Elysium

Zajímavá premisa filmu, která by politické filosofy vedla k debatám ohledně toho, zda mají lidé právo vydat se na Elysium, když si to nemohou finančně dovolit (Robert Nozick by jistě tvrdil, že ne), je po první půl hodině pohřbená v ději, který se vydal cestou politických převratů, korupce, přestřelek, robotizovaných lidí a nájemných žoldáků. Kdyby vše zůstalo jen u touhy jednoho chudého kluka dostat se na ostrov bohatých, byla bych spokojenější, přestože by děj vycházel z (místními tolik odsuzované) socialistické premisy. Byla to totiž právě konfrontace s ní a divákovo zhodnocení toho, zda je hlavní hrdina skutečně tak kladnou postavou, jakou v něm vidí Neill Bomkamp, co mě na Elysiu původně zaujalo. (02.10.2013)

Jako kdyby Pyunovi narostlo ego a jal se točit Cyborga jako kritiku kapitalistického zdravotnictví. Jen tu chybí Van Damme, céčková upřímnost a jakákoli šance na guilty pleasure špatnost.. Naopak přebývá přebujelé ego samozvaného sociálního kritika,který si neumí přiznat, že točí debilní přímočarý akčňák s černobílými figurkami (a v případě kuního ksichtu ještě zoufale odehranými a směšně siláckými), nezvládá držet styl a do zemdlení (a vyloženě sebemrskačsky) opakuje tři stylistické nástroje. Gradace (hlavně v závěru) hrozně na sílu, finální souboj tragický a bez satisfakce, a radši nemluvit o tom, jak kolikrát trpí i orientace v prostoru a jak je scénář převážně stavěný na oslích můstcích náhody a jen zlomkově příčinně. Asi mě měly rakety země-vesmír v prvních 5 minutách dostatečně varovat, že se bude rozmazávat jen o něco naleštěnější lejno než před 30 lety. A ještě s nosem nahoru. (18.11.2013)

Páčila sa mi asi prvá hodina - androidy, čipy, heckeri, preľudnenie, ľuďmi zapríčinená ekologická a ekonomická katastrofa - potom to začalo byť príliš gýčové. Hlavný príbeh je vlastne veľmi jednoduchý, hlavný hrdina sa potrebuje dostať na kozmickú stanicu, kde by sa zbavil svojho smrteľného ožiarenia. A keď už zachrániť seba, prečo nie všetkých ľudí? Nechýbala klasická prvoplánovaná psychiku vydierajúca srdcervúca scénka s malým dievčatkom umierajúcim na leukémiu, ktorá hlavnému hrdinovi porozprávala rozprávku o hladnej surikate, ktorej dali jej zvierací kamaráti kúsok zo svojho jedla. Ňuňu, asi sa rozplačem. Namiesto toho, aby vyslali na Zem vakcíny proti pôrodnosti, vyšlú lode prvej pomoci. (07.10.2013)

Bez dlouhých řečí asi takhle - nejde říct, že by svůj první vysokorozpočtový počin Blomkamp zvoral. Je taky otázka do jaké míry měl volnou ruku při práci - z výsledku ale za sebe říkám, že on a jeho věrný amigo Opaloch vytáhli svým uměním hodně slaboučký scénář ze sr... ehm, ze srandovního levelu na úroveň v rámci žánru snesitelnou a opodstatňující nějaké ty kačky, co vás může stát lístek do kina. Po Districtu 9 je to nicméně zklamání, to bez debat. A to se radši moc nepouštějme do diskuzí o tom, co vlastně (a jestli vůbec) sem Blomkamp tentokrát strčil za poselství - už jsem četl několik výkladů, a žádný mě moc nepřesvědčil. Po technické stránce je to zase vychytané a "obyčejný" svět ukazovaný po většinu filmu by klidně mohl fungovat... no, dobrá, to asi úplně ne, ale kdo obojí viděl, musí uznat, že do absurdní demence nového Total Recallu má Elysium asi tak daleko jako Eman Zeman do nadstranického prezidenta dolních deseti milionů;) Bohužel příběh shazuje celý film o hodně dolů - už zmíněná technická stránka, ale i herecké výkony jsou víc než dobré. Tedy aspoň pokud je co hrát, což u Damona bohužel moc není - zastává opravdu "jen" úlohu toho, kdo to celé fyzicky oddře. Očekávatelně luxusní je Copleyho magor Kruger, ale taky až karikaturně chudiny se štítící ředitel Carlyle Williama Fichtnera. Jodie Foster má bohužel krom sveřepého výrazu na práci jen prezentovat se jako věšák na kostýmky od Armaniho. Vzato kolem a kolem, oprávněná vysoká očekávání jsou zklamávána poměrně značně, ale i tak jsem ochoten se za čas mrknout znovu (samozřejmě minimálně v 1080p:)), což třeba u vjemově ještě vychytanějšího Oblivionu nehrozí. Na červenou zónu má Elysium jen tak tak, takže výsledek je 70%. (07.09.2013)

U sci-fi bývá zvykem, že mnohé více či méně neodpovídá realitě. Dejme tomu, že filmaři se v tomto duchu vesele svezli, co chvíli jsem jako správně namasírovaný divák zklamaně přičetl další a další chybičku, ale kdo by jim to počítal, že? Dokonce jsem ochoten omluvit (opět z pozice diváka s touhou rozhodovat) i ty nesmysle při budování děje, prosekávání si cesty k pointě. Někdy to bylo opravdu tak tak na hraně, že by i Douglas Adams s pohonem na nepravděpodobnost hořce zaplakal. Ale co nemohu odpustit, je skutečnost, že se to celé opírá o premisu, že být zdravý a zároveň uzdravovat, je jediná cesta k vyléčení světa. A právě v tomto momentě je to, jako když hodíte salto do vypuštěnýho bazénu. Tvůrcům přes bohulibé poselství totiž nedošlo, že nikomu neprospěje, když se naráz vyléčí veškerá populace Země. Ono totiž nějakejch osm miliard naprosto zdravejch lidí vyzobe planetu mnohem dřív, než když jsou všichni tak nějak napůl ve sračkách - přirozeně se to selektuje, víme? To si představte, co by se stalo, kdyby mávnutím Brumbálovy hůlky se měl najednou každý Ind a Číňan tak ekonomicky dobře, jako třeba průměrný Evropan či Američan. Jedno až dvě auta, nabušenej barák spotřebiči a žrádlo od rána do večera. Svět, tak jak ho známe, by zkolaboval do týdne. Ale to jsem se trochu rozvášnil, naštván poselstvím filmu, které je lživě optimistické. Ale což, přes to prapodivné vyústění příběhu se musím přenést. Oceňuji ten celkový hábit, který film má. Pompéznost a syrovost, dva protiklady, které se střídají přesně jako lokace, kde se příběh odehrává. Asi to tak má být. Akorát mě ještě mrzí, že neudělali paní Fosterové lépe ty umělý zuby, mluví s nimi jak Jeff Bridges na sklonku své kariéry, to se vážně nedalo poslouchat. Jsem si chvílemi připadal jak v inscenaci Brouk v hlavě. "Kua, uím aánit Eíium! Ychle, oožte něo, ež ude ozdě!" ... Matt Démon, který si zde střihnul Foresta Gumpa s Johny Mnemonickem, to v podstatě celé utáhl na svých svalnatých bedrech, Alice Braga, ta brazilská štěrbina známá z filmu Predátoři, to ozdobila jak piňata garden party, plus několik hodně slušných efektů a euforický filmový zážitek byl na světě. Za čtyři, chce to ale hodně benevolence, scifisti. (20.01.2014)