Most na tú stranu

Agitačné filmy sa dostávali do úzadia, o budovaní sa začalo hovoriť poskromne a sofistikovane. Začiatok novej dekády priniesol aj nových hercov ( príjemné prekvapenie z výkonu mladého Jozefa Adamoviča ), ale aj väčší dôraz na človeka. Zatiaľ len tak po socialisticky, ale predsa. Film je trochu rozháraný, snaží sa držať pokope, darí sa mu tak pol na pol. Potešením bolo, že tématicky začalo svitať na lepšie filmové časy. (06.07.2018)

Je to zvláštní film. Takový hybrid mezi 50. a 60. lety, respektive mezi budovatelskou agitkou a psychologickým filmem nové vlny. Na jedné straně se tu uzavírají pracovní závazky, řeší se tu zrovnoprávnění žen, takže dívky se snaží stát se dobrými svářečkami (něco jako Štika v rybníce, kde se ženy cpaly mezi zedníky - obojí je hrozná kravina, promiňte, dámy) a hlavní hrdince pomáhá dělnický kolektiv továrny. Na druhé straně je tu ale řada citlivě ztvárněných pokusů o intimně laděné scény z hrdinčina milostného života a taky nezvykle propracovaná psychologie hlavní postavy. Jana Hlaváčková tu předvedla velmi nezvyklý a plastický herecký výkon a její hrdinka je hodně životná a uvěřitelná. Škoda, že se tato herečka později ve filmu už moc neuplatnila. Zkrátka: každý divák si tu vybere to svoje. (21.02.2010)

Velice prazvláštní romance. Originální. Napínavá. S mnoha zvraty. Mnohdy podivné vyjadřování především Milana. To ale k takovýmto frajerům (v dobrém) asi patří. Hlaváčková se pro roli skvěle hodila – krásná a zároveň lehce vyšinutá. Konec je excelentní. Přesně takto by to mělo vypadat, ne? Nekoná se totiž žádný cingrlátkový happy end. Žel na hodnocení to moc vidět není. Fabrika je jenom taková kulisa. Ale autentická a uvěřitelná. Na pracovištích snad taky vznikají lásky. Překvapivé je jen to, že ještě v 60. letech frčí ženy v typicky mužských profesích. Zde svářečky. Na Slovensku trochu zaspali. Již je povolená kritika: „Zvárať, to nie je štrúdl ťahať.“ Nechybí humor: „Majstrovská poklona, Milan. Tomu sa vraví rychlík na hlavnej kolaji.“ Reklama (ne na cigarety, ale na vesmír): „Globusky nemajú.“ „Dekujem, fajčím Globusky.“ Krásná hudba. Symbolika: 5:54 – devil horns; 1:05:27 – možná 3 x 6; 1:07:10: rouhání se, Blaškovič: „Čtyři ženy neuhlídá ani sám Pán Bůh.“ (24.08.2022)

"Mária, máš čas byť ženou, buď ešte trošku Marienkou!" Mladá vyjukaná sedemnástka Hlaváčková opúšťa rodnú vidiecku hrudu, v kufri zbalený včelí plást a daddy issues, a nastupuje v montérkach do závodu S.M.Kirova zvárať rúry na export. Vo fabrike aj na ubytovni sa okolo nej obšmieta a do uška tklivé gitarové tóny hrá miestny záletník Adamovič. Varovania a ironické poznámky kolegýň nepadajú na úrodnú pôdu, donchuán príliš tlačí na pílu, ovdovelá mať tiež neplánuje zostať do smrti sama a v náhradnom pracovisku v osamelej kabíne žeriavu je jednému otupno, až to naša hrdinka prestáva všetko zvládať. Film je niekde na polceste, už to nie je nadšenými asexuálnymi pracantmi obsadená budovateľská agitka, ale ešte to nie je plnohodnotnými neschematickými postavami obsadený film a psychologické zmietanie sa v ublížených pózach je skôr otravné než zaujímavé. Ale ako predzvesť lepších filmov budúcich môže byť. Za tri glóbusky vyfajčené na chodbe nemocnice. (07.01.2024)

"Ta mladá dobre zvárá", ale že "Je to ještě dieťa" jaksi nevadí Adamovičovi, aby rozvíjel své donchuánské vlohy a nezkoušel to na ní.  Jednadvacetiletá Jana Hlaváčková hraje sedmnáctiletou svářečku "Púpavu" a je to největší klad filmu. Oduševnělá a jemná, s jistou podobností k mladé Janě Brejchové. Je dobře, že se děj více zaměřuje na osobní život a lásku dívky, než na pracovní úsilí úderníků. (14.05.2021)