Železná lady
The Iron Lady
La Dame de fer
The Iron Lady
Réžia:
Phyllida LloydScenár:
Abi MorganKamera:
Elliot DavisHudba:
Thomas NewmanHrajú:
Meryl Streep, Jim Broadbent, Alexandra Roach, Anthony Head, Richard E. Grant, Olivia Colman, Roger Allam, Julian Wadham, Harry Lloyd, Nicholas Farrell (viac)Obsahy(2)
Čo všetko je potrebné obetovať pre úspech? Biografický príbeh mimoriadnej a všestrannej ženy, ktorá dokázala, že vysoká politika nie je len výsadou mužov. Margaret Thatcherová sa ako prvá žena stala premiérkou Spojeného kráľovstva Veľkej Británie a severného Írska. Pre tvrdý a nekompromisný prístup k práci aj k osobnému životu dostala prezývku Železná lady. Bývalá predsedníčka britskej vlády bilancuje svoj život, spomína na svoju mladosť, na manžela, na to, akú cenu musela zaplatiť za svoje úspechy v politike, za neústupnosť a rozhodnosť, za vplyv a moc. (TV JOJ)
(viac)Videá (35)
Recenzie (709)
Železná lady je dokonalým příkladem promarněného potenciálu. Famózní Meryl Streep (žadonění o Oscara bude vyslyšeno) - a to je všechno. Většinu stopáže sledujeme výjevy ze současnosti, ve kterých bývalá britská premiérka trpí stařeckou demencí a má halucinace, ve kterých se jí zjevuje mrtvý manžel. WTF? Zásadní okamžiky ze života Margareth Thatcher jsou ve filmu rozesety nahodile bez nějakých spojovacích sekvencí a jakoby omylem. A bohužel selhává i režisérka Phyllida Lloyd, jíž ode dneška zvu uspávačkou hadů. Subjektivně je film dlouhý přibližně dvě a půl hodiny (ve skutečnosti 105 min) a spíš než celovečerní snímek připomíná televizní inscenaci. Už dlouho jsem takhle netrpěl. ()
Vynikající herecký výkon Meryl Streep. Ale to je tak všechno, co si budu za týden pamatovat a vlastně i všechno, co bych si pamatovat chtěla. Režisérce nemůžu upřít snahu, je tady i pokus o velkolepost a emoce. Jenže Phyllida Lloyd na to zkrátka nemá. Neumí emoce podat tak, aby v divákovi něco vyvolaly, neumí podat velkolepou scénu, aniž by nevypadala spíše směšně a už vůbec neumí pracovat s postavami. Snaží se Margaret podat jako ženu, která by měla být vzorem každé ženy, jenže tomu, kdy je Margaret na vrcholu, se věnuje minimální část filmu, celý film nějak uběhl a já jsem tam neviděla v Margaret žádnou výjimečnost a už vůbec to nebyl někdo, s kým bych se chtěla jakkoliv ztotožňovat. Jako režisérka Phyllida prostě selhává, pro mě je Železná lady docela zbytečný film. Vlastně zbytečný film to asi není, Meryl si totiž pravděpodobně půjde pro svého dalšího Oscara. ()
Vzpomínkově převyprávěný příběh Margaret Thatcherové. Vybírá si stěžejní body její jedenáctileté vlády, kdy tato řízná dáma utvářela dějiny nejen Anglie, ale i celého světa. Občas se ve vzpomínkách dostáváme ještě dále, do období Druhé světové války, jejího mládí a začátkům politické kariéry, kdy neustále narážela na diskriminaci něžného pohlaví v mužském světě vysoké politiky. Meryl Streepová zahrála roli výborně. Ve všech dekádách. Pro výsledný dojem je hodně důležité film sledovat v originálním znění, neboť práce s hlasem a frázování, tvoří skoro nejpodstatnější část tohoto výjimečného hereckého koncertu. Film jinak není ničím pozoruhodný. Spíše konzervativní, rozhodně ne něčím šokující. Když jsem při sledování slyšel mluvit Thatcherovou, jako bych kolikrát slyšel mluvit Klause. Ať už jde o postoj k Evropské unii, odborům, slova jako suverenita, rovná daň, privatizace atd. Reakce veřejnosti na tyto věci jsou též u nás velmi rozporuplné a bouřlivé. Konec konců Klaus se nikdy netajil tím, kdo je jeho životním vzorem. ()
Velmi příjemné překvapení a to myslím pekelně vážně. Celkový příběh je vyvážený a Phyllidě Llyod se podařilo příbližit mi Thatcher nejspíš přesně tak, jak chtěla. Jsou tam sice momenty, ze kterých mi bylo mírně blivno (Maggie přirovnává svůj každodenní boj v parlamentu k válce, kde umírají lidé a u toho hraje oslavná hudba - tohle vážně ne.) Ale nakonec se mi pohled do života ženy, která toho dokázala tolik, ale v žádném případě nebyla dokonalá, líbil. Musím obrovsky pochválit kameru Elliota Davise, která je úžasně hravá, co se týče úhlů, rámování, a kdo ví čeho ještě. No a zatleskat musím i Meryl Streep, které její teatrální výkony v poslední době nežeru, ale tady byla téměř dokonalá. ()
