Atlas mraků
Cloud Atlas
Cloud Atlas
云图
Cloud Atlas
VOD (2)
Obsahy(3)
Filmová adaptácia svetového bestselleru Davida Mitchella rozpráva šesť žánrovo odlišných príbehov, ktoré sa odohrávajú v rôznych obdobiach a spoločnostiach, od začiatku 19. storočia až po postapokalyptickú budúcnosť. Všetky sú však istým spôsobom kontinuálne prepojené, tak ako celý náš svet, kde každý malý čin môže mať nedozerné následky a vyvolať epochálnu reakciu naprieč časom a priestorom, kde jedno jediné gesto v súčasnosti môže vyvolať revolúciu, ktorá zmení budúcnosť. Napínavé akčné príbehy plné tajomstva a nekonečnej lásky sa prepletajú v niekoľkých časových rovinách. Zabijak v jednom živote sa v ďalšom stane hrdinom, akt vľúdnosti a láskavosti rozhýbe vlnu reakcií a o niekoľko storočí neskôr sa stane inšpiráciou na revolúciu. (TV JOJ)
(viac)Recenzie (2 552)
Výborný film, jehož délka by vás rozhodně neměla odradit. Já jsem se díky rychlým skokům mezi příběhy zpočátku dost ztrácel, ale tvůrci mě ztratit nenechali. Věděli, jak mě (někdy objžďkami, někdy zkratkami) přivést k nevšednímu filmovému zážitku. Sice jsem čekal trošku silnější emocionální dopad, ale ... v podstatě jsem hodně spokojenej. (Myslím, že tenhle film nutně potřebuje další projekci. Už se na ni těším a cítím, že pátá hvězdička visí ve vzduchu).... Musím ale ocenit obrovskou odvahu producentů jít do takové látky s vědomím, že si na sebe film nejspíš nevydělá. ()
Prvotné dojmy trpkosti z neustáleho skákania medzi príbehmi (niekedy i po pár sekundách) a miešania nezlúčiteľných žánrových prvkov, kde vedľa seba stoja Amistad a startrekovské masky, sa postupne zmenili v úžas nad možno výnimočným dielom. Rozprávačsky komplikovaným, duchovne hlbokým, filmársky novátorským, produkčne odvážnym. V záplave životných myšlienok a nadčasových útrap ľudstva, podaných rozprávkovou poetikou, sa tu strieľajú psy, podrezávajú krky a cumľajú prsty na nohách. A ženy hrajú mužov a muži ženy. Epický oceán úchvatných emocionálnych momentiek, ktoré sa na prvé zhliadnutie proste nedajú vo všetkých súvislostiach vstrebať. Krásna Halle Berry, démonický Weaving. Veľké investorské riziko. Druhé a tretie zhliadnutie nevyhnutné, hodnotenie preto iba predbežné. ()
Poté, co si jeden z bratrů Wachowských nechal přišít kundu, jde to s milými transsourozenci pěkně z kopce. Nepochybuji, že tohle je dostatečně velké hovno, ve kterém se bude zajisté hrabat ještě další generace zdejších esoterických hnědopichů, pokud někdo nedostane rozum a nezarazí jim reprodukci. Banda velkolepě natočených, rádobyfilosofických historek bez jakékoliv pointy, naplácaných jedna přes druhou, plná kýčovitých životních mouder a povrchních, sračkoidních blábolů, má velkou šanci vydrápat se ve zdejším žebříčku po zádech Foresta Žumpa až k branám Šošenské basy. Místní "moudří" opět rozpoutali tepelnou hysterii "Kdo je chytrý, ten mi rozumí" a zase jen chudák postižený verbal vidí nahého císaře a má chuť přehodnotit svou topku. Vzpamatujte se, kurva, nebo se příště náhle nachytáte, jak s Šádvelem a Radkem99 rozebíráte Kiergegaarda u banánového daiquiri! ()
Úctyhodnej fail. Atlas mraků je předurčenej k tomu, aby ho vidělo málo lidí, ale je podanej tak vyspělým způsobem, že mu i přes umělost paruk, masek a západů slunce podlehnete. Vlastně taková přítulná rodinná pohádka, ve který se holt prosekne pár krkavic a souloží... a která trvá skoro tři hodiny. ()
Nejlepší film roku 2012. Vizionářské dílo, které bude plně doceněno až za dlouhá léta. Ale až se tak stane, budu plakat dojetím. ()
