART - festivalák tak vrcholně umělecký, že to sice má možná dobrý nápad ve formě příběhu nebo zpracování, ale ve výsledku se na to moc koukat nedá. Zjevně jsem prostě mainstreemověji zaměřený divák a konzument. Tedy: Nejlepší byly ty neanimované části a právě ten nápad, zbytek vyhodit a hle: máme z toho celkem zajímavý krátký film. (01.02.2014)

Zvláštní krása, tahle filmová adaptace povídky Stanisława Lema. Zvláštně krásný jiný film... Po Valčíku s Bašírem se Ari Folman opět vydal cestou experimentu a originální fúze animované a hrané obrazové složky...ony dvě poloviny jsou ale trochu nesourodé - zatímco hraná je obrovsky silná a vzbuzuje emoce (kupříkladu příběh, který vyprávěl během skenování umělecký agent hlavní hrdince a provedl jí spektrem emocí), druhá animovaná část ve mne skoro žádné emoce nevyvolala...až samotný hraný konec... To memento před animovanou oblastí, před realitou stvořenou halucinogeny či průmyslově vyráběnými iluzemi., je zajímavá dystopická reflexe připomínající kultovní Matrix a odkazující k platónskému mýtu o jeskyni...Ari Folman ho vybavil celou řadou popkulturních odkazů a halucinogenní animovaná část se rozvíjí čistě dadaisticky a surreálně...svým vizuálem a charakterem připomene nejvíce asi Žlutou ponorku legendárních Beatles... (14.04.2017)

Folman režisér hlavně neukočíroval sebe samého coby scenáristu. Jakoby nedokázal využít potenciál svobody, který mu námět a animace umožňovali. Takže na rozdíl od Lema nestvořil funkční fantastický svět, ale jen barevnou halucinaci. A smutným výsledkem je, že tahle animovaná halucinace je nakonec méně zajímavá, než živá Robin Wright a další herci.Takže mojí základní emocí jsou nakonec rozpaky. (17.03.2017)

Dostalo mě to spíš intelektuálně než emocionálně. Velice originální a originálně formálně pojatá dystopická sci-fi a ve výsledku mnohem depresivnější, vážnější a ambicióznější film, než jsem si troufl očekávat. Hlavně to přepnutí z hrané části do části animované není jen prázdnou, bezvýznamnou efektní manýrou. Futurologický kongres nabízí obrovské množství podnětů k zamyšlení. Možná dokonce tolik, že při své dvouhodinové délce ani nestihne sám všechny dostatečně zpracovat. K absolutnímu nadšení mi ale schází právě ty fungující emoce - v tomto ohledu šel film bohužel úplně mimo mě. Vina imho leží v tom, že ona poměrně dlouhá animovaná sekvence je absolutně monotónně dabovaná a postavičky mají monotónní výraz. V hlasech a obličejích těch postaviček (a především v hlase animované Robin Wright) jsem vůbec nic neslyšel, neviděl a necítil. (KVIFF 48) (10.07.2013)

Protest, který si vypomáhá tím, že věci, proti nimž brojí, bagatelizuje a posouvá do roviny snadno napadnutelné karikatury. Může to pak samozřejmě působit revolučně a radikálně, ale ve skutečnosti je Folmanovo revoltování proti mechanizaci, schematizaci a podmanění reality ještě mnohem mechaničtější a "generičtější" než většina kritizovaných jevů. Chtě nechtě působí Futurologický kongres jako beznadějně děravá metafora zastydlá kdesi v dystopických vizích 90. let, jako uplakaná zpověď vyhaslé hvězdy, zahořklé mrmlání nezávislého filmaře na něco, co se neobtěžoval pochopit a především jako strašně agresivní výpověď, v níž animace na rozdíl od Valčíku s Bašírem neslouží jako prostředek osvobození a distance od traumatu, ale naopak nástroj podmanění a zotročení vnímání diváka (pure ideology, celý ten vizuál, naprostá bagatelizace, glajchšaltace té obrazové informace, jak říkáme my inťouši s nasazovacím vousem). Už dlouho jsem neviděl nedomyšlenější film, který by mě svou prostoduchou žlučovitostí vytáčel do běla. V zásadě mám dvě pozitiva: výtečný soundtrack Maxe Richtera určitě poslouží jako dobrý matroš pod trailery a první, co mě po Kongresu napadlo, bylo: Chci vidět nový film Michaela Baye. Jeho prostá hloupost mě očistí víc než tohle kostnaté a šlachovité podobenství, jehož "intelektuálství" je stejně ostentativně strojené jako karikatura Toma Cruise. P.S. Možná by se měl Folman zamyslet nad tím, že jeho vizi zpracovala zatracovaná fabrika na vizuální psychofarmaka už několikrát neskonale inteligentněji a rafinovaněji. Ale to se do jeho rozhořčené reality nehodí, vím. (31.07.2013)