Ďábelské líbánky

Zdenek Podskalsky natocil dve fantasticke komedie - Bila pani a Svetaci, - v zavese za nimi dve vyborne komedie Kam cert nemuze alebo Dabelske libanky. Dabelske libanky su vynimocne v tom, ze ide o uplny ulet. Maestry Brejchova a Janzurova a samozrejme tancujuca Ruzickova su vrcholmi. neuveritelne, ze ten isty reziser natocil taku skvaru ako Trhak ci Ohnive zeny. Nechapem to. (18.02.2023)

"Za deset minut o samotě tady dám deset minut o samotě kdekoli." Pánové, nežeňte se. Ďábelské líbánky můžete brát jako další varování. :-) Jaroslav Dietl a Zdeněk Podskalský nechali na chvíli stranou komunální satiru a zkusili štěstí s crazy komedií. Na úroveň králů žánru Macourka, Vorlíčka a Lipského se sice nevydrápali, ale v kontextu jejich vlastní tvorby je to jeden z vrcholů. Je tu trochu problém s udržením jednotné míry nadsázky (třeba sci-fi prvky ze začátku filmu se později ukážou jako bezúčelné a nepodstatné, stejně tak návštěva pánů Boušeho a Mrázka ze seriálu o Hříšných lidech), ale sranda to tedy rozhodně je! A to neobyčejně cynická. Už jen obsazení Jany Brejchové do veskrze záporné role (když pominu její tendence v Zabil jsem Einsteina, pánové!) je něco nevídaného, a co teprve ty dialogy! Vynikající je i kuriózní spojení Libíčka a Jiráskové jako popleteného kriminalisty a jeho sarkastické pravé ruky. Polozapomenutý klenot české komedie, originální a s humorem černým jako peklo. 80% (03.01.2006)

„Spěte sladce vy obětavé pomocnice vědy.“ Snad za to mohly půvaby Brejchové či sahání na „termosku“, že se ke mně tento film v dětství nedostal. Napraveno! No, snímek je „crazy“ hodně, někdy až na úkor vtipnosti. To ale nemění nic na tom, že jsem se místy smál velmi, ačkoliv hlášky a vtipné situace vyzněly hlavně díky těm, kteří je uměli „prodat“. Ať už jde o svůdného génia Brodského, zákeřné rivalky Brejchovou a Janžurovou, Růžičkovou silně pomrkávající po své Droběně, Vinkláře a Filipovského ve svých profláklých rolích, a asi vůbec nejzábavnější pár v podání Libíčka (1 z jeho nejpovedenějších výstupů vůbec) a Jiráskové (překvapující komediálním talentem). Za slabší se dá považovat jistá „nedějovost“, kolísající tempo, Neckář (snad ta jeho titulní píseň na závěr, ale jinak?!) a trapná pasáž honu (opozice vůči naopak skvělému soudu), které hodnocení filmu sráží „jen“ na slušné 4*. „Takový manželství tady ani nepamatuju.“ - „Snad jenom ten čtrnáctiletej co přived do jinýho stavu tu pětatřicetiletou, to bylo taky takový harmonický.“ (18.02.2017)

Nebýt zdržujících Neckářových písniček, byla by tato úžasně černá komedie za plné hodnocení. Vedle poněkud parodických rolí Vinkláře a Filipovského jako inspektorů Boušeho a Mrázka (Hříšní lidé města pražského), či filmové jméno kapitána Libíčka herce Libíčka, je děj sled pestrých snah jak někoho zabít, aniž by to kdykoli vyšlo. A Libíčkovy metody jak odhalit pachatele jsou vskutku neotřelé. Báječných 80 minut s českou komedií a báječnými herci. (28.07.2012)

Koncem šedesátých let se dařilo filmovým parodiím, z nichž nejznámější je asi 'Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky' (1967). Nakonec, Václav Vorlíček uměl komedie hodně dobře. Zdeněk Podskalský však měl s humorem také co do činění a šlapal Vorlíčkovi na paty. Mimo jiné i touto svou vražednickou komedií parodující přízeň dvou žen k vynálezci a vražednické choutky jedné z nich, kterou se samozřejmě snaží chytit při činu policejní vyšetřovatel. Mimochodem, došlo i na hříšné lidí města pražského, ze kterých si své role v jedné malé scéně zopakovali Josef Vinklář coby inspektor Josef Bouše a František Filipovský coby detektiv Mrázek. Kvalitou výše zmíněné parodie sice snímek nedosahuje, ale má k němu hodně blízko. Spousta známých scén, pojatých humorem sobě vlastním, je zárukou dobré zábavy i po tolika letech od svého vzniku. Nakonec, herci měli údajně při hraní volný prostor pro svou seberealizaci dobrých nápadů, a je na nich vidět, že si to dobře užívali. Je to film, ke kterému se alespoň český divák rád vrací. (11.06.2020)