Je obdivuhodné, že švy, které spojují rozdílné příběhy v jiném času a prostoru, jsou tak neznatelné, že film plyne hladce a ty tři hodiny ani nejsou znát. Bohužel ústí v něco, co nemá dostatečný emoční, ani katarzní účinek. Jiným slovy, hluboký zážitek se nekoná a na konci filmu jsem cítil tak trochu….prázdno. Každopádně ale oceňuji odvahu přijít v dnešní době, kdy áčková filmová produkce připomíná řízený výrobní proces na vydělávání dolárků, s něčím tak nekomerčním a nepodbízivým. ()
Jistě podnětné dílo. Jenom nevím jistě, zda v tom, co bylo primárním záměrem režisérů. Nejvíce mne bavilo sledovat, jak je všeobjímající stranění menšinám vztahováno na konvence jednotlivých žánrů. Melodrama z uměleckého prostředí bylo přepsáno na homosexuální romanci, hlavními hrdiny původně bílého paranoidního thrilleru jsou černošská reportérka a její parťák jako vystřižený z blaxploitation akce. Žádný z použitých žánrů navíc není úplně „čistý“ - komedie je infikována útěkářským filmem, v thrilleru se najde prostor pro černý humor -, čím tvůrci přiznávají jejich vlastní postmoderní orámování celé předlohy, tedy hledisko, které nepatří žádné z postav. Na analyzování postmoderních žánrových dekonstrukcí je Atlas mraků fajn, selhává ale na základnější úrovni. Ploché postavy mne nezajímaly. Více než herectví mne bavilo dumání nad tím, kdo se pod kterou maskou skrývá. Stejně umělý, určený pouze ke sdělení nějaké nadosobní myšlenky, je každý z šesti světů. Jsou to světy pro kameru, bez vlastního života. Abychom nezapochybovali, že se jedna z rovin odehrává v 70. letech, snad v každém exteriérovém záběru po ulici přejede model typicky sedmdesátkového auta (např. Ford Mustang). Film nedokáže strhnout a nabídnout kompaktní emocionální zážitek. Akce zasazené do odlišných časoprostorů pospolu nevytvářejí silné sekvence, naopak si vzájemně překážejí a brání tomu, aby dozněly alespoň samostatné scény. Jestli bylo záměrem znesnadnit divákovi práci tím, že příběhy jsou rozsekané, nikoli vrostlé do sebe, proč to neustálé vytváření banálních tématických a grafických (v menší míře symbolických) paralel? Když už, ať alespoň podobnost příběhů není tak okatá a neustále zdůrazňována mimoobrazovým komentářem některého z mnoha vypravěčů. Nedostatečné využití faktu, že většinu příběhů někdo převypravuje, ať formou deníku, dopisu nebo knihy, z pozice vyslýchaného vězně nebo úctyhodného stařešiny, je dalším z příslibů, které v sobě film nese a které zůstaly nerozvinuty (kromě hlasu jsou vypravěči neviditelní, do vyprávění aktivně nezasahují, nejsou během jeho produkování přerušováni). Ať už to umělecký záměr byl, čemu komerční zabarvenost celého projektu moc nenasvědčuje, nebo nikoli, Atlas mraků na mne působil jako neustále přerušovaná soulož bez pořádného vyvrcholení. Za vynaloženou pozornost, která se místy jednoduše neměla k čemu upnout, bych čekal hodtnotnější odměnu než poselství v duchu „musíme si pomáhat“, jež mi od díla, které chce bořit konvence, přijde jako výsměch. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, Marigold, J*A*S*M, Bluntman, pet4 ()
