Bedári

Přiznám, Lelouch mi svým rozvláčným hraním na city nikdy k srdci moc nepřirostl. Čest výjimkám, jako je tato. Pozoruhodný nápad s propletením děje Bídníků a smutnou realitou bídníků II.světové války dovedl opravdu brilantně vykreslit a mnohokrát dojmout k slzám. První hodina, tam jsem se (podobně jako u Cesty zhýčkaného dítěte) dost ošívala, ale ve chvíli, kdy do děje vstupují Zimanovi, to dostává patřičnou dynamiku a napětí. Kontrasty lidské povahy, kdy jeden člověk nasazuje za cizího život jen prostě z principu, že všichni jsme na jedné lodi, zatímco soused, ačkoliv nehrozí žádné nebezpečí, udává jen tak ze sportu, mne zasáhly velmi slině. Klišé, kdy sestřička komentuje parašutistu v klášterní zahradě "to jsou andělé", by v jiném kontextu znělo strašlivě, ale tady přesně vystihuje podstatu. Za mne je jedna z nejsilnějších scén večer na pobřeží v Normandii, kdy z moře přichází záchrana i smrt. A všichni to vědí. A Anička Girardot ve dvojce s Philippem Léotardem - ten dojemně zraňující příběh o slušných, poctivých lidech, co skoro dva roky strašlivě riskují, když ukrývají Žida, aby ve finále padli až na úplné morální dno - no to se prostě musí dotknout každého. A báj the vej JPB jako nevzdělaný bouchač, který ale prostě má tu jiskru života, co ho vždycky vede tak, že rozezná, na které straně stojí lidská bytost proti křivdě a bezpráví ..... jeden z nejlepších filmových příběhů 20.století. (08.04.2023)

Na jeden zátah se to prostě nedalo, dvakrát jsem musel použít "pause", namíchat si drink a nabrat síly do dalšího sledování. Ta délka naprosto neodpovídá obsahu, spousta zbytečností a hluchých míst, které jen narušují spád a snižují divákovu soustředěnost. Navíc to prolínání děje působilo rušivě a znesnadňovalo orientaci v příběhu. (04.01.2024)