Zostaň so mnou

Úžasná hudba. Těžká romantika a všechny ty drobné nuance, které chytí za srdce. Vše co by měl člověk v životě mít, ale ne každý to štěstí má a nikdy není jisté kdy o to mohu přijít a zda má cenu jít dál když tolik je toho již ztraceno... Ten krapet originality v jinak klasickém, dojemném příběhu stačil na to, aby zcela udržel pozornost a napětí. Herecké výkony prvotřídní, postavy od prvního pohledu sympatické. A ještě jednou - úžasná hudba! (20.09.2014)

Životní křižovatka v pravém slova smyslu. Ale jen pro pravověrné sentimentální snílky, kterým nostalgie není cizí. Příběh bloudící duše, která vzpomíná na pusu s klukem z kapely a na večery s volnomyšlenkářskými rodiči, nemůže (a ani nechce) nabídnout hutnou zápletku, šokující pointy, nebo cokoli, co zdejší jednohvězdní pravděpodobně očekávali. Nabízí právě jen onu křižovatku, onu nerozhodnost a pár hřejivých vzpomínek a o to smutnějších důsledků, které vám v sedmnácti přijdou přesně tak velké, že si nedokážete představit, že je ve vašem životě ještě něco může překonat. Kdo si na sebe v tomhle věku umí vzpomenout, pro toho jsou pak některé emocionální otázky tíživé až až. Láska totiž vážně někdy může znamenat Život. (17.08.2015)

Mysleli tohle autoři vážně nebo to měl být nějaký sofistikovaný a mnou nepochopený pokus o parodii, ze které se ale vytratil záhadně humor a namísto něj bylo implantováno nekompatibilní drámo? Pominu-li nudu, tak je to ještě otravně.. ani nedokážu najít toho správného termita. To už raději Lovely Bones, tam mě alespoň neiritují lehce nevhodní herci. (14.11.2014)

Těšil jsem se na film s Chloë Grace Moretz a dostal jsem film s Chloë Grace Mortetz. Nic víc. Je to emotivní příběh o tom, jak je možné ztratit všechno a možná přece jen něco získat. Skutečně dojemná mi přišla scéna s dědou Stacy Keachem, který ukázal, že to v něm pořád je. Jinak je to jen klasický hollywoodský útok na emoce, který mě nebaví. (07.01.2015)

Není to tak dávno, co jsme sledovali zamilovanou Shailene Woodley černohumorně mluvit o rakovině a umírání. Směs smrti a velké lásky nyní okusí rovněž talentovaná Chloë Grace Moretz. Tvůrci okolo ní sází na osvědčené postupy, nebojí se slz a dramatických rozhodnutí. Trochu ze standardního aranžmá vyskakují díky vážné autonehodě, kómatu a postupném ztrácení členů rodiny aneb Chloë, kterou nikdo nevidí, bosky pobíhá po nemocnici a retrospektivně vzpomíná, co krásného i méně veselého v posledních týdnech prožila. Za lecčíms (dle očekávání) stojí pohledný kytarista a zpěvák, její violoncello a nad hrnkem kávy plkání nad možnostmi života středoškoláka. Právě v tom vidím trochu problém, protože naši dospívající hrdinové mluví jak ostřílení glosátoři, jejich myšlenky pokaždé korunuje nějaká jazyková perla nebo trefné moudro. Samozřejmě v mezích kvality scénáře. Takhle mluví dospělí s několika zásadními životními zářezy na pažbě a ne náctiletí. A to se nechci nikoho dotknout, ale stačí si na zastávce o půl osmé ráno poslechnout jejich bezobsažné rozhovory. I přes téma je všechno uhlazené, pečlivě střežené, aby se někde nepřešláplo přes čáru. Ona je vždycky nádherně vymóděná a nalíčená, on sice zpívá o životní bolesti, ale hlavně je na podiu proto, aby ho žraly náctileté fanynky. Románek je to nekomplikovaný, líbivý, chybí ostré hrany. Občasný náběh na kýčovitost ale ještě nikomu neublížil. Z Chloë roste pořádná baba, vedlejší postavy nejsou úplně k zahození, potěší i Liana Liberato, hipísáčtí rodiče nebo Stacy Keach. Takže ten solidní průměr berme. (18.11.2014)