SIX IN ONE. Nechtěl jsem psát přespříliš oslavný komentář hned po příchodu z kina, raději jsem si nechal zážitek den uležet ... a výsledek? Pořád jsem maximálně nadšený. Cloud Atlas je pro mne jednak nejlepším filmem za minimálně poslední dva roky, jednak samostatnou kategorií, která ani nejde pořádně s nějakým jiným filmem srovnávat. Neuvěřitelné. Nechápu, jak se Wachovským a Tykwerovi podařilo současně odvyprávět šest stylově a žánrově odlišných (historické drama, tragická romance, novinářská detektivka, černá komedie, dystopická sci-fi, postapokalyptická sci-fi) a z větší části konverzačních příběhů tak, že celek drží pevně pohromadě (ba co víc, jinak než jako o celku o Atlasu mraků ani nelze uvažovat) a je zcela přehledný a hladce plynoucí, a navíc na ploše tří hodin působí jako akční zábava (a ne jako nepřehledná suchá artovka). Myšlenka, která z toho na konci vyleze, možná není nijak přelomová nebo originální, ale komu to v tomto případě může vadit? To už od každého filmu čekáme, že přijde s vlastním ontologickým systémem, či co? Každopádně finále je vysoce účinné. Díky tomu, že vrcholí vlastně šest příběhů současně, má to, co by se dalo nazvat finálem, zhruba půl hodiny (šestkrát 5 minut). Půl hodiny zimomriavek :) ... Zkrátka Wachowští s Tykwerem dostáli očekáváním, která jsem do nich vkládal (což se letos nepovedlo Scottovi ani Nolanovi). A současně dokázali překvapit. Tím, jak jejich dílo rychle ubíhá (některé devadesátiminutové filmy trvají subjektivně déle než tenhle tříhodinový monument). A hlavně tím, že je mnohem stravitelnější, než jsem čekal. Pozorný divák se neztratí a vnímavý divák vstřebá. Stačí jít trochu naproti. Na ujasnění detailů ale samozřejmě jsou nutné další projekce. Už se na ně těším. 100 % ()
Přeskokování mezi příběhy bylo tak brutální, že mě rozbíjelo duchovní rozměr filmu. Pokud film dal prostor duši bylo to krásné a letělo to nahoru, ale na můj vkus to jako když do krásnýho skla, buší kladívkem a objeví se praskliny co krásu narušjí. ()
Keby mi to perfektné postapo a solídnu sci-fi neprerušovali tými ostatnými nudnými báchorkami (načo je komédia o dôchodcoch v blázinci?), tak dajme tomu... Veľkú všeobjímajúcu štruktúru tam v žiadnom prípade nevidím, prechody medzi žánrami často bolestivé, záverečná pointa... žiadna. Navyše je to fakt útrpne dlhé a som úprimne rád, že som to nevidel v kine. Ale Hugh Grant ako vodca divošských kanibalov na nezaplatenie. :) ()
Zvláštní. To bylo první slovo, které mě napadlo po skončení děje (byl to vůbec děj?). Po delším přemýšlení (a dvou panácích slivovice) musím ale říci, že to bylo působivě zvláštní. Určitě déle než hodinu mi zabralo, než jsem se dokonale zorientoval v samotných postavách (ale to nemusí být chyba tvůrců), jednotlivé příběhové linie se mi napojovaly také jen pomalu a i když se návaznost opatrně projevila, chybělo tam na konci přeci jenom takové to "ááááách...", jaké člověk vypustí z hrdla u těch největších filmových skvostů. Zajímavým počinem bylo to "mnohorolí" pro vybrané (skvělé) herce, hudba krásná, každopádně to ale nevidím na více, než 75%. Přesto "palec nahoru". ()
Atlas mraků mě po shlédnutí naprosto brutálně uhranul. Musel jsem nad filmem přemýšlet, protože to jsem po něm chtěl a přesně to byl jeho cíl. Krásně se na něj koukalo, ale ještě lepší bylo, že jsem celou dobu přemýšlel, jestli to stíhám pochopit a nebo se snažím jenom vnímat jednotlivou řádku šesti příběhů. Ono je těžký, když mi tvůrci naložili šest příběhů, každý rozdílný a každý zajímavý a do toho nezastavitelně určité postavy mluvili tak filozoficky, že těch 172 minut mě na konci absolutně vycuclo. Věřím, že v tom sta tisícu myšlenek je podstata celého filmu a je mi jasný, že bych si to měl zkouknout minimálně ještě dvakrát, aby mi všecko došlo. Nicméně