Kód Navajo

John Woo se nezapře. Boj nejspíš neviděl ani z rychlíku, ale natočit válečný velkofilm mu vrásky nedělá. Veškerá akce je jako ostatně u Wooa obyčejně neobyčejně umělá, úvodní boj na Šalamounech coby Cageova představovačka nepřipomíná džungli ani přes betonovou zeď, spíš jako když si kluci hrajou u mámy na dvorku, pro velký útok na Saipanu si asi filmaři vybrali park, ve kterém přesazujou stromy (ty pravidelně rozmístěné dokonale kulaté krátery mě fakt pobavily), jednotlivé záběry z boje jsou naprosto održené od celkové situace bez vzájemného vztahu logického i prostorového (trochu to připomíná průchod přímočarou akční hrou), naprosto absentuje válečná živelnost. Pro Wooa typicke sceny jeden raz strelil, sedem ich zabil jsou kapitolou samou pro sebe. Herci a kompars jsou jen prvkem dosazovaným do jednotlivých sekvencí bez prostoru pro skutečné herectví (včetně scén ze zázemí). O ději nemá moc smysl mluvit, všechno už tu bylo, traumata, překonávání nedůvěry, fotka rodiny atd. Na jednu hvězdičku nestačí realisticky působící zranění a pár dobrých záběrů, takže odpad jak vyšitý. (08.10.2005)

V žánru "válečných filmů" jde především o mé jedno velké filmové zklamání. Základní info slibovalo zajímavou podívanou. Samotná dějová linie se mi líbila - nemám nic proti dramatu zasazenému do závěru II. světové války - právě naopak; to vše slibuje zajímavý filmový zážitek. A můj výsledný dojem? Tristní, bohužel tristní... Ale budu konkrétní: 1. V prvé řadě jsem nebyl schopen překousnout způsob, jakým toto drama bylo natočeno. Úvodní (a nejen ty) bojové scény mi vyvolaly na tváři útrpný úsměv. Bohužel útrpný úsměv. Já ho tam nechtěl, ale při pohledu na způsob, jakým byl boj zachycen jsem nebyl schopen reagovat jinak. A tak místo vyburcovaných pocitů jsem to celé vnímal jako značně nepovedenou snahu natočil válku zblízka. Světlou výjimkou naštěstí byly makro-záběry válečného konfliktu. Mikro-záběry létajících mužů (po výbuchu granátu etc.) mi přišly takové nějaké nepatřičné a laciné. 2. Značně mě také znervózňovala přítomnost zvýšeného množství patosu. Tolik jsem ho už skutečně dlouho nezažil. 3. Hudební složka se pro mě stávala bezduchou a necitlivě implantovanou součástí filmu. Nemyslím tím, že by hudba byla sama o sobě špatná. Spíše mi nevyhovoval způsob, jakým byla "natvrdo naroubovaná" do filmu. Nezvýrazňovala atmosféru, spíše rušila. Shrnuto a podtrženo: Ano, byly to záběry z války... ale na můj vkus to byly takové "pouťové atrakce" - jen na povrchu pěkně zpracované a bez ducha. Jeden z těch horších a špatných filmových snímků. Bohužel. (15.02.2004)

Dávám **** hlavně za námět, protože osudy vojáků z kmene Navajo opravdu dokáží utáhnout celý film, myslel jsem že to budou jen nějací chudáci, kteří nebudou umět anglicky a nevybuduji si k nim žádný vztah, ale já sem si je hodně oblíbil a hodně jsem jim přál a nekonec jsem byl radši že přežil Navajo místo hlavního hrdiny Nicolase Cage. Největším mínusem jsou IMHO zdlouhavé akční scény, které mě opravdu moc nebrali. (04.12.2004)

Myslím, že na porovnání tohohle filmu a Vojína Ryana se dá názorně předvést, jaký je rozdíl mezi geniálním režisérem a režisérem úzce zaměřeným na akční snímky. V Navaju je vše podřízeno vše efektu, takže zatímco po slavné úvodní scéně v Ryanovi jsem nemohl popadnout dech, při zdejších "válečných scénách" jsem se musel i pousmát jak moc to má vypadat opravdově. V Ryanovi to BYLO opravdové ! Jinak film Kód Navajo je hezká podívaná určitě by jste ho měli vidět. (03.05.2015)

Těžko zde hledat nějaké klady. Herci přehrávají, bitvy jsou přehnané a naprosto nereálně (místy to působí až směšně, jak chlapci se samopaly pobíhají po bitevním poli, křičí a okolo vybíhají z křoví Japončíci a padají jak hrušky), příběh sám o sobě taky nic moc. Až na atraktivní prostředí dost slabá věc... (01.02.2013)