Ďábelské líbánky

Koncem šedesátých let se dařilo filmovým parodiím, z nichž nejznámější je asi 'Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky' (1967). Nakonec, Václav Vorlíček uměl komedie hodně dobře. Zdeněk Podskalský však měl s humorem také co do činění a šlapal Vorlíčkovi na paty. Mimo jiné i touto svou vražednickou komedií parodující přízeň dvou žen k vynálezci a vražednické choutky jedné z nich, kterou se samozřejmě snaží chytit při činu policejní vyšetřovatel. Mimochodem, došlo i na hříšné lidí města pražského, ze kterých si své role v jedné malé scéně zopakovali Josef Vinklář coby inspektor Josef Bouše a František Filipovský coby detektiv Mrázek. Kvalitou výše zmíněné parodie sice snímek nedosahuje, ale má k němu hodně blízko. Spousta známých scén, pojatých humorem sobě vlastním, je zárukou dobré zábavy i po tolika letech od svého vzniku. Nakonec, herci měli údajně při hraní volný prostor pro svou seberealizaci dobrých nápadů, a je na nich vidět, že si to dobře užívali. Je to film, ke kterému se alespoň český divák rád vrací. (11.06.2020)

Dějově fantasmagorie trošku ve stylu Čtyři vraždy stačí drahoušku, i když zde se k tomu ještě přidává několik  pěkných hudebních scén (včetně titulního hitu Václava Neckáře "Láska má") Každopádně Dietl s Podskalským mě velmi pobavili, když do jedné z úvodních scén loupli inspektory Boušeho a Mrázka (samozřejmě včetně jejich představitelů) ze slavných Hříšňáků. Vynikající je i kriminalistická dvojice v podání Jana Libíčka a Jiřiny Jiráskové. (25.04.2022)

Film nebyl špatný, ale jako celek mi to přišlo dost nevyvážené. Nebyla nouze o vtipné scénky a dialogy, ale ani o nudnější a slabší pasáže. Film chtěl mít zkrátka v sobě od všeho trochu, nicméně to bylo spíš ke škodě než k užitku. Pobavila mě přítomnost pánů ze "4" v podání Josefa Vinkláře a Františka Filipovského. A Jana Brejchová byla okouzlující! (12.01.2014)

Začátek filmu, který je dosti zmatený až šílený by mohl leckoho odradit, ale jakmile geniální docent Brodský s asistentkou Brejchovou odjedou po svatbě na líbánky, začne to být to pravé ořechové. První housle tu ale nepochybně hraje Jan Libíček v roli komisaře, jemuž role sedí na tělo a nepokrytě si jí užívá. Nadto je film chytrý, plný inteligentních vtipů, člověk je místy sotva stíhá registrovat. Navíc si díky tomuto snímku my pozdě narození můžeme uvědomit, že ty staré dámy, legendy naší kinematografie (Brejchová, Jirásková a Janžurová), byly za mlada docela pěkné ženské. 70% (07.05.2011)

„Spěte sladce vy obětavé pomocnice vědy.“ Snad za to mohly půvaby Brejchové či sahání na „termosku“, že se ke mně tento film v dětství nedostal. Napraveno! No, snímek je „crazy“ hodně, někdy až na úkor vtipnosti. To ale nemění nic na tom, že jsem se místy smál velmi, ačkoliv hlášky a vtipné situace vyzněly hlavně díky těm, kteří je uměli „prodat“. Ať už jde o svůdného génia Brodského, zákeřné rivalky Brejchovou a Janžurovou, Růžičkovou silně pomrkávající po své Droběně, Vinkláře a Filipovského ve svých profláklých rolích, a asi vůbec nejzábavnější pár v podání Libíčka (1 z jeho nejpovedenějších výstupů vůbec) a Jiráskové (překvapující komediálním talentem). Za slabší se dá považovat jistá „nedějovost“, kolísající tempo, Neckář (snad ta jeho titulní píseň na závěr, ale jinak?!) a trapná pasáž honu (opozice vůči naopak skvělému soudu), které hodnocení filmu sráží „jen“ na slušné 4*. „Takový manželství tady ani nepamatuju.“ - „Snad jenom ten čtrnáctiletej co přived do jinýho stavu tu pětatřicetiletou, to bylo taky takový harmonický.“ (18.02.2017)