nebyl problém, abych pochopil, že ten příběh je hlavně o duchovnu a o různých názorech, se kterými se setkávají hinduisti ve své podstatě života a smrti. Těžce se píše i samotný komentář, protože je takových věcí, co by se k filmu dalo říct, ale je těžké to nějak dát do ucelené věty. Co ale můžu říct, tak hlavně to, že nedokážu dát plný počet, i když jsem chtěl. Opravdu moc chtěl. Za jedinečnou originalitu a za kuráž, kterou tvůrci do tohoto neuvěřitelně náročného příběhu investovali, když se rozhodli vzdát i svých honorářů jenom proto, aby to dotočili. Mrzí mě ale, že jsem celou tu dobu čekal na nějaký brutální závěr, kde jednotlivé příběhy nádherně splynou do jednotlivého celku a ono se tak úplně nestalo. ()
║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $27,108,272║Tržby Celosvetovo $130,482,868▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,057,200 //počet predaných kusov 233,892║ Tržby za predaj DVD v USA $7,590,887 //počet predaných kusov 413,202║ Ďalší komerčný prešľap od Wachowskích ale zato zas natočili spolu s Tykwer-om niečo neskutočné veľkolepé-obdivuhodné. Na moje veľké nešťastie som to nemal možnosť celé dopozerať, takže asi v tom najlepšom gradujúcom procese tohto ťažkého filmu som musel v 2/3 filmu opustiť projekciu, keď že som musel z kina frčať na posledný autobus či mi išiel domov, dúfam že sa k tomu čoskoro dostanem. Prvá hodina filmu je nehorázne ťažká, lebo je to skrumáž ktorú len sledujete a ešte nerozumiete aké súvislosti bude neskôr naberať, nuž postupne to začína zapadať a tie nápady, myšlienky zakomponované v deji sú úžasné, plus samotný vizuál dych berúci. __Dopozerané do konca, aj keď nie v tej najlepšej kvalite z nejakého kinor..., veru film ktorý dá spomenúť aj na Matrix a jeho dokonalú akciu, dravosť, monumentálnosť, silné dielo, ktoré bude skutočne v plnej sile uznané až časom. Sa neviem dočkať keď to vydajú na Blu-ray, pecka. __22.12.2012 dobojované! sa mi nakoniec podarilo v kine vzhliadnuť celý film... á môžem povedať že to išlo nad moje prvopocitové očakávania, ide o výnimočné dielo a jeden z najlepších filmov roka 2012, osobne by som sa ani nehneval ak by dostal Oscara za najlepší film, film sa dá označiť ako DOKONALÝ s úžasnou myšlienkou, kompaktným a perfektným prepojeným scénok, či teda samotných etáp kedy sa udalosti odohrávajú, Tom Hanks po dlhej dobe našiel svoj herecký talent, démonický Hugo Weaving, živelná Halle Berry tiež dala zaspomínať po dlhej dobe na svoj herecký talent, jednoznačne film na viac pozretí, mne zaslúžené ovocie priniesla druhá projekcia, a nakoniec to komerčne ani nemusí dopadnúť tak zle lebo film sa celkom dobre v kinách uchytil /videl v kine 2x: 100%/ __Poznámka: to čo nám v roku 2012 v plnej sile nenaservíroval Nolan s TDKR to nám dodali Wachowskí s Tykwerom. Plus čakám že tento film sa časom prebojuje na csfd.cz do TOP20 keď v plnom rozsahu dozrejú pocity u filmových fanúšikoch. ()
Prohra. Odvážná a nesmírně imaginativní, variabilní a hluboká kniha přesazená do dynamické a obratné sítě, která otázky nevyvolává, ale didakticky zodpovídá. Navíc si pomáhá otřepanými new age symetriemi, které důvěrně známe z Fontány, ale i z Pana Nikoho - pokud nevíte, jak spojit odlehlé linie, osudová láska je odpověď. Film k ní navíc přidává typický patetismus všeobsáhlých mysticizujících konceptů jako Věčnost, Nekonečno, Reinkarnace, Osud a pokud by to divák náhodou nepobral, pro jistotu to doslovně snad 4x některá z postav