Post Tenebras Lux

Konceptualistické, formalistické, poetické, pornografické, psychologické, surrealistické, elitářské, art-art-housové a hlavně BIBLICKÉ z kousků poskládané cosi, co ZARUČENĚ osloví členy jakékoliv evropské filmové poroty, zaryté intelektuály a citlivé duše, ale mne již podobné pokusy o vytvoření vysokého filmového umění jaksi neberou. Režisérovi bych poradila, aby si nehrál na Tarkovského a normálně a lidsky pověděl, co mu leží na srdci. Takto tu vidím jen zbytečně zkomplikovaný a naschvál zumělečtěný slepenec osobních vzpomínek za 500 000 EURO, a to mu prosím přispěla do rozpočtu půlka Evropy. Reygadasovi sice nelze upřít jednotlivé zajímavé nápady, scény a záběry, ale jako "celek" to je zoufale zastaralé a příliš to připomíná zašlé 20. století. Jednoduše Mexiko a zřejmě i celá latinská Amerika zaostává za vývojem, což je vidět i podle toho, že jejích elita ještě pořád cituje Dostojevského, kdežto západ již dávno vyznává praktickou upřímnost Gordona Gekka. Ne že by myšlenky Dostojevského nebyly nadčasové, ale kdo dnes ještě věří tomu, že krása spasí svět, a navíc takto se předvádět v dobře situované společnosti hodující u bohatě prostřeného stolu je věru snobské. (19.10.2013)

Po skončení projekce filmu jsem odcházel s pocitem, že jsem něco ztratil a bylo mně ublíženo. Ne tak jako u Requiemu za sen. Tam jsem odcházel s jasnou představou pochmůrných emocí. U tohoto filmu jsem měl naopak pocit toho, že jsem byl podveden. Pokud Vás nadchl trailer a ony různé ódy na spiritualitu filmu, spodobňování s Malickem či snad dokonce inspirace Tarkovskim. Raději zůstaňte u onoho traileru. Film je totiž pubertální hříčka a hledat v tom něco víc než manýr je ztráta času, páč je to vyprázdněné až na pár pěkných záběrů a poměrně přirozených momentek. Stylizace optiky po určité době také už utahá a nudí.. (14.05.2015)

Když tenhle film běžel v kinech, nějak mě nezaujal, abych na něj vyrazil. Když se ale teď - po více než 2,5 letech od české premiéry - naskytla možnost to vidět, zvědavost nakonec zvítězila. Nakonec to beru asi jako takové celkem zajímavé rozšíření filmových obzorů, ovšem že by mě film vyloženě oslovil nebo bavil, se určitě říct nedá. Bez těch rozostřených okrajů kamery bych se klidně obešel, stejně jako bez přemíry vší té sexuální explicitnosti, která mě zde dosti zaskočila, protože jsem to v tomto filmu (bůhví vlastně proč) vůbec nečekal. Mno, a ten konec, jakož i zde v komentářích zmiňovaného oranžového ďábla, jsem vposledku shledal jako přílišný bizar, který mě už míjí docela. Z minimálního počtu zdějších hodnocení a komentářů lze soudit, že film se u nás promítal bez valného zájmu publika, a nelze se tomu moc divit - toto skutečně není film pro každého. Při jeho sledování jsem měl místy pocit, jako bych koukal na film od Michaela Hanekeho - tento dojem ve mně vyvolalo množství scén se zcela banálním dějem, který byl z dálky snímán statickou kamerou (člověk u toho pořád čeká, co hrozného se stane, což se tak v 1 z 10 případů skutečně naplní - právě to je důvodem, proč u Hanekeho filmů tolik fyzicky trpím), ale ve výsledku by asi bylo přesnější napsat, že srovnatelný film jsem asi ještě neviděl a že vytýkat by mu asi šlo kde co, ale určitě ne nedostatek osobitosti. Nedivím se, že v Cannes byli z filmu tak uneseni - pokud člověk dokáže tenhle film docenit, pak jeho projekce představuje naprosto úchvatný zážitek. To ale bohužel nebyl můj případ, takže jen 3 hvězdy... (13.09.2015)

Sledování tohohle filmu se u mě neslo ve znamení mé neúspěšné snahy začít mít o zobrazované zájem. Reygadas prý za svůj největší vzor označuje Tarkovského - zajímavé, že jeho filmy mě fascinují každou minutou, chci je sledovat a chci je rozlousknout. Jsem rád, když se to někdy podaří, ale nejsem zklamaný, když třeba ne, protože co jsem dostal, bylo i tak skvělé. Post Tenebras Lux je v podstatě opak. Fascinovat mě to nezačalo ani náznakem, zajímat jen čistě okrajově, ve smyslu "co vytáhne další scénu". To mi nestačí. 2 a 1/2 (04.01.2014)

Po temnotě budiž světlo. Carlos Reygadas je výjimečný, jeho filmová optika se dotýká nebe, ať už vizuální optikou, tak duchovním obsahem a kruté výpovědi. Skutečně Reygadas posouvá optiku dál, než byla doposud. Připravte se na jedinečnost. V jeho dílech je to s odstupem času, čím déle se nacházíte po filmu, tím se k němu v myšlenkách vracíte a je pro vás stále důležitější a vtahující, tím i jedinečná opening scéna v Post Tenebras Lux - Reygadas vyčkává na bouřku a zachytává, jako v Tichém světle pomalý a jedinečný přesun přírody ke spánku. Doporučuji nejlepší zvukovou stopu. Zlo za hranicí temnoty, kde ostatní tvůrci se ani nepřiblíží. (16.02.2016)