Posledný samuraj

,,NIKDY NESTRPĚT HANBU A NABÍDNOUT ODVAHU MÉ DUŠI. PRO VĚČNÝ ŽIVOT CÍSAŘE A BLAHOBYTU ZEMĚ!“..... /// Tak jo. Že v Pacifiku bojovali Japonci ví i díky C. Eastwoodovi každej. Dokonce i válka o ostrov Saipan už tu byla. Mohlo by se teda zdát, že už nemůže nikdo ničím překvapit. Ale co na to Japonci? Těch se nikdo neptal! Tak dali hlavy dohromady a řekli si, že vo těch americkejch sračkách už nechtěj ani slyšet (natož na ně čumět - souhlasím s váma vy kluci šikmooký!) a rozhodli se uvýst na pravou míru takový ty věci kolem jejich mentality (jako že nejsou magoři…). Po invazi zůstane hrstka přeživších vojáků (japonskejch - já jen ...jeden nikdy neví…) a hafo civilních obyvatel v horách a dostávám možnost sledovat a snad i pochopit, co že se to vodehrává v těch žlutejch makovicích, jestli jako chtěj vyhrát válku nebo jen umřít. Teda - aspoň bych řekl, že to má bejt cílem. Pak jsou tu Amíci a kapitán s citem a pochopením pro Japonskou kulturu, snažící se o mírový řešení, kterej ví, že když chcete ukecat Japonce, tak nejdřív musíte ukecat Japonce. Snaží se pomoct, voni ji přijmout nemůžou.... Bojem mi to vobčas připomíná filmy z Vietnamu (NE Vietnamský! Vole Rambo a tak...). Ale hlavně ta hrdost, vlastenectví. Možná by to mohlo zasluhovat obdiv (vím, jsme Češi, žádní zasraní pokračovatelé samurajskejch tradic…). Hloubavější (jako že se budeš moct zamyslet…) válečnej příběh s několika bojovejma scénama a snahou o pochopení japonský mentality, třeba jestli jsou důležitější lidi nebo ostrov. Preferoval bych název OBA: The Last Samurai a doporučil bych ho jako funkční doplněk právě k Eastwoodovejm ,,Dopisům z Iwo Jimi“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Já rád věci podle skutečnech událostí. 2.) Knihu ,,Taiheiyou no kiseki: Fokkusu to yobareta otoko“, kterou napsal Don Jones číst nebudu. 3.) Někde tam dole ve mně dřímá zárodek nacionalismu. 4.) Na kopci za barákem se mi ubyvakovali Japonci a potřebuju, aby šli do prdele. 5.) Thx za titule ,,Alex88“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (26.07.2012)

Celkem ucházející vojenské válečné drama, které ale, podle mě, nemá na dvě hodiny. Díky délce už začal být děj dost rozvláčný na to, že toho dramatu zase nebylo tolik a dopředu bylo do jisté míry jasné, co se bude v následujících minutách dít. Místy lehce uspávací. Na to, že se měl děj odehrávat z pohledu Japonců, jsem tedy čekal mnohem menší dějovou linku z pohledu Amíků. I bojové akce a efekty nebyly špatné, jen to není nic, co byste už v mnoha jiných filmech neviděli. Obecně je "problémem" filmu skutečnost, že není vůbec špatný, jen jste ho už někde viděli, určitě. (29.07.2012)

Film není,až na určité pasáže,špatný a dal bych mu i čtyři hvězdičky,ale přes některé záležitosti jsem se prostě nedokázal přenést,takže jsem nakonec musel udělit jen tři.Vadila mi japonská idealizace kapitána Oby i jeho vztahů k podřízeným a civilistům,vadil mi závěrečný pochod ke kapitulaci,protože po půlročním pobytu v džungli by vojáci museli zákonitě vypadat podstatně hůře a tím nemyslím jen jejich uniformy a vadil mi taky čilý ruch mezi zajateckým táborem a japonskými vojáky,Američané zase až tak naivní nebyli.Námět byl každopádně dobrý,kdo se o tuto problematiku zajímá,vřele doporučuji knihu Hiró Onody:Moje třicetiletá válka. (03.10.2016)

Nevím proč, ale tyhle filmy mě dojímají mnohem více než kde jaká romantická ptákovina. Člověk si po přečtení knihy Chryzantéma a meč od Ruth Benedictové a po pár letech studia Japonska připadá, že už je chápe (nechápe, ale whatever), takže přesně ví, co to pro Óbu znamenalo. Všechna ta rozhodnutí, kapitulace, „tvrdohlavost“, … U některých scén mi přebíhal mráz po zádech. Maó nádherně zahrála nenávist – když jí zabili rodinu, její výraz, ty oči! Páni, smekám! No a protože Takenouči je můj hrdina, celou dobu jsem na něm visela pohledem a užívala si ho – fousatého osmahlého, špinavého, zpoceného, zoufalého. Úžasný velitel. Další věc, co mě potěšila, že hraní Amíků bylo hraní (častokrát cizinci v japonských filmech stojí za starou bačkoru, ale tak tady si to nemohli dovolit vzhledem k tomu, že jsou tam polovinu filmu). 2. světová zase z jiného úhlu a tenhle úhel se mi líbil. Je klidně možné, že si film opět zopakuji, což u mě není zase tak častým jevem. (30.03.2014)

Mám rád filmy z druhé světové války, které nejsou prvotně ze strany Američanů a díky tomu je divákovi umožněn pohled z jiné bojující strany, který já sám považuji za velmi důležitý. Film ze strany Japonců tu již byl, Dopisy z Iwo Jimy, které byly špičkové po všech stránkách, ale tento film se nedá považovat za výborný. Ano, je zdařilý, některé scény jsou dost emotivní a v divákovi vzbudí nějaké ty emoce, ale nedostatky se zde bohužel najdou. Především mi přišlo, že byl film zpracován velice jednoduše, nezanechalo to ve mě bůhvíjaké poselství, které bych si u válečného filmu představoval. Filozofie japonské císařské armády nastolena víc než jen dobře, ale to je tak asi vše. Pohled z Američanů nedodělaný, linka s americkým kapitánem měla daleko větší potenciál, celkově mi to přišlo odsunuté na vedlejší kolej. Na druhou stranu se zde dočkáte silných momentů, bitvy jsou zpracované docela přijatelně, nahlédnete do života Japonců s tamější kulturou a zažijete i proslov Baldwina. Nejsem z toho odvařený, ale kvalitu to mělo. To filmu nesmím brát. Za mě dávám 68 % (12.11.2017)