Atlas mrakov

Odvážné a pompézní. Wachowským a Tykverovi se povedl husarský kousek s propojením celé té skládačky příběhů a témat. Herci v rozmanitých rolích mají co hrát (hodně překvapivě mě potěšil Tom Hanks) a to i pod tunou makeupu. Příběhově to ale občas trochu zaskřípě. Naprosto zbytečná taškařice o útěku důchodců ze sanatoria vysloveně ruší napínavé pronásledování śťouravé novinářky zabijákem. Stejně jako tvorba sextetu Atlas mraků neměla moc co nabídnout. Upřímně se mi ani ta melodie nezdála tak vzletná. Z časových linií se mě osobně nejvíce líbily poslední dvě. Ty, napětí a určité mysteriózno, vyvažovali s celkovým poselstvím snímku nejlépe. (26.11.2012)

Zazitok maximalny. 1) Presvedciva dramaturgia a prechod z literarneho na audiovizualne dielo - Tykwer a Wachovvski dokazali z predlohy vybrat v drvivej vacsine u kazdeho pribehu to esencialne a ich zasahy z hladiska doplnkov/zmien voci predlohe su funkcne, invencne a nosnu temu zvyraznujuce. 2) Vzajomne prelinanie a jednotlive radenie sekvencii su ukazkovym prikladom synergie. V strihu zalozenom na spolocnych vyznamoch, motivoch, hereckom obsadeni dvoch spojovacich scen ako i vyvoja dialogu v scene x ako determinujucej radenie sceny x+1 nie su tvorcovia zdaleka prvi (namatkovo aj Leone, tiez nie ako prvy, vo Vtedy v Amerike postupoval podobne), ovsem z hladom aj na sposob predkladania a prepojenia pribehov zasli v kvantite a vyslednej ucinnej intenzite zatial najdalej. Odmenou mi bola epicka freska znejuca ako podmanivy sextet a zaroven i agonicky vykrik ludskej rasy uvedomujucej si tu sialenu horsku drahu s tragickym koncom, ktoru sami vytvorili, dobrovolne do nej nastupili, ale ju zatial nevedia zastavit. Snad sa to raz podari... . (16.11.2012)

Nebýt divákem vyžívajícím se mimo jiné i v řemeslné stránce filmu a nejevit zájem o složitější formy fabulace filmových příběhů, jistě bych nemohl být Atlasem mraků fascinován, užívat si jeho "formu" a napálit mu za to (nezasloužené) plné hodnocení. Režisérské trio se rozhodlo předložit nám šest tematicky příbuzných a různými detaily propojených příběhů natolik komplikovaným, avšak sofistikovaným, cílevědomým a nikoli samoúčelným způsobem, že jedno zhlédnutí a jedno zamyšlení zdaleka nestačí. Příběhy jsou spojeny nejen doslovnými střípky, pointou, postavami, popř. tím, co charaktery představují, ale také formálně - kamerovými záběry a samozřejmě hudbou... Atlas mraků je narativní kolos, spletité bludiště významů, ale stále zůstává i příjemně koukatelnou mozaikou s šesti emocionálně vygradovanými konci. Jediné, ovšem poměrně zásadní negativum spatřuji v jisté povrchnosti point a myšlenek, film se neměl bát jit hlouběji - když už překračoval hranice filmového vyprávění a stylu, měl nabídnout i něco hlubšího než jen "duše je nekonečná/láska vítězí". 9/10 (21.01.2013)

Výborný film, jehož délka by vás rozhodně neměla odradit. Já jsem se díky rychlým skokům mezi příběhy zpočátku dost ztrácel, ale tvůrci mě ztratit nenechali. Věděli, jak mě (někdy objžďkami, někdy zkratkami) přivést k nevšednímu filmovému zážitku. Sice jsem čekal trošku silnější emocionální dopad, ale ... v podstatě jsem hodně spokojenej. (Myslím, že tenhle film nutně potřebuje další projekci. Už se na ni těším a cítím, že pátá hvězdička visí ve vzduchu).... Musím ale ocenit obrovskou odvahu producentů jít do takové látky s vědomím, že si na sebe film nejspíš nevydělá. (13.12.2012)

I když jsou kvality, náročnost a nápaditost celého projektu vidět v každé třetí scéně, pro mě zůstává nekompaktní, lehce umělou záležitostí, na jejímž konci jsem cítil především prázdno. Šest příběhů, různé doby, různé postavy, různé žánry. Intimní předválečný příběh, kriminální retro i třeba futuristický příspěvek ze Soulu. Propojují je dilemata postav nebo určité motivy. Ctižádostivý kousek snažící se o nadosobní myšlenky je sice pojatý monumentálně, každý z osudů ale jakoby nežil vlastním životem. Ve výsledku nestrhne, emočně si skákání mezi časoprostory překáží a brání tomu, aby jednotlivé příběhy silněji dozněly. (13.01.2013)