Réžia:
Tarsem SinghKamera:
Brendan GalvinHrajú:
Lily Collins, Julia Roberts, Armie Hammer, Sean Bean, Nathan Lane, Mare Winningham, Michael Lerner, Robert Emms, Martin Klebba, Danny Woodburn (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Zlej kráľovnej (Julia Roberts) sa podarilo získať vládu nad kráľovstvom. Princezná (Lily Collins), ktorá utiekla sa však svojho práva len tak ľahko nevzdá a rozhodne sa konať. Za pomoci siedmich vynaliezavých trpaslíkov začína plánovať odvetu. Snehulienka ožíva v novom dobrodružnom príbehu plnom lásky, ale aj žiarlivosti a zrady. (TV Markíza)
(viac)Videá (22)
Recenzie (689)
Juliu Roberts nevyhľadávam, ale no nepusti malým deťom Snehulienku...Samozrejme, bol som zvedavý aj ja, no skôr sa teším na verziu s Ch. Theron. Julia dostáva veľa priestoru, možno až priveľa, aj na úkor Snehulienky a malých smradľavých trpaslíkov, čo je škoda. Humor tu je, ale čakal som ho viac. Pochvalu si zaslúži skvelá hudba, zvlášť ma zaujala pri scéne výcviku Snehulienky, ktorú som si pustil niekoľkokrát po sebe. Záverečná pieseň na ktoré sme zvyknutí skôr pri animákoch v sebe skráva i ázijské prvky tiež neurazí a v dobrej nálade ukončila tento film. 60%. ()
Áno, extra hrubé obočie hlavnej predstaviteľky aj mňa dosť odrádzalo už pred filmom. Ale pri pozeraní som si zvykla a neskôr usúdila, že aj toto bola súčasť premyslenej štylizácie poskladanej z mnohých detailov. I keď rozprávky príliš nemusím, táto bola príjemná a hlavne zábavná. Taká rozprávkovo milá, ale šitá aj na mieru dospelých. Štvrtú hviezdičku udeľujem špeciálne za záverečné bollywoodske hudobno-tanečné číslo, ktoré ma doslova odrovnalo. Pecka! :-) Keď som v titulkoch uvidela indické meno režiséra, bolo to jasné :-) Každopádne som rada, že mu producenti povolili takýto úlet, pre mňa to bola veľmi osviežujúca "vodka za správami". Pretočila som si tú časť ešte dvakrát :-) ()
Sněhurku v její tradiční podobě zakonzervoval Disney už před válkou, proto všechny další pokusy o oživení téhle klasiky představují jen více či méně ambiciózní nadstavby. Vzhledem k tomu, že se z téhle látky stal takový zlatý grál, Disney nikdy nepovolil oficiální pokračování a konkurence vždycky musí přicházet s něčím navíc. Z takových nápadů můžeme zavzpomínat na roztomilé trpaslinky nebo naopak na příběh hrůzy, Mirror Mirror Tarsema Singha přichází v době Snow White and the Huntsman a chtě nechtě spolu musí oba filmy soupeřit. Je to trochu škoda, protože žánrově jde pokaždé o něco jiného. Tohle je herecké sólo Julie Roberts v nové komediální poloze, která se nepodbízí a je něčím nová. To, co se děje mimo scény s ní je sice odvaz, ale špatné to také není. Zajímavé triky, opulentní kostýmy, nevšední pojetí prince a dialogy, které by nikdo v pohádce nečekal, to je, oč tu běží. To závěrečné taneční číslo budu ignorovat, protože je hrozně anorganické (podobně jak v Milionáři z chatrče). ()
Zatímco v druhé sněhurce letošního roku byla královna v podání Charlize Theron největším kladem filmu, tak zde je Julia Roberts tím největším problémem a její scény jsem měl chuť přetočit. Jinak se však překvapivě žádné peklo nekoná a dočkáme se celkem svižné, která se naštěstí nebere moc vážně. Lily Collins se navíc na sněhuli hodí perfektně a trpaslíci taky pobaví. Singh tak nakonec za temnější variací pohádkové klasiky zas tolik nezaostal. ()
Galéria (113)
Zaujímavosti (18)
- Jedná se o posledním film, na kterém s režisérem spolupracovala kostýmní návrhářka Eiko Ishioka, která zemřela začátkem roku 2012. Její kostýmy se objevili ve všech Tarsemových předchozích filmech. (CBD)
