Nedokončený film

Velmi zajímavý dokument o nacistické propagandě, kdy se do promítání filmuprolínají deníkové záznamy a postřehy přeživších účastníků. Prostředí varšavského ghetta je děsivé(nahrané scény, mikve, obřízka a snad nejhorší jsou záběry z hromadného hrobu), praktiky nacistů neuvěřitelné. A snad i proto by takovéhle dokumenty měly být promítány nejen v televizi, ale i ve školách, protože jedině tím, že se poučíme ze svojí minulosti, nedopustíme, aby se opakovala. (15.02.2012)

Pokud hodnotím u filmu především emoce a to, co v člověku způsobil, na tento by mi pouhých 5 hvězdiček nikdy nestačilo. Tohle by měli vidět všichni, kdo hodnotili Pianistu, Schindlerův seznam, Jakuba lháře, Posledního motýla, Korczaka. Seděla jsem přikovaná k obrazovce, trochu se bála dalších záběrů a snad ještě víc, že už bude konec a nic dalšího neuvidím. Dokument, který by nepotřeboval komentář a přesto se mu komentáře dostalo. Záznamy z archivů, výpověď samotného kameramana a slova, hnutí tváře, slzy, zakrývání očí těch, co kdysi sami v ghettu žili. Žádné byť sebelepší filmové zpracování nikdy nenahradí zážitek z tohoto filmu. (19.09.2014)

Hodnotit? Určitě ne. Jen tam dám těch pět hvězdiček a půjdu to znova rozdýchat. Neuvěřitelná, ale každodenní realita varšavského ghetta. A to jsou záběry před deportacemi. Nacisti jen chtěli ukázat, že Židé zde žijí naprosto normálně a přirozeně. Kdyby těch lidí, kteří si žili na úrovni lidskosti, bylo víc než 50 z 500 000, bylo by to možná věrohodnější. Ale smrt, která čeká za každým rohem tohoto místa, neunikne ani před propagandistickým okem kamery. Člověk žijící ve varšavském ghettu si rozhodně zvykl, ale dnešní člověk se s tímhle nemůže prostě smířit. Pohleď člověče, co se v tobě skrývá, hleď pozorně, ty dvě objímající se děti, sedící u zdi, umírají hlady. Odhoď šaty, posyp si hlavu popelem a tanči se smrtí. Otevři oči a podívej se, tohle byl pouze začátek. (29.04.2012)

Ghettofilm - nic víc, ani označení "kde", ale to ostatně všichni víme i po již skoro osmdesátil letech. Proč se tento film natáčel, k čemu měl sloužit? - to byla nejfrekventovanější otázka. Film byl režírován, už to znamená, že k něčemu měl sloužit. Přitom každému je (a vždy bylo) nápadné maximální umělé vyostření sociálního problému (šampaňské verusu kosti potažené kůží); jako by Němci chtěli říct: "Podívejte se vždyť by se tu sežrali sami navzájem, odveze je tedy tam, kde sice nebudou mít víc místa, ale budou si navzájem rovni." Zobrazování stejně tak umělě naranžovaných židovských zvyků, obyčejů a rituálů (obřízka 2 kg dítěte...) vede zase ke známé praxi - podobně jak tomu bylo o mnoha asijských (sibiřských) národů: zaznamenat, zdokumetovat a zlikvidovat. (01.11.2020)

Dokument založený na působivosti vzácných autentických záběrů ( z nichž poslední jsou dokonce barevné ! ), přínosně dokreslených propagandistickou tendenčnost vyvažujícím komentářem pamětníků filmování z r.1942 - tehdejších obyvatel ghetta i výpovědí kameramana Willyho Wista a doplněné (slabším) autorským průvodním slovem. Cenné obohacení existujících psaných vzpomínek. Těžké hodnotit, ale tady stejně na hodnocení zpracování tolik nazáleží, pro zájemce jsou tyto záběry zajímavé samy o sobě. Pietně decentní ♫ minimalistické hudební variace na Williamsovo téma Schindlerova seznamu. 3-4* (03.05.2012)