Kto odchádza v daždi...

Na mňa Kto odchádza v daždi ako normalizačná, respektíve kolektivizačná agitka nepôsobila, i keď ňou čiastočne je. Omnoho viac tu ide o vzťahy na dedine, o ťažkom živote tu vedenom a o často zkostnatelé tradície. Ako bolo v 18tom, 19tom storočí, tak je aj v polovici toho 20teho. Postavy nie sú vykreslené čiernobielo, pokiaľ niekto vidí hlavného hrdinu ako záporného a nových súdruhov ako kladných z pohľadu autorov, tak videl veci inak, ako ja. Mám pocit, že Hollému išlo viac o psychológiu postáv ako o politický názor a jeho podanie novej situácie, na ktorú neboli sedliaci dlhé roky žijúci v úplne inom systéme zvyknutí, pôsobí vierohodne. Neprávom neznámy film, ktorý uviedla RTVS vo svojom programe ako zlatú klasiku, čo mu celkom pristane. (15.12.2013)

Tohle není žádná agitka, ale pohled na poválečné období, než přišel Únor 1948. Sedláci se mezi sebou rozdělili na dvě strany, jedni chtějí svoji půdu obhospodařovat sami, druzí začínají podepisovat smlouvy se vznikajícím družstvem. Dramatická rovina vítězí nad ideologickými bláboly, Martin Hollý moc dobře věděl, jak se vyhnout poplatných žvástům socialistické éry a tak do svých filmů vždycky dokázal dostat zejména silné charaktery jednotlivých postav a atmosféru oné doby se vším všudy. Gustáv Valach hereckému obsazení rozhodně kraluje a Zdeněk Liška se s hudbou taky opět vycajchnoval. (19.07.2022)

Tematizácia spätosti človeka s pôdou. Bez ohľadu na to, či na nej slúžil alebo ju vlastnil. Do toho nenápadne vložená propagácia kolektívneho vlastníctva ako osloboditeľa od večného bremena, od hrdlačenia, od závislosti na počasí. Charaktery psychologicky vierohodnejšie než v agitkách z 50. rokov, ale napriek tomu, že príbeh je skôr drámou citov a potlačovaných vášní, kdesi spopod toho vylieza poznanie, že samostatne hospodáriaci sedliaci sú maximálni hajzli, čo spoločnému dobru bránia, funkcionárov obce napádajú, s manželkami cudzieho spávajú. Ideologicky sa s východiskom filmu, týkajúcim sa nemožnosti vlastnenia niečoho, čo je dané charakterom planéty - čiže pôdy a pozemkov plus mínus stotožňujem, no forma, ktorá v skutočnosti oslavuje štátny kapitalizmus - teda to, čo v ČSSR bolo v rokoch 1947 -1989, mi je bytostne odporná. (22.10.2012)

Sociální drama jako řemen. Násilné manželství bez lásky jako prostředek k získaní statku (a s tím pokud možno vylepšení existenčních důvodů) je zde plné tísně už během svatebního průvodu, plného deště. Zatímco na pozadí se neodvratě blíží únor 1948 plný divokých společenských změn, které pro někoho (i skrze zestátněnou půdu) můžou znamenat lepší časy, jiným vynesou obrovskou životní prohru. Tyhle náměty o osudech lidí na pozadí společenské či historické situace uměl Martin Hollý točit vždycky! Zde se mu povedlo naplno mne vtáhnout do dění už v samotném úvodu během počátečního seznámení se s postavou mrzutého bezzemka (výborný Gustáv Valach) a skoro až poetickou scénou se skupinou bývalých statkářů jdoucích v davu na kolech. Jako vždy famózní hudba Zdeňka Lišky dodává tísnivé atmosféře ty správné grády a já prohlížím všechno, co by objektivní kritik zde zřejmě neponechal bez výtky (ideový námět s účelovým poselstvím na objednávku režimu). Jak je u pana režiséra zvykem, i zde politika stojí spíše v úzadí, přičemž Hollého přístup dal vzniknout zejména působivému předvedení komorního příběhu o lidech ve věsnici za nelehkých časů. 90% (07.04.2020)

Spolu s SNP patrí téma kolektivizácie k tým najčastejšie sfilmovávaným. Scenár je takmer vždy identický: do dediny príde presvedčený komunista, rodák a proti nemu stojí silný gazda, ktorý opustený v závere spozná, že naspäť cesta nemožná, napred sa ísť musí. Najsilnejšou zbraňou sú herecké výkony, Kvietik týchto politických agitátorov vždy vedel. Verím, že aj dnešný divák si film užije, aspoň ako trocha skreslený obraz svojej doby, aj ked už dnes každý nevie kto to boli bíreši a čo boli kontingenty. (20.10.2012)