Amélia z Montmartru

Francouzská romantická komedie v hlavní roli s výbornou herečkou Audrey Tautou. Nejvíce mě snad pobavily pohlednice od cestujícího trpaslíka, které měli donutit Améliina otce cestovat. Zajímavý byl i detailní popis života obyčejných lidí, ktery umožní divákovi hlouběji náhlednout do charakteru postav. (05.03.2010)

Kouzelné, prostě kouzelné. A plné optimismu. A také skvělé muziky. A Audrey Tautou je prostě nádherná, okouzlující a dokazuje v tomto filmu, že dobří lidé stále existují! Tomuto filmu nejde nic vytknout! (20.06.2010)

Příběh tak trochu trhlé Pařížanky, jejíž duch bude viset nad Montmartrem navěky... (21.06.2010)

Úžasná Audrey hraje Amelii tak, že jsem ji od počátku uvěřil úplně vše. Ten film je milý a kouzelný. Optimismus a životní energie z něj tryská proudem. K tomu skvělá muzika a nádherná výprava - prostě Paříž. (06.07.2010)

Poprvé jsem to viděl v původním znění s angl. titulky a i přes to, že jsem pramálo rozuměl, co herci povídají, film mě bavil a užil jsem si ho. Když jsem ho následně viděl a již rozuměl, bylo to opět krásné a užil jsem si to ještě víc. No a pak jsem Amélii viděl ještě tak stokrát a soundtrack má čestné místo v mé diskografii. PS: Jak jsem si na to tak vzpomněl, tak musím dát pět hvězdiček. Ten film je opravdu krásný! (05.08.2010)

To, co k tomu složil mistr Yann Tiersen... to je naprosto dokonalé. Taky to je důvod k té jedné hvězdě. Zbytek stojí za odpad!. (07.08.2010)

Další moje srdeční záležitost. Miluju tenhle film! Můžu se na něj (na ni ;) dívat pořád dokola. Úžasná práce, scénář, režie, dialogy, příběh, zápletky, humor, detaily, herci, hudba... (18.08.2010)

Úchvatný smysl pro detail, pohled na svět z jiného než běžného úhlu, hravý optimismus. O hvězdičku míň kvůli několika scénám, které zbytečně rušily dojem. (17.09.2010)

Film, který zvedne náladu i v největším splínu, marasmu a depresi. Od roku 2001 mám celoživotní platonickou lásku - Audrey Tautou. Ale neříkejte to mému manželovi... (17.09.2010)

Amélie mě nechala až do samého závěru zcela chladného. nakonec se přeci jen něco pozitivního objevilo ale ani vynikající hudba mě nepřsvědčila přidat*. (20.09.2010)