Galéria (101)
Zaujímavosti (22)
- Meryl Streep se na svou roli velice důkladně připravovala. Několik měsíců se učila typický akcent Margaret Thatcher. Mluvila také s desítkami lidí, kteří Thatcher znali, včetně bývalého vůdce labouristů Neila Kinnocka. Navštívila také zasedání Dolní sněmovny. (jezurka42)
- Margaret Thatcherová tento film nikdy nevidela. (ZinedineCR7)
- V poslední scéně, kdy Margaret Thatcher (Meryl Streep) schází po schodech domu číslo 10 v Downing Street, je na odpočívadle viditelně umístěné světlo osvětlovače. (hansel97)
Súvisiace novinky
MFF CINEMA MUNDI Brno (29.2.-7.3.2012)
Brněnská filmová komunita v březnu ožije festivalem CINEMA MUNDI. Ten ve své jedinečné koncepci přinese během osmi dnů kolekci těch nejlepších českých a světových filmů za uplynulý rok. V hlavní… (viac)
Skutečnost, že portrét velké osobnosti britské demokratické pravice je podán mimořádně nekonvenčním způsobem a že oproti všem očekáváním v reflexi tvůrčího štábu ustupuje politická dráha úvahám stárnoucí osmdesátnice a jejím vnitřním bojům, které přerůstají až do obecných úvah o smysluplnosti feminismu a schopnosti žen propojit mateřství a veřejnou činnost do jednoho vyváženého celku, zdá se, překvapila většinu diváků. Druhý fakt, totiž snaha o podání lidsky chápavého, ale v žádném případě lichotícího či se dokonce podbízejícího portrétu, který zápasí - nutno dodat že s mimořádným úspěchem - o zachycení živého člověka, zaniká v té již zmíněné očekáváníplné divácké odezvě ještě více. Sociální typ britské střední třídy, významná úloha silného otce, vlastenectví a touha prospět upadající vlasti, doživotní zakotvení v historicky překonané "splendid isolation", svár emancipační mise a touhy dostát požadavkům patriarchálně artikulovaného mateřství i hospodyňství, provázené silnou osobností a bystrým, až nežensky chladně zvažujícím mozkem, jsou půdorysem, z něhož vyrůstá portrét pozoruhodné anglické ženy, která si hlavní rysy své autoritativní osobnosti, jinak bezbřeze oddané hodnotám nejstarší planetární demokracie, uchovává i na konci své životní cesty. Úloha manžela, odsouzeného hrát doživotně ve vztahu druhé housle, prolínání, zápas a svár patriarchálních hodnot, do nichž byla velká Angličanka vychována a přirozené, mimořádně robustní matriarchální ženské osobnosti, propůjčují filmu mimořádné napěti (scéna psaní kondolenčních dopisů matkám vojáků padlých ve falklandské válce nebo naopak úklidu věcí zesnulého životního partnera). Tato nesmírně obtížná feministická vize je postavena na mimořádném hereckém výkonu geniální americké herečky Meryl Streepové. Způsob, jakým tato svěží šedesátnice bravurně zvládá jak charakteristickou dikci Thatcherové čtyřicátnické, šedesátnické i stařenecké osmdesátnické, připomíná jiné mimořádné výkony evropského filmu - Mirrenové Alžbětu I. Velikou a Edith Piaf v neuvěřitelném podání Marillon Cotillardové. Kdybychom hledali vhodný příměr v našem filmu, můžeme s úspěchem využít vyjádření dr. Krčmy, dlouholetého přítele a společníka velké čeké herečky, ženy Karla Čapka Olgy Scheinpflugové, na adresu Hany Maciuchové: "Vy jste Olgu Scheinpflugovou nehrála, vy jste jí skutečně byla." (jedná se o vynikající film režisíra Štěpána Skalského ČLOVĚK PROTI ZKÁZE; srovnání snese i pojetí námětu a ztvárnění Skalského scénáře). Takto načrtnutý půdorys skvělého díla britské kinematografie hraného filmu také plasticky naznačuje i důvod předčasného pádu britské státnice. A nastoluje otázku po podobném ztvárnění životního příběhu jiné velké ženské osobnosti evropské a světové politiky, Norky Gro Harlem Brundlantové. (O 14 let mladší skandinávská státnice, premiérka a stejně jako Thatcherová předsedkyně své politické strany - sociálnědemokratické Norské dělnické strany - globálně proslula v osmdesátých letech jako předsedkyně zvláštní komise OSN pro životní prostředí a později i jako vůdčí představitelka Světové zdravotnické organizace). Sečteno a podtrženo: svébytný ženský film, ženské filmové vidění světa přestává být feministickou touhou a stává se postuponě zažitým obohacujícím prvkem, který již trvale obohacuje evropské myšlení, umění, evropské a tím i světové lidstvo jako takové. () (menej) (viac)