Prometheus

Prometheus je hodně slušný sci-fi, ale má někdy až fatální chyby, co se sci-fi týče. Začátek se rozjede neuvěřitelně slušným tempem. Příběh je nadčasový, má myšlenku a zvláštní atmosférou výborně ubíhá. Druhý poločas je ale daleko slabší, všechno začíná být šíleně rutinní a vrcholem všeho hroznýho je, pozor spoiler, ten vetřelčí závěr. To mě vysloveně naštvalo. Prometheus mělo být čistě sci-fi se vším všudy a ne vlastně předpříběh Scottova Vetřelce. Vždyť se to celou dobu jevilo úplně jinak a on z toho nakonec udělá tohle a myslí si, že se z toho poseru…No škoda, to mě hodně mrzelo. Po vizuální stránce jsou to ale orgie nejvyššího stupně...a i to se počítá. (03.09.2013)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)

Boha jeho, Ridley, čo je?! Po toľkých rokoch epic wins takýto epic fail? Že to bude hlúposť, s tým som rátal. Že to bude otrasne napísané (postavy nemajú čo povedať, tak aspoň verbalizujú svoje fyzické konanie: Idem dole. Idem si obliecť skafander. Idem... bla-bla, veď to predsa každý vidí!), to ma prekvapilo. Ale že je to väčšinou aj zle natočené (žiadne napätie, žiadne tempo, žiadna gradácia, dramatické scény typu upálenie či pôrod nie sú vôbec vyhrotené, normálne nuda...), to už fakt bolí. Asi polhodinu je to celkom fajn, pompézne a atmosférické... potom to odíde do sračiek. Nefunguje to dokonca ani ako béčkový krvák, takéto ľakačky sa nepoužívajú v kvalitných hororoch už 20 rokov. (15.06.2012)

Spoilerová dojmologie! Je tomu plus mínus pár dní přesně deset let, co jsem viděl prvního Vetřelce, film, který vzbudil můj zájem o kinematografii jako takovou a otázka, co všechno bylo před tím, mě vlastně hryže už dekádu. Z čistě subjektivního hlediska k tomu tedy nemám výhrady, protože film mi moje otázky zodpověděl. Především potvrdil to, že vetřelci jsou biologická zbraň, kterou asi neovládne nikdo. Potud dobrý. Ale když se na to kouknu s odstupem, podpořeným krátkou pofilmovou debatou při čekání na rozjezd, dost dobře nechápu, proč scénáristi museli ten film v druhé polovině zlomit do polohy survival hororu, přičemž postavám nadělili logiku neschopných teenagerů. Vizuálně, včetně výtečného Streitenfeldova audia, tomu taky není co vytknout, (teda, až na Weylandovu masku, to je fakt průser) ale chybí mi tam jediná kulervoucí scéna, něco, co by mě táhlo do kina na druhou projekci. Což je vlastně strašná škoda, protože první hodinu Scott tvořil zajímavější svět, než nedávno James Cameron. Po vylezení ze sálu spokojená čtyřka, protože marketingová kampaň šla mimo mě, ale během dvacetiminutové cesty domů se ten film rozležel až příliš. (07.06.2012)

Hodně blbých keců a stupidit, nějaký to slabší CGI, přeplácaný přetažený konec, i tak ale poctivý, zábavný a místy velkolepě krásný vetřelčí sci-fi. Líbila se mi ta planeta, myšlenka stvůrců lidstva, zlověstnost a slizáků příšerek taky dost. Být nějaký pravověrný fanda Alienů tak nevím, takhle ale fajn a rozhodně lepší než letošní LIFE. Před pár dny jsem díval na FORBIDDEN PLANET a sranda pro srovnání 😆 (03.08.2017)