Svadba medzi citrónmi

Ten, kto si ide pozrieť romantickú komédiu "pre dospelých" Susanne Bier vie, do čoho ide. Teda aspoň by mu to malo dojsť. Aj starší ľudia majú občas potrebu vypnúť, pozerať sa na hlavnú postavu vo svojom veku, trpiacou viac, ako oni a dúfajúc v jej šťastný koniec. V šťastný koniec v náručí princa na bielom koni. Alebo aspoň na šedom a trochu krívajúcom. Zvraty sú občas predvídateľné, občas menej, ale všetko je to natočené v príjemnej atmosfére, ktorá takto ospravedlňuje neambicióznosť projektu. V kine by to asi bolo rovnako ako pre väčšinu sklamanie, ale takto pri večernom oddychovaní pred telkou to svoj účel plní. (25.03.2014)

Velice slušně zvládnutá a po všech stránkách příjemná romantická komedie, která naštěstí není přeslazená, takže není problém ji dokoukat. Bier rozhodně nepřináší nic originálního, ale dovede pracovat s klišé tak, že si je vlastně ani neuvědomíme. Ano, lze namítat, že je příběh zbytečně překomplikovaný, řeší moc témat a některá vyšumí do prázdna, že je stopáž přetažená, ale ono to v podstatě nevadí. Herecky je to slušné (zejména Brosnan si roli domýšlivého a arogantního obchodníka užívá se vším všudy), kamera je na žánr nádherná a někdy až hodně artová a dialogy odsýpají a poměrně baví. Je to oddechovka, která pobaví, má své chyby, na druhou stranu si ale na nic velkého nehraje, což se rozhodně počítá k dobru. Poctivé čtyři hvězdičky a 70%. (29.10.2012)

Trošičku severské opravdovosti a typického tragi-humoru v prostém romantickém příběhu o ztrátách, nových začátcích a především o tom, jak důležité je být sám k sobě upřímný. Prostředí "rustikálního" italského sídla obklopeného ovocnými sady na jedné straně a azurovým mořem na druhé je pro kvalitní slaďák jako stvořené a silně připomíná neodolatelnou atmosféru Bertolucciho Stealing Beauty. Jenže svatba, byť v seberomantičtější lokalitě, je vždy zárukou střetu všech možných rodinných patálií, komických i tragických situací, odhalených tajemství a nečekaných rozjůzlení. Na závěr malé varování .. soundtrack převážně čerpá z písně Deana Martina "That's amore", kterou je téměř nemožné vytřepat z hlavy minimálně po celý zbytek dne. (26.11.2012)

Ač nejsem velkým příznivcem sladkobolných romatických komedií, musím v tomto případě uznat, že natočeno to bylo vskutku hezky. Samotný příběh, jenž se divákovi odehrává před očima, není ničím originální, nicméně díky lidskému přesahu, velmi dobré práci s emocemi a dobrým hereckým výkonům rozhodně patří k tomu lepšímu, co jsem v tomto žánru měla možnost vidět. Hlavní hrdinka svým klidným, ale ne odevzdaným přístupem k životu, který si zachovala i přes všechny peripetie, které ji postihly, si získala moje sympatie, Brosman tradičně šaramantní, ale i ostatní postavy měly hezky prokreslené charajtery (paradoxně až na mladé snoubence, ti byli zoufale nudní), připočtemel li k tomu úchvatné scenérie, hodíci se hudbu, tak dostaneme velmi slušný filmový zážitek, jenž hodnotím 70%. (12.04.2020)

Když už má oblíbený tvůrce zklamat, tak giganticky. Přesně to se Susanne a jejímu dvornímu scenáristovi (a pro mě subjektivně jedné z nejzajímavějších persón dánské kinematografie) AT Jensenovi zadařilo. Hodně kyselý citrón, kyselejší než ředěné americké brči, které svojí odtrženost, pohádkovost a prostomyslnost nemusí 100 minut maskovat za podezřelé výlety do realismu a nečekané otevřenosti. Svatba mezi citrón rozhodně obsahuje pár momentů, ve kterých se nezapře Jensenův cynismus a záliba v žánrové antitezi, ale když na konci zjistím, že všechny tyhle rakovinotvorné, rodinně deziluzivní a sexuálně uhnuté momenty, slouží jako ta nejlacinější obezlička zesměšňovanému romantickému sentimentu, zvedá se mi žaludek. Už proto, že Bier není Trier a nedovede s divákem tak zkušeně manipulovat - dialogy jsou otravně zdlouhavé a upatlané, "realistické" z ruky snímané scény působí jako pěst na oko mezi romantickými pohlednicemi z Itálie, postavy jsou okatě "vysoustružené" tak, aby plnily své různorodé groteskní role. Chápu, že na opuštěné mamky a sentimentální závisláky bude kombinace vyžilá kadeřnice rak - vypelichaný ex-Bond fungovat jako emocionální afrodiziakum, mě se po tomhle kýblu růžové citrónové limonády udělalo velmi nevrlo. I proto, že tady nejde jen o nějaký "neumělý pokus" o žánr, ale o zcela cílené vydírání - navíc režijně těžce nezvládnuté. Susanne Bier oholit o certifikát Dogma 95 a Jensena poslat česat na pět let Adamova jablka. Voni ho ty citrusy přejdou. (13.11.2012)