zopakuje. Výsledkem je pro mě zcela nezajímavé a mechanické dílo, které selhává i v okamžicích, jež jsem pokládal za "ložené" - 5. příběh Sonmi je v knize drásavým obrazem kapitalisticko-fašisticko-totalitní dystopie, v níž je i vzpoura jen prefabrikovanou součástí konzumeristického řetězce. Film se nezmůže navíc než na sterilní zploštění látky do podoby "Anny Proletářky s romantickým rozměrem" a dojímavého obrazu revoluce navzdory zvůli. To je málo, strašně málo. Proti trilogii Matrix, virtuózní jednohubce Speed Racer či Tykwerově "gender-dekonstrukci" Drei je tohle spíš atlas braků. ()
Pro čtenáře knihy pouhé osekání předlohy s přídavkem obrazu místo vlastní fantazie a hudby, místo vlastních myšlenek a tlukotu srdce. Avšak obojí dává kráse příběhu nový rozměr. Od sledování právníka Ewinga, na plavbě po Pacifiku, až po Sonmi 451, ve futuristickém Neo Soulu, je snímek audio-vizuální orgií, která zhmotňuje a zjednodušuje (vlastně ne, spíše zpřehledňuje) knižní předlohu do formy stravitelné pro diváka, jenž se nesmí zaleknout prvních minut a jednotlivých příběhů. Tři hodiny byly možná trochu moc, ale tahle výprava napříč časem, osudem a láskou, kde vše je propojena má svou sílu a možná na podruhé sáhnu po nejvyšším hodnocení. Do té doby ani se znalostí knihy nechci řešit, co tam není (Ayrsova dcera,...), co tam přebývá (akce?) a jen si užiji tuhle plavbu s fantastickými herci (Jim Broadbent zachraňuje nejslabší linii velmi suverénně). PS: Sextet je nádherný. True Truth. ()
Po prvním shlédnutí za ** , po druhém zvedám na ***, ale víc si film nezaslouží, ale třeba jen nedokážu pohlédnout až do hloubky tohoto filmu a hodnotím jen jeho povrchní schránku :-) ()
"Nemějte strach, na konci to všechno bude dávat smysl. " .. Ba ne! Ač s otevřenou náručí, minuly jsme se. Je to krásné, výpravné a hudebně příjemné, ale (veskrze poutavé, někdy i zábavné) epizody do sebe až moc silně nezapadají a emocionální oblak je tak snadné podejít, než aby nějak zasáhl. Škoda, to mi chybělo asi nejvíc. Dílo, jež možná dozraje, ale radši než další projekce bych doporučil rovnou knihu. ()
Nerad bych jakkoliv zpochybňoval pětihvězdičková hodnocení mých velectěných kolegů a bezkonkrurenčích filmových kritiků směrem k této brilantní špici filmové tvorby a uznávám, že nejspíše bude chyba ve mně, přesto si, samozřejmě v rámci tolerance a bezvýhradné loajality, neodpustím jemné přátelské pošťouchnutí: ty pičo, ste se posrali, ne?! No, a hned se tu dá lépe dýchat. Děkuji za pozornost. ()
Napínavé tříhodinové čekaní na pointu… které rozhodně stojí za to! Atlas mraků sice není zásadně objevný, v každé vteřině strhující ani příliš blockbusterově vstřícný. Přízvisko „velký“ k němu ale sedí jako k málokterému letošnímu filmu. Šest více či méně propojených příběhu tu totiž tvoří nebojácný a pasující obraz lidského všehomíra, nad nímž se nedá ohrnovat nos, i kdybyste se snažili sebevíc. Wachowští a Tykwer navíc svou fresku malují s nebývalou grácií a za pomoci správně roztodivných žánrových barviček, aniž by se byť na vteřinku snažili tvářit jako světaznalí umělci, kteří vědí víc než my. Pod nevypočitatelným zevnějškem se tak skrývá přehledná a skoro až hladivá pohádka, v níž zároveň není nouze o řadu scén, kvůli kterým si brzy začnete plánovat druhé zhlédnutí. Marketing Atlas mraků bohužel neprodal. Takže je to zase jednou na divácích. ()
Súvisiace novinky
20 největších propadáků poslední dekády
