Zviera

Když ve Francii vládl komediální žánr, Belmondo byl bezpochyby u toho. Jeho lidově nejoblíbenějším kouskem bylo právě Zvíře, kde exceluje v dvojroli kaskadéra a homosexuální filmové hvězdy. Stačí přičíst neodolatelné vnady Raquel Welch a desítky povedených gagů navrch a na půldruhou hodinku tu máme navýsost povedenou záležitost, ve které si oba zúčastnění náramně notují. Francouzská legenda žánru Claude Zidi ve vrcholné formě!! (04.07.2013)

Když se řekne filmová klasika, každému se vybaví něco jiného. Ale když se řekne francouzská filmová klasika, málokomu nevytane na mysl jméno Jean Paul Belmondo. A jedním z prvních filmů, na které o okamžik později pomyslí je Zvíře. Nápaditá, zábavná a rychlá komedie plná příjemného humoru i akce. Třeba scény s opilou gorilou, která tak miluje těstoviny Panzani (mimochodem úžasná ložená reklama) jsou nezapomenutelné. Vlastně celý film je nezapomenutelný. Frantíci halt dřív opravdu uměli. (01.02.2006)

Belmondo je skvělé herec, zejména komik. Také je obdivuhodné jeho dohodlání nenechat se zastupovat kaskadéry. A zvíře je film plný dobrých gagů a ohromujících kaskadérských triků. Ale film nemá zase až tak dobrý děj, který by ladně tmelil všechny tyto scénky a akce dohromady v nějaký ucelenější a zajímavější příběh. Belmondo má za své nasazení plný počet, ale režisér a ostatní si mohli dát záležet víc. (31.03.2009)

Zvířete jsem si zde nevšiml, leda tak kostýmu opice, do kterého se hlavní protagonista obléká, když dělá reklamu na těstoviny, ale zato jsem registroval rovnou dva Belmondy. Jeden byl špičkový kaskadér a druhý velká filmová hvězda Bruno Ferrari, idol všech žen, paradoxně však všech žen se stranící pro svoji náklonnost k mužům. Ale hlavně jsou si oba k nerozeznání podobní, a proto kaskadéra Mikea angažují jako dubléra velké hvězdy v nebezpečných scénách. A právě Belmondova dvojrole je to nejlepší na tomhle filmu, spolu s rozverným hudebním doprovodem a řemeslnou režií slavného tvůrce komedií Clauda Zidiho. Belmondo sice maličko přehrává, ale vše se drží ve velmi roztomilé podobě. Jeho partnerce Raquel Welch jsem sice špičkovou kaskadérku moc nevěřil, ale Belmondo tady žádného dubléra nepotřeboval, s výjimkou jedné náročné scény s padákem. Z dnešního pohledu už je celkové pojetí filmu silně "out", vtipu je tam tak akorát a hlavně zásluhou Belmonda se jim dá zasmát. Když to tak vezmu, je to milá kravina na pátou. A ještě vynikající dabing měl velký podíl na snesitelném diváckém zážitku. Výsledek je pro mě poněkud "belmondovsky" ztřeštěný. 60% (02.04.2010)

„Jedete na Montmartre? Jak to víte? Někdy jsou takové noci“ :-) Co dodat. Klasika, klasik. Společně s Mužem z Acapulca můj nejoblíbenější Belmondo. Mám rád lidi, kteří nejsou (za každou cenu) vážní a navíc si sami ze sebe (nikoliv z druhých) umí udělat prdel. To není zase tak běžná záležitost (vlastnost). Navíc zde Belmondo mohl bezezbytku zůročit svoji původní profesi kaskadéra (viz jeho úsměvné naháněčky se sociálkou, popř. scéna(y) pádu ze schodů). Jako třešínka na dortu je tu potom (pro nás chlapy) božská Raqueel Welch. Je nesmírným potěšením sledovat tuhle dvojici (btw, tahle volba byla opravdu pověstnou trefou do černého) jak se navzájem pošťuchují a nahrávají na smeč(e) a scéna, kdy Raquel vylézá (po střemhlavém skoku z vodopádu) na břeh, patří mezi ty, kdy se chlapovi nedostává potřebného okysličení (v) mozku. A teď mi řekněte (chlapi) co víc si může člověk přát?! Pohodová oddechovka, která se (mi) NIKDY nepřejí. (24.07.2012)