Špeciálna jednotka

Stéphane Rybojad si představuje válku asi tak jako Tomáš Magnusek základní školu. Místním pozitivním ohlasům absolutně nerozumím. Pomiňme ideologickou tupost a ololol zobrazování bojovníků Tálibánu (zračí se například ve vážně míněné replice mezi dvěma fousáči: "Nepodceňuj houževnatost západní ženy!"), pomiňme i skutečnost, že speciální jednotka má zapnutý cheat na nekonečnou munici a že poradce pro bojové scény pravděpodobně dělal Hurvínek, takže Schwarzeneggerovo Komando vedle toho vypadá jako příručka pro zvládnutí pokročilé válečné taktiky. Ale může mi někdo vysvětlit, o jaké "výborně natočené akci" se tu mluví, když 100% přestřelek je natočeno stylem záběr na někoho jak střílí / střih / protizáběr na někoho jak padá? ___________ P.S: Při sledování filmu jsem často myslel na turecký akčňák Kurtlar Vadisi Filistin, jemuž jsem vytýkal podobné mouchy (mačismus, xenofobní předsudky, haprující logika, opakující se situace, fádně natočená akce), ale který z případného kritického srovnání vychází jako jednoznačný vítěz takřka po všech stránkách. ___________ P.P.S: Zajímalo by mne, kde se celou dobu schovávala pákistánská armáda, která je v příhraniční oblasti s Afghánistánem zastoupená věru nemalým počtem jednotek a našim hrdinům mohla snadno pomoci. (19.01.2012)

Film čpící napětím, olovem a střelným prachem ze země galského kohouta. To je poslední dobou hodně problematická kombinace. Výsledek? Něco takového by napsal Karel May, kdyby žil dneska. Taková dobrodružná pohádka, v podstatě nikoho neurážející, kde pár správných hrdinů odolává náporu zdivočelých domorodců při osvobozování arizonské pěnice Tornado Kruger. Vše zdamatizováno postupnými nucenými odchody členů týmu za slov "utíkejte, budu vás krýt" a v líbivém a technicky precizním podání. Pokud nad tím člověk moc nepřemýšlí, ani mu nemusí vadit dost násilné přechody mezi jednotlivými epizodami a je naopak rád, že z Francie stále ještě může přijít i něco jiného než existenciální drama o anarchofeministické lesbičce vyrovnávající se s první menstruací. Pozitivní konstruktivní kritika tak velí neposmívat se hloupoučkým dialogům a naprosto předvídatelnému ději, ale prožít si napětí u dobrodružství několika správných chlapů a trnout při myšlence "jestlipak oni ji zachrání?" (11.02.2012)

Blonďatá militantní feministka se snaží emancipovat fundamentalistům manželky. Naprosto překvapivě se to nesetká s přílišným pochopením a je zahrnuta láskyplným pohostinstvím v duchu nejlepších Šáría tradic. A to je ta pravá chvíle pro francouzskou speciální jednotku. Natolik speciální, že si sebou do akce ani nepřibalí satelitní telefon, aby mohli do desíti vyspávat a nikdo jim náhodou po ránu nevolal se zdvořilostními otázkami, jak se jim máčí polenta do kafe. Taková nepodstatná prkotina, že se potom uprostřed Pakistánu docela blbě přivolává pomoc jen prostým ječením "Záchranný vrtulník", jim dojde až ve chvíli, kdy mají v patách nasraného Ajatoláha a jeho bandu pacifistických turbanů, co by jim jen hrozně rádi uřezali hlavy na youtube. Ale co, hoši jsou to zocelení pojídaním slimáků a čtením Vogue, tak proč si v plné polní nestřihnout nějaký ten roztomilý trek přes Himaláje, že ano. Tak, to se teď vyžvanilo moje hnidopišské, hloubavé já, nicméně ten slaboduchý dement ve mně pohrdající logikou zrovna převzal kontrolu a musí jen konstatovat, že se u toho výborně bavil!! (31.12.2011)

Jeden z nejlepších akčních filmu roku ! Příběh je prostý. Taliban unese novinářku a jejího kolegu a parta zabijáků ze speciální jednotky ji musí získat zpět. Už od samotného začátku sledujete naprosto dechberoucí akční jízdu, která i přes velké množství střihu je přehledná a hlavně fantasticky zrežírovaná. Sice si budete připadat, že sledujete francouzkou verzi Ramba v týmovém pojetí, ale kdo z vás nemá rád Ramba :) ? (26.12.2011)

Na který turban střílet a na který ne, aneb Útěk z Pákistánu.. Být to podle skutečných událostí, asi bych to Rybojadovi baštil vehementněji, tak zůstal jen neodbytný pocit, že nadanější režisér by z daného námětu i obsazení vytěžil mnohem působivější survival. Vadil mi zmatečný střih, závěrečná křečovitá snaha ždímat emoce i to, že zlý Sandokan působil až příliš strojeně psychopaticky (chyběla jen sodomie s kozami pastevců). Naopak zaujala nakousnutá otázka míry odpovědnosti za osud vesničanů vtažených do konfliktu či nástroje použitého k záchranné misi (speciální jednotka). Budou ti, kdo dali rozkaz a ti, kvůli nimž se nástroj použil, trpět pocitem viny? Třeba takový admirál Karyo se vzbudil ze snu a uspořádal vyhlídkový let.. Zajímala by mě ještě jedna věc. Kdyby Martucci nehleděl na logistickou náročnost a unesl našeho špičkového žurnalistu Pavla Novotného, dal by Miloš 601. skupině speciálních sil z Prostějova pokyn k akci? Já myslím, že by se hoši v kasárnách jen otočili na druhý bok a to nejen proto, že spadají pod Ministerstvo vnitra.. (26.05.2014)