Stokerovci

"Of course I love you Park. But now I must love you a little less." Mohl bych tomu dát čtyři hvězdy a vůbec by mi to nepřišlo divné. Park režíruje maličko přepjatě, ale zajímavě, Kidmanová i přes malý prostor hraje skvěle jako vždy a Wasikowská se snaží, co jí síly stačí. Ale ten omletý děj, kdy Park jako by jeho omletost nechápal a například scénu s tím, co se stalo s malým bráškou, tak natahuje, že už dávno musí být každému jasné, co se vlastně stalo, je prostě likvidační. Celou dobu jsem byl přikloněný k vyššímu hodnocení, ale konec to pohřbil - budovanou atmosféru naprosto nevyužil a prostě se stal. Jinému bych to možná odpustil, Parkovi ne, protože vím dobře, že umí víc... Nebo uměl ještě relativně nedávno. Je to fér? Asi ne... (06.06.2013)

Za tento "nejlepší nerealizovaný scénář" bych malého Wenthwortka nejraději zavřel zase na pár sérií do vězení. Zručný a správným způsobem úchylný Chan-wook Park se sice snaží zaujmout drobnými vizuálními finesy a několika osvěžujícími hrátkami, jenže z hovna bič zkrátka neuplete. Již v Bakjwi se režisér potýkal s problémem, kdy se neúspěšně snažil nahradit poctivý děj "podivnou" atmosférou, jenže Bakjwi bylo aspoň odvážné a snad i trochu zajímavější, co se týče vnitřních pocitů postav. Stokerovi jsou prázdní, napětí zde téměř nefunguje, potenciál hororou zůstal hanebně nevyužit... Chan-wook Parku, samozřejmě tě mám rád, jen tě teď musím mít rád o něco míň. 4/10 (17.07.2013)

Další případ, kdy se výjimečný režisér pokusil všemi silami vytřískat co nejvíce z mnohokrát omleté a téměř ničím překvapivé zápletky. Jihokorejský ďábel má nepřehlédnutelný cit jak pro detail (ořezávání tužky), nápadité střihové sekvence (sprcha) i pro celkovou (napínavou a znepokojivou) atmosféru. Hlavně díky Parkovi tak máte skoro po celou dobu pocit, že sledujete výtečný mysteriózní psychothriller, ale dříve či později vám zkrátka dojde, že tomu tak kvůli tuctovému scénáři bohužel není... 60 % (05.10.2016)

Režijně skoro bravurní a po scénáristické stránce skvěle budovaný příběh (tohle, že napsal Scofield z Prison Breaku?). Jenže místy je to na mě až příliš divné a temné a i přes několik výtečných režijních nápadů mě to zkrátka úplně nevtáhlo. Z některých scén a výjevů mi ale bude mrazit ještě hodně dlouho. Člověk, aby už se bál brát děti i na pískoviště. (21.06.2013)

Ach jo! Už jen čekám, až tu jednou artoví hnědopichové procpou do červených čísel dvouhodinový hraný dokument o tvrdnutí chleba! Jasně, je to přeci ten profláknutý, masturbující, pomatený ťaman, a tak se budeme tahat za šulínky a předhánět se v tom, kdo viděl více barviček, režisérských finesek, a kdo četl tlustší žbryndy tlučhubovských filmových teoretiků, i když je to iritující, bestiální nuda k posrání! Takže, pokud jste se ještě taky nestali obětí té mimozemské invaze vyššího vědomí, které se, než se začalo esotericky rozpínat na Zemi, bavilo tím, že čumělo někde na Aldebaranu do červí díry, vřele doporučuji, nalakovat si raději každý nehet na rukách jinou, nejlépe teplou, reflexní barvou a poté sto minut upřeně sledovat jak rostou. Užijete si alespoň trochu zábavy, ne jako s tou, jak naprosto geniálně determinovala uživatelka Kiddo, "zpruzenou emo pičou", co by přivodila strnutí šíje snad i baktérii tetanu. Býval jsem k tomu vcelku indiferentní, ale po tomhle mě dnes opravdu poprvé zamrzelo, že se ti Korejci ještě vzájemně jaderně nevybombardovali! Nikdy bych si nepomyslel, že tohle někdy řeknu, ale zlatá Natálka a její plijé! (08.06.2013)