Železná Lady

Britská režisérka Phyllida Lloydová po svém úděsném debutu Mamma Mia! přichází se svým druhým filmem a tentokráte už v něm zpracovává ryze britské téma - biografii ,,Železné lady" Margaret Thatcherové. V předešlém faktu už je však první háček, neboť biografickým je film jen z části, z té další jde o psychologickou studii stářím a halucinacemi trápeného seniora, kterým je shodou okolností právě někdejší britskou premiérkou. To by samo o sobě nebylo na závadu, kdyby tato skutečnost měla nějakou hlubokou výpovědní hodnotu, ale spojení Železná lady - bezbranný starý nemocný člověk mi příliš nefunguje. Jistě, chápu ten primárně se nabízející paradox a pokušení zobrazit kontroverzní političku a vůdkyni coby chvějící se stařenku, ukázat, že Železná lady nebyla v jistých momentech života zase až tak železná, ale přijde mi to laciné a tak trochu škoda. Asi bych také nejásal nad tvůrčím konceptem, který by mi coby divákovi ukázal Ronalda Reagana, souputníka baronky Thatcherové, v biografii coby dementního staříka postiženého Alzheimerovou nemocí, i když je tato nemoc nesporným a neopominutelným životopisným faktem, Reagana bych ale jako divák chtěl viděl rastrem politiky, ne rastrem jeho jistě hrozné nemoci. Žensky empatický přístup paní režisérky zřejmě zabil politický rozměr, možná také ten fakt, že Margaret Thatcherová byla političkou vysoce kontroverzní a tvůrci nechtěli její politickou dráhu interpretovat jednostranně, proto použili k jejímu vykreslení metodu ,,kočkopsa" (jak by řekl nejmenovaný český barončin epigon), ani černá, ani bílá, ani hodná, ani zlá, prostě naše paní premiérka. Velikost britského impéria, jako třeba v úchvatné loňské Králově řeči, oslavena rozhodně není. Co je však nesporným faktem, to je úžasný a strhující herecký výkon Meryl Streepové, jestli za tuhle roli nedostane letos Oskara, tak už vážně nevím... PS: (připsáno 27.2.2012) Takže, Meryl, gratuluji, získala jsi ho zcela po zásluze... (25.02.2012)

Velmi příjemné překvapení a to myslím pekelně vážně. Celkový příběh je vyvážený a Phyllidě Llyod se podařilo příbližit mi Thatcher nejspíš přesně tak, jak chtěla. Jsou tam sice momenty, ze kterých mi bylo mírně blivno (Maggie přirovnává svůj každodenní boj v parlamentu k válce, kde umírají lidé a u toho hraje oslavná hudba - tohle vážně ne.) Ale nakonec se mi pohled do života ženy, která toho dokázala tolik, ale v žádném případě nebyla dokonalá, líbil. Musím obrovsky pochválit kameru Elliota Davise, která je úžasně hravá, co se týče úhlů, rámování, a kdo ví čeho ještě. No a zatleskat musím i Meryl Streep, které její teatrální výkony v poslední době nežeru, ale tady byla téměř dokonalá. (16.02.2012)

"Vždy cíl máš mít a za ním si jít..." Tento film je hereckým koncertom M. Streep, ktorá za svoj výkon dostala zaslúženého Oscara. V tomto smere je film špičkový, pretože divák vidí, že sa do toho Meryl oprela zo všetkých síl. Problém je, že herec môže filmu výrazne pomôcť, ako aj v tomto prípade, ale všetko jednoducho neutiahne. Jednotlivé krátke scény či už z politického alebo súkromného života sú výborné. Stará Margaret nakupuje mlieko, je u doktora, háda sa v parlamente, volí ťažké politické rozhodnutia, kolegom neváha naložiť a prehovoriť im do duše...Dobové zábery skvele dopĺňajú obraz o vtedajšej dobe. Veľký problém má film s neustálym preskakovaním medzi politickým a súkromným životom, v ktorom Alzheimerom postihnutá Margaret všade vidí svojho manžela. Týchto "duchárskych" scén, kde hovorí s mužom, no v skutočnosti sama zo sebou je viac než je nutné. Filmu by sedelo vrátiť sa ku klasike a vyrozprávať ho chronologicky, ale to dnes zrejme nie je moderné a preto sa vždy vymyslí nejaká iná forma ako v tomto prípade. Mne však nesadla. Film 60%, Meryl Streep 100%. (05.10.2016)

Filmařsky nejvděčnější životní etapou Margaret Thatcherové je stařecká demence (nebo senilita, či co to měla za diagnózu). A dává to smysl. Vytáhnou se maskéři, vytáhne se Meryl Streep (což máme obě oscarové nominace) a politicky toto období vůbec není kontroverzní. Takže to vedlo až k tomu, že druhou nejvýraznější rolí ve filmu je halucinace. Škoda, tenhle portrét se vlastně ani nehodí k názvu filmu. Já bych tedy rozhodně dal přednost snímku o její cestě k politice a práci v krizových fázích jejího úřadu. (17.10.2015)

Margaret Thatcher jako schopnou političku velmi uznávám, zvlášť v porovnání s nekterými těmi dnešními nerozhodnými chcípaky, ale že bych byl z "jejího" filmu nějak dvakrát odvázanej, to teda nejsem. Meryl Streep odvádí vynikající herecký výkon, ale to je zároveň to jediné, co na filmu opravdu stojí za pozornost. Zbytek je jen takový příjemný průměr, který se snaží bojovat na více frontách, ale na žádné nakonec nedosáhne přesvědčivého vítězství. (12.02.2012)