Post Tenebras Lux

Sledování tohohle filmu se u mě neslo ve znamení mé neúspěšné snahy začít mít o zobrazované zájem. Reygadas prý za svůj největší vzor označuje Tarkovského - zajímavé, že jeho filmy mě fascinují každou minutou, chci je sledovat a chci je rozlousknout. Jsem rád, když se to někdy podaří, ale nejsem zklamaný, když třeba ne, protože co jsem dostal, bylo i tak skvělé. Post Tenebras Lux je v podstatě opak. Fascinovat mě to nezačalo ani náznakem, zajímat jen čistě okrajově, ve smyslu "co vytáhne další scénu". To mi nestačí. 2 a 1/2 (04.01.2014)

Když tenhle film běžel v kinech, nějak mě nezaujal, abych na něj vyrazil. Když se ale teď - po více než 2,5 letech od české premiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila. Nakonec to beru asi jako takové celkem zajímavé rozšíření filmových obzorů, ovšem že by mě film vyloženě oslovil nebo bavil, se určitě říct nedá. Bez těch rozostřených okrajů kamery bych se klidně obešel, stejně jako bez přemíry vší té sexuální explicitnosti, která mě zde dosti zaskočila, protože jsem to v tomto filmu (bůhví vlastně proč) vůbec nečekal. Mno, a ten konec, jakož i zde v komentářích zmiňovaného oranžového ďábla, jsem vposledku shledal jako přílišný bizar, který mě už míjí docela. Z minimálního počtu zdějších hodnocení a komentářů lze soudit, že film se u nás promítal bez valného zájmu publika, a nelze se tomu moc divit - toto skutečně není film pro každého. Při jeho sledování jsem měl místy pocit, jako bych koukal na film od Michaela Hanekeho - tento dojem ve mně vyvolalo množství scén se zcela banálním dějem, který byl z dálky snímán statickou kamerou (člověk u toho pořád čeká, co hrozného se stane, což se tak v 1 z 10 případů skutečně naplní - právě to je důvodem, proč u Hanekeho filmů tolik fyzicky trpím), ale ve výsledku by asi bylo přesnější napsat, že srovnatelný film jsem asi ještě neviděl a že vytýkat by mu asi šlo kde co, ale určitě ne nedostatek osobitosti. Nedivím se, že v Cannes byli z filmu tak uneseni - pokud člověk dokáže tenhle film docenit, pak jeho projekce představuje naprosto úchvatný zážitek. To ale bohužel nebyl můj případ, takže jen 3 hvězdy... (13.09.2015)

Poetické filmy mám veľmi rád, často sa síce hanobia tým, že nemajú nejaký pevnejší základ v deji a je akože jedno, čo tvorca nasníma pretože pseudo-inteligenti im to budú vždy žrať a honosiť sa, že sú niečo viac ako konzumný diváci ale je to (aspoň po väčšinou dúfam) absolútna kravina. Nepodarených pokusov o niečo myšlienkové a vnútorne silné som už zopár videl, aj z našich vôd, a kto na to proste nemá alebo, som mal niekedy pocit, že to robí z vyššie písaných dôvodov, tak čo narobím, nech si hovorí kto čo chce, tieto filmy, ako aj táto Mexická dráma, sú pre mňa duševnou očistou. Ide o veľmi krásny film v ktorom ma dojala hneď prvá scénka, ak som to správne pochopil, tak v nej sníva malé dievčatko o tom ako sa prechádza zo svojimi psami po ich lúke. psi na ňu dávajú pozor rovnako ako na dobytok. Po chvíľke však prichádza tma a búrka a ona začne hľadať svojich rodičov a brata, no tí sa neobjavujú. Že by náznak nočnej mory? Ale je to vlastne jedno keďže sa snímka v tomto momente dostáva do bdelého stavu. Načrtnutý príbeh rozpráva o jednej mladšej rodinke ktorá sa presťahovala do Mexika. Patria k tým majetnejším, majú pozemky, zvieratá a tak, a ako inak, zamestnávajú pôvodných obyvateľov, chudobných Mexičanov. Tí im luxusný dom autá a vo všeobecnosti jednoducho všetko závidia, takže nečudo, že na konflikt medzi domácimi a prisťahovalcami netreba dlho čakať. Snímka je nakrútená vo formáte 4:3. Zaujímavé je na tom však to, že väčšina obrazu je v kruhovom tvare a to ostatné okolo je tak čudne rozmazané. Možno to bude tým, sú to iba moje dohady, že sa pozeráme na film očami Satana. V snímke sa objaví dvakrát ako s nejakým kufríkom vchádza do vnútra domu. Myslím si, že tým sa sleduje náročná životná cesta postáv. Herci, hlavne tí detský boli famózny. Nemyslím si, že mali viac ako 4 roky, preto som nedokázal pochopiť ako sa tak odviazane dokázali správať pred kamerou, bolo to fakt neuveriteľné, povedal by som prakticky nemožné. Až neskoršie som sa dočítal, že to boli vlastne deti režiséra, a mnohé scénky sa natáčali uňho doma, preto dokázali "hrať" samých seba. Nech to je ako chce ide o vizuálne a myšlienkovo nádherný film, ktorý nepatrí k tým happyendovským, štandardným ani normálnym. Vo svojej originalite ide o neskutočne silný zážitok. (26.02.2016)

Po temnotě budiž světlo. Carlos Reygadas je výjimečný, jeho filmová optika se dotýká nebe, ať už vizuální optikou, tak duchovním obsahem a kruté výpovědi. Skutečně Reygadas posouvá optiku dál, než byla doposud. Připravte se na jedinečnost. V jeho dílech je to s odstupem času, čím déle se nacházíte po filmu, tím se k němu v myšlenkách vracíte a je pro vás stále důležitější a vtahující, tím i jedinečná opening scéna v Post Tenebras Lux - Reygadas vyčkává na bouřku a zachytává, jako v Tichém světle pomalý a jedinečný přesun přírody ke spánku. Doporučuji nejlepší zvukovou stopu. Zlo za hranicí temnoty, kde ostatní tvůrci se ani nepřiblíží. (16.02.2016)

Mexičania milujú deti, sex, prírodu, čiže sú takí istí, ako všetci ostatní. Len s tými psami je to zložitejšie, my sa s nimi hráme, oni do nich kopú. Aký je rozdiel medzi pseudoartom a jasným umením, čo je to symbol a metafora a čo iba obsahovo vyprázdnený obraz, to skutočne záleží iba na optike toho- ktorého diváka, ale najmä by to mal vedieť samotný režisér a sprostredkovať to tak, aby divák vedel, že keď bude jeho dielo rozoberať, tak na niečo zaujímavé príde. Post tenebras lux je exemplárny prípad na rozdelenie divákov do dvoch skupín. Mám pocit, že aj keby ten subjektívny pohľad bol skutočne satanov a vo filme by som rozšifroval všetky náboženské symboly, tak emocionálne by som nebol o moc viac pohnutý, ako teraz. Takže výsledok označujem za zaujímavý experiment. (26.03.2014)