S blížícím se koncem roku se pochopitelně pojí vznik různých žebříčků, rok 2019 je ale specifický ještě v tom, že spolu s ním zároveň končí i celá dekáda, a to ohlížení proto bude místy větší.… (viac)
Když na filmový festival, tak do Hradiště
Letní filmová škola Uherské Hradiště letos totiž slibuje opravdu pestrou podívanou. A to nejen, co se filmů týče. Programové bloky, jakými jsou mimo jiné Fokus, zaměřený na Filipíny, či Inventura,… (viac)
Tykwer a Hanks vytváří hologram
Atlas mraků mnoho filmových fanoušků považuje za jeden z nejlepších filmů roku 2012, pravdou ale je, že z komerčního hlediska byla tato režijní spolupráce sourozenců Wachowských a Toma Tykwera velké… (viac)
Zlatý glóbus 2013 - výsledky
Letošní jubilejní 70. udělování Zlatých glóbů v hotelu Beverly Hilton je skončeno. Pod vedením "drzé" dvojice Tiny Fey a Amy Poehler se celý večer nesl v dynamickém tempu a až na pár dojemných… (viac)
Snímek Atlas mraků jsem si koupil v červnu 2017 na Blu-ray disku za velice výhodnou cenu, což o koupi rozhodlo, protože jinak bych modrou krabičku doma nepřivítal. Nic by na tom nezměnilo ani výborné hodnocení zde na ČSFD, i když vlastně ani nevím proč bych si jej nekoupil. Při pohledu na herecké obsazení totiž problém nebyl, v seznamu figurovala celá řada známých jmen jako třeba Hugh Grant, kterého nesnáším, Susan Sarandon, která mi nějak nevadí, Halle Berry, kterou mám docela rád a hlavně Tom Hanks, který patří mezi mé oblíbené herce. Také zaškatulkování filmu mezi Mysteriózní / Sci-Fi mi vůbec nevadilo, ba spíše naopak, protože tyto dva žánry patří mezi mé nejoblíbenější. Od koupi uběhlo více než dva a půl roku, než se disk roztočil v našem blu-ray přehrávači, přičemž tentokrát byl důvod takové prodlevy celkem jasný, neboť mi vadila délka 165 minut. Ano, film trval skoro tři hodiny a na to jsem neměl vždy čas nebo chuť a také jsem se obával, jestli se nebudu nudit. Nicméně odkládat shlédnutí atlasu nešlo donekonečna a tak se jednoho večera obsah filmu objevil na obrazovce naší televize. Přiznám se, že když jsem si předtím přečetl, že se film bude odehrávat v šesti různých časových obdobích a navíc ještě v různých žánrech, neměl jsem z toho dobrý pocit, protože to přeskakování z jednoho do druhého nemám moc rád, ale co už. Ony příběhy byl o o to těžší je pochopit, musel jsem neustále dávat pozor, aby mi něco neuniklo a ze začátku jsem měl velký problém se vyznat v tom, kde se zrovna nacházím a o co v tomto příběhu vlastně jde. Pevně jsem však věřil, že se všechny příběhy nějak spojí a vše dostane tak nějak logický rámec, což se ovšem splnilo jen částečně, nebo jsem ten záměr trojice Tom Tykwer, Lana Wachowski, Lilly Wachowski, která se podílela na režii i scénáři, nepochopil. Jak jsem už psal, odehrávalo se zde šest různých příběhů s rozlišnými postavami a v rozdílných časových obdobích, které se na obrazovce nepravidelně střídaly a postupně se vyvíjely. Příběhy byly opravdu vzájemně provázané, zároveň však rozlišené pomocí odlišných žánrových vzorců, když jsme doma sledovali historický film, životopisné drama, paranoidní thriller, filmovou frašku, sci-fi a postapokalyptický film. Všech šest rovin přecházelo do další fáze příběhu vždy společně, přičemž v úvodních pěti minutách byly v rychlém sledu představeny v nějakém klíčovém momentu příběhu, v další půlhodině filmu byly vysvětleny výchozí situace a vyprávění přešlo do další fáze. První příběh se jmenoval Tichomořský deník Adama Ewinga a odehrával se roku 1849. V něm americký právník Adam