- Role Sněhurky byla také nabídnuta Felicity Jones, ta ji však odmítla. (R´Hell)
- Režisér Tarsem Singh odmítl v postprodukci předělat film do 3D, pokud by se na této práci nepodílel výhradně on sám, což by údajně zabralo další rok práce. Nechtěl prý, aby film dopadl jako snímek Harry Potter a Relikvie smrti – část 2 (2011). (Brousitch)
(Komentář může obsahovat spoilery) Filmy Tarsema Singha vždy pracují se žánrem tak, že konvence s ním spojené ozvláštňují vypravěčskou změnou perspektivy. V psychologickém thrilleru se doslova noříme do mysli sériového vraha, v dramatu z nemocničního prostředí si své příběhy vzájemně ovlivňují jejich dva fabulátoři, v akčním fantasy je na dění nahlíženo z božského pohledu na místo upřednostňování lidského hrdiny. V případě pohádky se pravděpodobně nejzažitější disneyovská verze Sněhurky genderově obrací naruby, a tak se z titulní hrdinky dělá emancipovaná obdoba Robina Hooda, která již není pouze pasivním objektem hrdinových tužeb, ale sama aktivně jedná. (Objektem na pohled se zde naopak stává princ, což je Zlou královnou na mnoha místech glosováno.)_____ Český překlad názvu právě vybízí ke srovnání s "kanonickou" verzí pohádky a nakládáním s jejich charakteristickými prvky (trpaslíci, jablko ad.), ale mnohem podstatnější je originální titul MIRROR, MIRROR. Určuje totiž formální strukturu díla, založenou na "zkreslení odrazu". Vyprávění je zdánlivě filtrováno skrze postavu Zlé královny, která nám po dobu tří čtvrtin podává verzi příběhu ze svého hlediska. Je přitom značně ironická, což je sjednocujícím principem pro většinu scén (ironie založená na rozporu mezi řečeným a myšleným, mezi atmosférou scény a dialogy v rámci ní atd.). Nakonec se ale ukáže, že ústřední protagonistkou nebyla Zlá královna, ačkoliv to film nespolehlivě prezentoval, ale Sněhurka, což s sebou nese i přepnutí do zcela jiného modu - muzikálového. Ten, přestože na něj řada lidí nadává, je opodstatnitelný uvědomělostí úvodů a závěrů ve filmech i filtrací (Královnin "marionetový" prolog, Sněhurčin bollywoodský epilog) a taktéž vyplněním mezery z první čtvrtiny, kdy Sněhurka konstatuje, že za života jejího otce lidé zpívali a tančili._____ I manýrističnost, která je vytýkána s poukazem na okázalost kostýmů, by se dala snadno vyvrátit jejich mnohovýznamovostí a motivovaností ve vyprávění. Kostýmy zde slouží nejen k určení sociálního statutu postav (časté je okradení pánů kmány právě o oblečení, narážky na genderové role s oblečením spojené), ale i jako metafora povahových vlastností (význam svých převleků v bajkách) a jako kompoziční prvek (možnost přestrojení či dokonce "přepravy"). Soustředěním se na formální stránku by se dalo pokračovat v podstatě do nekonečna, protože za rozbor by stála míra vyprázdněnosti/plnosti mizanscény vzhledem k (ne)přítomnosti Sněhurky/Zlé královny, barevná dieferenciace (dominance zlaté u Zlé královny, modré ve scénách s Princeznou) i řada kompozičních návazností při spojování scén mezi sebou._____ Nedošlo by ale na symptomatickou bohatost snímku, kdy se jedná o zjevnou satiru na posedlost krásou a zároveň "sociální" vyjádření se ke způsobům řešení ekonomické krize. Podstatné je ale jedno: MIRROR, MIRROR je formálně neuvěřitelně opojné dílo, jehož ozvláštnění oproti známé předloze spočívá ve změně perspektiv(y) a v rámci filmu samotného pak v sebeuvědomělosti při ironickém komentování použitých formálních strategií (vypravěčských - kdo je hlavní hrdinka? i stylistických - např. kostýmy). () (menej) (viac)