Svadba medzi citrónmi

♫ tippy-tippy-tay..THAT'S AMORE.. ting-a-ling-a-ling..THAT'S AMORE ♫. Tahle chytlavá melodie písně Deana Martina mně pak zněla hodně dlouho v hlavě. Příjemná letní romance, které nechybí humor a břitká ironie. Láska mezi citróny je štiplavě kyselá a hořkosladkobolná zároveň. Sluncem zalité Surriento:-)... Mě tohle lehké, romantické dílko docela hezky osvěžilo. (26.08.2015)

Ano, je to občas trochu kýč a je to líbivé...ale pořád ještě vkusně, nepateticky natočeno. I přes tak trochu překombinovanou zápletku tento film působí velice přirozeně a pro mě mnohem stravitelněji, než například Dobrý ročník. Měl jsem náladu na romantickou komedii, a tu jsem dostal, a jsem moc rád, že to nebyla žádná teenage žvýkačka... (08.01.2014)

Trošičku severské opravdovosti a typického tragi-humoru v prostém romantickém příběhu o ztrátách, nových začátcích a především o tom, jak důležité je být sám k sobě upřímný. Prostředí "rustikálního" italského sídla obklopeného ovocnými sady na jedné straně a azurovým mořem na druhé je pro kvalitní slaďák jako stvořené a silně připomíná neodolatelnou atmosféru Bertolucciho Stealing Beauty. Jenže svatba, byť v seberomantičtější lokalitě, je vždy zárukou střetu všech možných rodinných patálií, komických i tragických situací, odhalených tajemství a nečekaných rozjůzlení. Na závěr malé varování .. soundtrack převážně čerpá z písně Deana Martina "That's amore", kterou je téměř nemožné vytřepat z hlavy minimálně po celý zbytek dne. (26.11.2012)

... časem sloupla, pod kůrou ukryté, pravé pocity pravdy - nechat dojít, netrhat nezralé plody. James Bond na odpočinku si nebojí říct slovy i pohledy o lásku. Nevěsta a ženich hostí předsvatebním veselím, ale stvrdit manželství, na to připraveni nebyli. Snubní prsteny odložili...na později, ale její matka a jeho otec, v citrusovém ráji, našli v sobě zalíbení. Dali životu novou hodnotu. Teď budou spolu česat nejen žluté ovoce, které získalo barvu slunce, toho samého slunce, které jim jako osudový maják svítí do srdce. Sami se nerodíme, ať ani sami nezemřeme. (23.07.2016)

Když už má oblíbený tvůrce zklamat, tak giganticky. Přesně to se Susanne a jejímu dvornímu scenáristovi (a pro mě subjektivně jedné z nejzajímavějších persón dánské kinematografie) AT Jensenovi zadařilo. Hodně kyselý citrón, kyselejší než ředěné americké brči, které svojí odtrženost, pohádkovost a prostomyslnost nemusí 100 minut maskovat za podezřelé výlety do realismu a nečekané otevřenosti. Svatba mezi citrón rozhodně obsahuje pár momentů, ve kterých se nezapře Jensenův cynismus a záliba v žánrové antitezi, ale když na konci zjistím, že všechny tyhle rakovinotvorné, rodinně deziluzivní a sexuálně uhnuté momenty, slouží jako ta nejlacinější obezlička zesměšňovanému romantickému sentimentu, zvedá se mi žaludek. Už proto, že Bier není Trier a nedovede s divákem tak zkušeně manipulovat - dialogy jsou otravně zdlouhavé a upatlané, "realistické" z ruky snímané scény působí jako pěst na oko mezi romantickými pohlednicemi z Itálie, postavy jsou okatě "vysoustružené" tak, aby plnily své různorodé groteskní role. Chápu, že na opuštěné mamky a sentimentální závisláky bude kombinace vyžilá kadeřnice rak - vypelichaný ex-Bond fungovat jako emocionální afrodiziakum, mě se po tomhle kýblu růžové citrónové limonády udělalo velmi nevrlo. I proto, že tady nejde jen o nějaký "neumělý pokus" o žánr, ale o zcela cílené vydírání - navíc režijně těžce nezvládnuté. Susanne Bier oholit o certifikát Dogma 95 a Jensena poslat česat na pět let Adamova jablka. Voni ho ty citrusy přejdou. (13.11.2012)