Ewing přijel ze San Francisca na Chathamské ostrovy uzavřít za svého tchána Haskella Moora obchodní smlouvu s reverendem Gillesem Horroxem. Stává se svědkem bičování moriorského otroka Autuy, který poté uprchne na jeho lodi a přesvědčí ho, aby se jej zastal u posádky. Doktor Henry Goose mezitím Ewinga pomalu tráví jedem s výmluvou, že jde o lék na parazitického červa. Chce se přitom zmocnit Ewingova jmění. Při podání poslední smrtící dávky však Autua Ewinga zachrání. Po návratu do Spojených států je Ewing znechucen tchánovým podílem na otrokářství a se svou ženou Tildou opustí San Francisco, aby se přidal k hnutí za zrušení otroctví. Druhý příběh se jmenoval Dopisy ze Zedelghemu a probíhal v roce 1936. Anglický bisexuální hudebník Robert Frobisher nastoupí jako zapisovač u skladatele Vyvyana Ayerse, což mu poskytne čas a inspiraci pro skládání vlastního díla, sextetu Atlas mraků. Také si přitom přečte část vydání Ewingova deníku. Ayers se ale chce podepsat pod Frobisherovu symfonii a vydírá ho odhalením a skandalizací jeho intimních vztahů. Frobisher Ayerse zastřelí a uprchne do hotelu, kde dokončí svůj mistrovský sextet. Těsně před příjezdem svého milence Rufuse Sixsmithe však spáchá sebevraždu. Třetí příběh se jmenoval Poločasy rozpadu: První záhada Luisy Reyové a odehrával se roku 1973.Novinářka Luisa Reyová potkává už staršího Sixmithe, který je nyní jaderným fyzikem. Ten ji přivede na stopu konspirací souvisejících s bezpečností nového jaderného reaktoru provozovaného Lloydem Hooksem, je však zavražděn Hooksovým zabijákem Billem Smokem ještě dřív než jí stihne předat důkazní zprávu. Reyová najde a přečte si Frobisherovy dopisy adresované Sixmithovi. Jiný vědec z elektrárny, Isaac Sachs jí poskytne kopii Sixmithovy zprávy. Smoke však zavraždí i Sachse a svrhne novinářku v jejím autě z mostu. S pomocí šéfa elektrárenské ochranky Joea Napiera unikne Rayová i dalšímu vražednému pokusu, při kterém zemře sám Smoke. Nakonec odhalí spiknutí, jehož záměrem bylo jadernou havárií podpořit zisky ropných společností. Čtvrtý příběh nesl název Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe a probíhal v roce 2012. Pětašedesátiletý vydavatel Timothy Cavendish náhle zbohatne, když jím publikovaný gangsterský autor Dermont Hoggins zavraždí kritika a je poslán do vězení. Hogginsovi kumpáni mu však začnou vyhrožovat smrtí, aby získali svůj podíl na zisku a Cavendish se obrátí o pomoc na svého bratra Denholma. Ten ho léčkou zavře do pečovatelského domu, kde ho drží proti jeho vůli, ale Timothymu se podaří utéct. Obdrží rukopis románu o životě novinářky Reyové a napíše vlastní scénář o svých příhodách v pečovatelském domě. Pátý příběh se jmenoval Orison Sonmi~451 a přenesl nás do roku 2144. Sonmi~451 je lidský klon, umělý produkt genetického inženýrství. Pracovala jako servírka v restauraci. Nyní sedí u výslechu před svou popravou a popisuje, jak byla ze svého vyhovujícího poddanského života vytržena velitelem Hae-Joo Changem, příslušníkem povstaleckého hnutí známého jako „Unie“. Zatímco se skrývala, sledovala film založený na Cavedishových příhodách. Unijní povstalci jí odhalí, že klony jako ona jsou pravidelně zabíjeny a „recyklovány“ jako potrava pro nové klony. Sonmi se rozhodne, že společenský systém založený na zotročování a vykořisťování klonů nelze tolerovat a uprchne na Havaj, kde veřejně odvysílá svůj příběh a prohlášení. Hae-Joo Chang však zahyne při přestřelce, Sonmi je dopadena a po svém výslechu