En la cama
Im Bett
In Bed
Réžia:
Matías BizeScenár:
Julio RojasKamera:
Gabriel DíazHudba:
Diego FontecillaObsahy(2)
Jak dobře se mohou muž a žena poznat během jediné noci? V hotelovém pokoji se oddávají něze dva mladí lidé. Neznají se, před pár hodinami se náhodně setkali na večírku. Známost na jednu noc se svou osvobozující anonymitou jim umožní oddat se přiznáním, vyznáním, lžím i smutným vzpomínkám, neboť oba ví, že s ránem bude vše zapomenuto.
Režisér Matías Bize ve svém dramatu „pro dva herce a jednu postel" využívá komorní prostor k ponoru do intimity náhodných milenců. Ti se poznávají nejen skrz divoký sex, ale i přes zdánlivě bezvýznamné repliky a gesta. Kamera, která po celou dobu zabírá herce v bezčasí panujícím v pokoji laciného hotelu, umně odstiňuje i ta nejjemnější duševní hnutí. Podobně jako v následujících snímcích Na kahánku (2006) a Život ryb (2010) píše i zde Bize příběh jediné noci, ve které bude učiněno osudové rozhodnutí. (Česká televize)
(viac)Recenzie (28)
Danka s Brunom sa ocitnú v posteli motela izby. A nie, nejdú študovať zaprášené archívu spisby. Parádne si to rozdajú. Keďže krem náhle vzplanúceho pudu ostatného vela spoločné nemajú, po prekrytí pohlaví spodným prállom: kecajú. Sprvu je to paráda veliká - žartýky, spomienky, slovné hrátky, lži, erotika. Aj, tá sa ich momentálne najviac dotýka. Radostne si teda zopakujú isté veci, na základe ktorých sa neskôr rodia dzeci. Po vyjasnení si jednorazovky, prestanú sa čiastočne hrať na schovky. Povyťahujú z almary plnej kostier kosti, aby si divák popri srande užil aj trpkej vážnosti dosti. A kto má rád podobnú tragikomicko - vzťahovú miešanku, istotne dobrú tomuto komornému filmu dá známku. ()
Film v podstatě stejně o hovnu jako Poslední noc v Římě, ale nějakým zázračným způsobem jsem se přiměl to dokoukat do konce, a kupodivu toho ani nelituju, protože nějaké emoce to ze mě přece jen dostalo, k pár myšlenkám mě to v průběhu taky inspirovalo, a samotný závěr je fajn. Asi by se o tom filmu dalo říct, že má své kvality, kvůli kterým stojí za vidění - je civilní, komorní, uvěřitelný a svým způsobem i lehce vzrušující (a samozřejmě brutálně nízkorozpočtový - hrají tam jen dva herci a celé se to odehrává v jednom motelovém pokoji - hodinu a půl v jedné posteli - člověk má chuť se z ní na konci skoro zvednout za ty dva), ale většina lidí to podle mě musí prozívat jako strašnou nudu, a dost se divím, kde tenhle 11 let starý film lidi z ČT Artu - kde jsem ho zhlédnul - vyhrabali. Jak jsem ale již řekl, mě to svým způsobem bavilo - oba herečtí představitelé jsou poměrně atraktivní a dá se na ně koukat, slečna navíc opakovaně ukáže i kozinky, což samozřejmě pozornost jen napruží - byť ty explicitní erotické scény bych si klidně odmyslel - bez té softporno omáčky kolem a s víc artovější kamerou by to u mě asi už bylo na 4 hvězdy (vlastně si myslím, že kdyby se realizovala jedna myšlenka, která v tom filmu zazní - a sice provozovat svůj motel a každý pokoj tajně prošpikovat skrytými kamerami, abych mohl pozorovat svoje hosty - vznikl by dost možná i lepší film, než je tento - minimálně já bych se na něj podíval s velkým zájmem). Závěrem se nelze ubránit dotírající se myšlence: budu si tenhle film pamatovat i po pár měsících? Moc bych na to nesázel. ()
Zastaveni v motelu. Muž a žena v malém luxusu doteků. Rozhodnuti přijímat nabízenou škálu identit tělesných obrazců. Divák sám v detailech zakusí to vzrušení, zahaleně odhalenou chemii mezi nimi (kapky od polibků lesknoucí se na prsou, tělo na tělo při společné koupeli, v závěsu roztančené pod dekou...) Povídej, co získali jsme, co ztratili, během jediné vášnivé noci, kdy jsme se v sobě topili, když jsme se bez jediného slova s roztouženým srdcem na sebe zadívali. Zprvu neznaje ani svá křestní jména, Bruno a Daniela. S nezávazností otevřeli důvěru fyzična, důvěru niterných interiérů, ve vší nahotě, navzdory anonymitě. On a ona právě teď, jako Ikarův pád i let, v otázkách, v pokračování...Na nic nemyslet, bez minulosti, bez budoucnosti, najít se, zamilovat se, zůstat, rozejít se? (P)oddej se rafinovanému bohatství, objevné fantazii, přítomnému objetí této noci. Projdeme spolu závratnou, nedostižnou touhou nalézt múzu svolnou. Zůstane to mezi námi, mezi čtyřmi stěnami. Já a ty, dialog sfér intimity. Poznávání ponecháme následujícím hodinám. Jen dál, miláčku. Překroč práh toho pokoje, ulehni na lože nepoznané. Co pod peřinou se odehraje? Ladných těl milenecká melodie. Poskytni tělu i duši naskytnuvší příležitost cizí, náhodné přitažlivosti. Vyměřený čas citlivě rozhoupal citové linky kolem nás, slastné rozkoše výjimečný ráz. Exprese erotické zdvořilosti, prchavost existence, přání, touhy, opájení příbojem vyprávění. Lze protnout noční magii, převést následky sblížení do dnů obyčejných, reálných? ()
Ty odjíždíš. Já zůstávám. On je chvilkové intermezzo před jejím dalším životem. Ona je zase posledním dobrodružstvím před jeho odjezdem. Neznají se, nikdy se předtím neviděli, nemají nic společného. Jen sex. Lehce provokativní film chilského režiséra Matíase Bizeho je nejen vkusně natočenou souloží, ale také brilantním rozhovorem o věcech důležitých i nepodstatných, o životě, o lásce i o filmech, které o nás vypovídají víc, než si myslíme. ()
Nenápadná dráma/“komédia“, ktorá sa odohráva v jednej hotelovej izbe. Nič viac nepotrebujeme, len dvojicu sympatických postáv: prekrásnu B. Lewin a charizmatického G. Valenzuela. Na pomerne jednoduchý scenár je to celkom dobre režírované a herecky dobre zvládnuté. Spomínaná dvojica dobre spolupracoval. Osobné hodnotenie: 72% (***) ()
Reklama