Když jsem tento film viděla před lety, zdál se mi zajímavý (konec konců i proto, že jsem do té doby nic podobného neviděla) a nemohu popřít, že i ve mně se na okamžik rozhostil pocit touhy pomáhat světu. Nicméně když jsem se na něj teď po letech podívala znovu, téměř jsem litovala těch 40 korun za dvd. Film má několik dobrých nápadů, např. malé detaily, které má každý rád, nebo naopak nesnáší, trpaslíka, Renoirův obraz, smrt lady Diany a zapomenutou krabičku. Bohužel by se některé věci neměly opakovat příliš často, jinak omrzí, což je i tento případ. Snímek je velmi dlouhý a dobré momenty jsou proloženy spoustou nudných pasáží či jakýchsi surrealistických blbostí, na něž si osobně opravdu nepotrpím, ale které v současnosti zrovna ,, frčí". Mnoho dalších věcí je silně přitaženo za vlasy. To vše by však spravily nůžky. Největší problém ovšem tkví v samotném námětu. Amélie možná pomohla otci a potěšila majitele krabičky, zato její další ,, pomoc" je velmi diskutabilní. Ve většině případů spíše uškodila, ať jde o její kolegyni nebo o zelináře, který ve skutečnosti musel být velmi vnitřně nešťastná a osamělá osoba. Místo skutečné pomoci a snahy o pochopení je nám tu předkládán zjednodušený pohled na věc - ,, spravedlivé" potrestání toho ,,zlého" za účelem pomoci tomu ,, hodnému". Největší škody páchají lidé, kteří myslí, že vám dávají život do pořádku a konají ,, dobro." Pár takových jsem už v životě potkala, většinou to dělali z důvodu vlastní samoty či fanatického náboženského přesvědčení, či z obou dvou důvodů současně. Proto mi tato myšlenka filmu přijde nebezpečná a celý náhled na věc místy dost povrchní. Pokud jde o jednotlivé postavy, většina je zde vlastně velmi smutná, ale navzdory líbivému zevnějšku snímek nezanechá v člověku žádný povznesený pocit a naději. Amélie sice našla svého prince, ale tím to končí. Ostatní zůstávají i nadále uvězněni ve svém trápení. Nevěřila jsem, že to řeknu, ale Amélie z Montmartru je přeceňovaný film, jehož hlavní devizou je prostředí Paříže, vizuální zpracování a dva hlavní hudební motivy. Hongkongský film Lost and found (1996) není možná oděn do tak barevného hávu, ani natočen v tak idylickém prostředí, za to je mnohem realističtější, postavy zde také prožívají své soukromé tragédie, ale celek nevyznívá nešťastně, ale naopak citlivě, pln optimismu navzdory všemu, radosti ze života a opravdové snahy pomoci druhým, nikoli škodlivé. A stojí tak za shlédnutí rozhodně více než tento film. (21.10.2010)

Film, který nadlehčuje a cuká koutky :) (05.11.2010)

Pohádka, poetika... (16.11.2010)

Jednoduše nádherné :o) (02.01.2011)

Vizuálne antidepresívum, emocionálna prehliadka Paríža, rozprávka (nielen) pre dospelých. (08.01.2011)

Celkem přeceňovaný film. Pěkný rozjezd, líbilo se mi to představování postav, ale od okamžiku, kdy nalezenou krabičku předá majiteli už to nějak šlo dolů a já pozorovala hodinky. Hvězdičky dávám za hudbu a "barevnost" (nevím, jestli to byly jen Améliiny krásné syté svetříky nebo čím, že to bylo, ale přišlo mi to prostě krásně barevné. Jako podzim). Jenže po většinu filmu jsem čekala co bude, kdy přijde ten zlatý hřeb, až přišly titulky. Nevím, co na tom všechny tak dojímá, mně ta holka přišla celkem pitomá. (14.01.2011)

Nevím jak je možný, že mě tento film tak dlouho míjel. Prostě jsem ho viděl až teď, ale teď můžu říct: zamiloval jsem se do tohodle filmu! Zamiloval jsem se do Amélie! (28.01.2011)

Ta atmosféra na vás zkrátka hodně silně dýchne. S Amélií je svět najednou hezčí, nepřijde vám? :-) Nemám naprosto co vytknout, skvělá kamera a barva filmu. Naprosto dokonalá Audrey. A ta hudba !!! POslouchám jí velmi často. Zvláště při práci, je inspirativní :-) (09.02.2011)

Kouzelny film. Jeunet na svem vrcholu. (01.03.2011)

Problematický film. Spousta skvělých nápadů, úsměvných momentů, úžasná atmosféra Paříže, jak ji možná další generace již nepoznají... Technická stránka filmu bez výhrad, krásná hudba. Oproti tomu několik studených sprch s vulgárně sexuálními motivy, které (slušného) člověka okouzleného postavami, dějem a jeho lehkostí nečekaně nutí ke zvracení. Zničehonic ve svém prožitku spadnete z nebeských výšin do plně nasrané žumpy a zhluboka si loknete. Mentálně retardovaný zelinář také není příliš přesvědčivý. Nebýt těchto věcí, zasložil by film pět hvězdiček. (22.03.2011)