popravena. Poslední šestý příběh se jmenoval Jak to bylo u Slooshova brodu, a co se pak seběhlo a odehrával se 106 zim po „Úpadku“, neboli roku 2321. Zachry žije se svou sestrou a neteří Catkin v primitivním společenství nazývaném „Údolí“ poté co většina lidstva vymřela při jaderné katastrofě („Úpadku“). Obyvatelé z Údolí uctívají Sonmi jako svou bohyni. Zachry trpí halucinacemi s postavou jménem „Old Georgie“, která ho manipulativně nabádá ke zbabělosti. Násilnický kmen Konů kvůli tomu zabije Zachryho přítele i se synem. Zachryho vesnici navštíví Meronym, jedna z „Jasnozřivých“, což je společnost využívající technologie pozůstalé z doby před „Úpadkem“. Meronym zachrání Zachryho neteř Catkin před smrtí a on ji z vděčnosti zavede do hor, kde vyhledají Atlas mraků. Jedná se o vysílací stanici, odkud může vyslat zprávu Zemským koloniím. Meronym zde odhalí, že Sonmi nebyla bohyní, ale skutečnou smrtelnicí. Po návratu Zachry najde vesnici vyvražděnou kmenem Konů. Podaří se mu zabít jejich vůdce a vysvobodit Catkin. Meronym je oba zachrání před útokem kmene Konů, vezme s sebou na loď Jasnozřivých a odveze z Velkého ostrova. Když všechny příběhy skončily, tak jako epilog filmu posloužila scéna, v níž vypráví Zachry už coby stařec svým vnoučatům tyto příběhy někde v mimozemské kolonii, čímž stvrzuje, že Meronym s vysláním zprávy uspěla a všichni se zachránili. Několik herců se objevilo ve všech příbězích, někteří se objevili jen někde. Z těch nejdůležitějších byl jmenoval hned několik z nich, přičemž prim jednoznačně Tom Hanks, který si zahrál Dr. Henry Goose (Tichomořský deník Adama Ewinga 1849), hoteliéra (Dopisy ze Zedelghemu 1936), Isaaca Sachse (Poločasy rozpadu: První záhada Luisy Reyové 1973), Dermota Hogginse (Orison Sonmi~451 2144) a Zachryho (Jak to bylo u Slooshova brodu, a co se pak seběhlo (2321). Také Halle Berry se objevila ve všech šesti příbězích a to jako domorodá žena 1849, Jocasta Ayrsová 1936, Luisa Reyová 1973, indická návštěvnice večírku 2012, Ovidius 2144 a Meronym 2321. Třetím do party byl Hugo Weaving jako Haskell Moore, Tadeusz Kesselring, Bill Smoke, sestra Noakesová, Boardman Mephi a Starej Georgie. Další známý herec Jim Sturgess tzaké v žádném ze šesti příběhů nechyběl, když si zde zahrál Adama Ewinga, hosta v levném hotelu, Meganina otce, skotského horala, Hae-Joo Changa a Adama, Zachryho švagra. No a můj neoblíbený Hugh Grant zde ztvárnil tyto role - reverend Giles Horrox, zaměstnanec hotelu, Lloyd Hooks, Denholme Cavendish, Seer Rhee a pomalovaný divoký náčelník Konů. Další známá herečka Susan Sarandon chyběla ve dvou příbězích a objevila se jako Madam Horroxová 1849, starší Ursula 2012, Yosouf Suleiman 2144 a Abatyše 2321. Britský herec Jim Broadbent chyběl jen v jednom příběhu a zahrál si zde tyto role - kapitán Molyneux 1849, Vyvyan Ayrs 1936, Timothy Cavendish 2012, korejský hudebník 2144 a Jasnozřivý 2 2321. A na závěr ještě další, ale podstatně mladší britský herec James D'Arcy si zahrál ve čtyřech příbězích - mladý Rufus Sixsmith 1936, starý Rufus Sixsmith 1973, sestra Jamesová 2012 a archivář 2144. Tím bych uzavřel herecký účet a na závěr podotkl, že určitě obdivuji jistě náročnou práci všech tří režisérů a scenáristů, nicméně film to byl fakt hodně náročný, často mne nebavil a asi jsem vůbec nepochopil, jaký měl smysl a jaké měl poselství pro diváka, jestli vůbec nějaké. Suma sumárum, snímek Atlas mraků ode mne dostal dvě zamračené hvězdy **. () (menej) (viac)