Tři tváře Evy

Role Evy predstavuje takovy potencial, ze snad kazda, trochu kvalitni a zkusena herecka by za tuto roli mela dostat Oscara (presne, jak predvidal Orson Welles) a Joanne Woodward tuto vyzvu splnila nad ocekavani. Vyborny herecky vykon. Film asi neni uplne dokonaly, namet je ale natolik silny a pritazlivy, ze jsem cely film v napeti sledoval az do konce. Sice ve stinu Evy, ale L. J. Cobb v roli doktora Luthera byl taky vyborny. Skvely filmovy zazitek, ktery mohu jen doporucit. (14.07.2013)

K tomuto staršímu snímku jsem se dostala přes knihu Confessions of Sociopath, kde se o ní autorka zmiňovala jako o ilustraci psychopatické osobnosti. Svým způsobem mohou sociopaté působit podobně, protože hrají role, které se od nich zrovna očekávají a z kterých mohou něco vytěžit, takže se může zdát, že nemají jednu statickou osobnost. Pro sociopaty ale není důležité najít nějaké své pravé já, naopak je pro ně klíčové být flexibilní a umět se pohybovat ve společenských situacích. Osobnosti Evy také vznikaly jako určitá kompenzace a reakce na její život. Jedna doplňovala druhou, přičemž vždy jedna osobnost byla ta dominantní, která si vše pamatovala a ostatní stály v pozadí a občas na chvíli přebraly kontrolu. Akorát mi přišlo trochu extrémně jednoduché přepínání mezi jednotlivými osobnostmi, jako když se přepínají kanály v televizi. "Můžu mluvit s Evou Black? Ano, už je tady." To prostě nepovažuji za reálně možné, u schizofreniků sice změna bývá někdy vyvolána nějakým podnětem, ale málokdy se dá takto řízeně kontrolovat. (10.07.2013)

Nemôžem si pomôcť. Na mňa to pôsobilo hrozne naivne, mdlo a pocitovo sterilne. To, že väčšina snímku je koncipovaná ako posedenie a pokec psychiatra s pacientom by mi ani tak nevadilo, dokonca by sa tu našli aj lepšie chvíľky, no bolo ich málo. Do očí mi udrela hlavne hrozná detinskosť čo sa týka samotnej psychickej choroby a jej vyšetrovania. To ako mysleli naozaj vážne, že sa je možné medzi jednotlivými osobnosťami prepínať ako na povel lusknutím prsta? Viem, že film má svoj vek, ale aj na tú dobu.... no neviem, bolo to dosť čudné. Pozitívum filmu vidím hlavne v charizmatickej a výborne hrajúcej herečke a v jeho informačnej hodnote ohľadom názorného vykreslenia úrovne vtedajšej psychoanalýzy. Otázkou už len zostáva, že do akej miery film odzrkadľuje aj vtedajšiu realitu. Čo sa týka záveru, prišiel mi ako z rozprávky, čo ma v kontexte smutného námetu dosť iritovalo. Slabý priemer. 50/100 (18.05.2017)

Stejně by mě zajímalo, nakolik se přes vehementní ujišťování studovaný případ doopravdy drží skutečnosti. Působivost civilního, možná zjednodušeně naivního zaznamenání jedné z prvních (počátek 50. let) seriózních psychiatrických diagnóz mnohočetné identity u mladé ženy samozřejmě stojí a padá s vynikajícím, "nepřepáleným" výkonem půvabné Joanne Woodwardové. (15.01.2018)

Už ani neviem, ako som sa k tomuto málo známemu filmu dostal. Ale má aktuálne 82 %, Joanne Woodwardová   okrem toho, že bola veľmi dobrou herečkou, bola aj manželkou môjho najobľúbenejšieho herca a Lee J. Cobba som si najvýraznejšie pamätal z Dvanástich rozhnevaných mužov. Nemenej dôležité bolo aj to, že som sa dostal k filmu s titulkami. Samotný film ma oslovil predovšetkým výkonom Joanne, menej už zobrazovaným príbehom, napriek tomu, že vznikol na základe skutočnosti. Zvlášť ku koncu bolo málo uveriteľné prepínanie sa Evy do alternatívnych postáv len na základe požiadania. To dosť narúša moje laické predstavy o fungovaní schizofrénie. (04.02.2022)