Jelena

Pro mě osobně dosavadní nejslabší Zvjagincevův film. Pomalé tempo vyprávění mám obecně v oblibě, ale sledovat nekonečné scény, v nichž se děj nikam neposouvá a v nichž titulní postava vykonává zoufale banální úkony (vstává z postele, dělá snídani, roztahuje záclony, nalévá kávu, plní ledničku nákupem, pohybuje se po městě)... proboha dost! Ten film z velké části není film, ale jakési nepřiznané voyeurské nahlížení do života jedné ženy, aniž by na ní bylo vlastně cokoli zajímavého - herecká představitelka Jeleny, Naděžda Markina, vypadá jako mladší a tlustší verze Ivy Janžurové, a za celý film jsem si k ní nenašel vztah. Ona je tak fádní, až by jeden zaplakal. Navíc jsem shledal vyloženě zvláštní, že postava jejího manžela je naznačena jako někdo, kdo se (nejen) rád ohlédne za pěknou mladou ženou, ale za manželku má někoho takového - není mi totiž jasné, proč by si muž v jeho věku a postavení nemohl dovolit nějakou "reprezentativnější" partnerku (abychom si rozuměli, samozřejmě nic proti tomu, kdyby si Vladimir vzal Jelenu za mlada a společně spolu zestárli, ale ve filmu je výslovně řečeno, že se potkali až před deseti lety, a manželé jsou krátce - pouhé dva roky. Člověk se proto logicky musí ptát, co na ní Vladimir vidí, nota bene byla-li mezi nimi od počátku sociální propast. Na druhou stranu, ačkoli na mě Jelena nepůsobila dojmem zlatokopky, její prostý původ je ve filmu zásadní pro další události, proto mi tam tak vadí, že film lépe neobjasňuje povahu vztahu obou manželů, kteří připomínají spíše služku a pána domu - spí ostatně v oddělených ložnicích!). Skutečně mi hrozně vadilo, že nějakých zásadních dialogových scén, ve kterých by se něco dělo a děj se někam posouval, je ve filmu tak málo, a tolik prostoru naopak zabírají nepochopitelně dlouhé záběry z Jeleniny každodenní rutiny. Samotný příběh i jeho překvapivé závěrečné vyústění ale hodnotím jako velmi zdařilé, a spolu s hereckým výkonem Jeleny Ljadové (v roli Vladimirovy dcery Kateřiny) jsou pro mě nakonec hlavním důvodem, proč hodnotím tak jak hodnotím - velká škoda, že postava Kateřiny ve filmu nedostala více prostoru, její postava je vlastně z celého filmu nejzajímavější, a zamrzí, že se člověk už na konci nedozví, co s ní bylo dál. Rozporuplný film, který v Zvjagincevové filmografii představuje spíše kvalitativní výkyv dolů. (01.04.2015)

Banální příběh, špatný scénář, kultivované režijní pojetí. Zvjagincev mě hluboce zklamal neschopností vylíčit vedle vizuálu i emocionální stránku příběhu - není se co divit, ten příběh je tak naivní a plochý, že by se v něm emocí nedořezal. Režisér dle mého skvostného Návratu mě hluboce zklamal. Jelena není mizerným, jen velmi průměrným filmem. (06.07.2011)

Úplne banálny životný príbeh, plynúci pomalým tempom. Hneď dva dôvody, ktoré niektorých divákov dokážu okamžite odradiť. Ale práve v tej banalite a reálnosti tkvie jeho sila. Pretože život je často banálny a nie je to žiaden Hollywood alebo...? Elena pochádza z chudobného prostredia. Jej syn nedokáže uživiť vlastnú rodinu a byť zodpovedným príkladom pre vlastné deti. Napriek tomu mu jeho matka pri každej návšteve strká do ruky peniaze. Elenin terajší manžel Vladimir je naopak bohatý a úspešný muž. Z predošlého manželstva má dcéru, s ktorou nemá ideálny vzťah. Čo sa stane, keď Vladimir náhle dostane infarkt a hrozí, že mu už veľa času neostáva? Ako sa rozdelí jeho dedičstvo? Rodičia často prehliadajú akékoľvek chyby svojich detí a zaslepene sa im snažia pomáhať vo viere, že pre nich robia to najlepšie. Pritom ich pomoc je práve tou bariérou, ktorá im bráni postaviť sa na vlastné nohy. (21.10.2018)

Statickou kameru střídá ruční, aby společně vytvořily nostalgickou a chmurnou mizanscénu. Možná mají pravdu kritici tohoto filmu, že jeho příběh je banální. Ale tohle není film, který by potřeboval velký a zcela nebývalý syžet, tento snímek je založen na dokonalosti jednotlivých scén, na jejich schopnosti vyjádřit vše a poskytnout divákovi takřka ucelený obrázek současné ruské společnosti. (09.04.2016)

Parádně natočené, zahrané, a vlastně i napsané, co se týče dialogů. Kdyby z toho pak režisér udělal krátkometrážní záležitost, bylo by to perfektní. Neuvěřitelně zdlouhavé scény, které mnohdy nikam nevedly, totiž poslaly všechny ty klady do kytek a k mému překvapení vlastně následně smetly i jakousi atmosféru rádoby tísnivosti a osamělosti, které dopomáhala prostorová prázdnota interiérů a mdlé barvy, a která fungovala prvních pár minut - pak omrzela a vymizela. Tohle se zkrátka nepovedlo, škoda kameramana na tenhle projekt, škoda Glasse, mohl skládat k něčemu, z čeho lidi nebudou otrávení a zejména pak škoda času diváka, který tráví u filmu, jehož poselství není nikterak originální a jehož stopáž je bez konce a (případná) dějovost je zabita v mdlosti, zdlouhavosti a nevýraznosti. Zítra už o tomhle filmu pravděpodobně nebudu vědět a nijak mě to netrápí. (09.01.2012)