Brestská pevnost

Nekompromisní, zoufalá, dvě hodiny trvající válečná řežba v ruském podání.....už dlouho jsem neviděla ruský film, který by stál za řeč, dokonce ani jindy dokonalý Michalkov to nezachránil svým posledním počinem, tohle je tedy potom v dnešní době perlou mezi ruskými odpady. Nic jsem tudíž ze skepse vůči ruské soudobé kinematografii nečekala, a to, co jsem měla možnost v následujících dvou hodinách pozorovat, mi vzalo dech. Jediné, co mi na filmu přišlo rušivé, byly dialogy, které jsou prostě typicky rusky kýčovité až běda, ale to je dost možná jen můj problém, proto se neodvážím snížit své hodnocení. A pokud chystáte invazi do Ruska, tak jen s kulatými hřebíky v botách. (15.01.2011)

Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. (24.11.2013)

Schematicke postavy (superkladni Rusi vs. ultrasvine Nemci), predvidatelne mikrozapletky (nielenze viete kto zgegne, ale ani nie je problem odhadnut kedy a ako) a natolko pateticka atmosfera, ze to vobec nefunguje (ale nastastie mieru, kedy by to bolo trapne, neprekrocili). Na druhej strane velkym plusom je prekrasna kamera s nadhernymi dlhymi najazdami a spickova technicka stránka. Bohuzial ani samotne boje film od nudy nezachrania, lebo minimalne od polovice filmu to zacina posobit strasne monotonne a vy sa len modlite, aby nastal koniec. 4/10. (19.02.2012)

Je to dosť dobrá vojnová dráma z ruskej produkcie. Má veľmi dobrý príbeh o posádke pevnosti, ktorá si žije obyčajným životom, pričom väčšina neverí, že by mala začať vojna s Nemcami a preto nie sú ani dostatočne pripravení. Ale čoskoro sa presvedčujú, že sa mýlili a tak musia čeliť hromadnému útoku lepšie vyzbrojených Nemcov, ale sovietski vojaci sa len tak nevzdajú a urobia všetko preto, aby agresora zastavili. No uvedomujú si, že sú v tom sami a že vyhrať takýto boj je prakticky nemožný. So spracovaním som dosť spokojný, pokojný úvod pôsobí vzhľadom na celkovú situáciu až prekvapivo idylicky, ale aj tak to má svoje čaro a dá sa aspoň čiastočne zoznámiť s pár výraznými postavami, takže mi to sadlo. A po tej rozbehovej dvadsaťminútovke sa to už naplno rozbehne a skutočne ma veľmi príjemne prekvapilo, ako to celé pôsobí tak dynamicky a intenzívne, keďže na prípravu nie je prakticky žiadny čas a útoky nepriateľa neutíchajú, naopak len silnejú, vďaka čomu ma to výborne vtiahlo. Navyše sa dej neustále presúva po rôznych miestach pevnosti, pričom na každej z nich sa vždy nájde nejaká výborná postava, vďaka ktorej som im fandil o to viac a ešte poteší aj viacero menších, osobnejších príbehov, hlavne chlapec hľadajúci svoju kamarátku naprieč celým bojiskom alebo dvojica mladých zamilovaných. Ale očakávane už časom predsa len cítiť, že film už nemá čo nové ponúknuť a začne pomaly upadať do stereotypu, kvôli čomu ma už hlavne posledná tretina bavila podstatne menej, než prvá polovica, ale aj tak som sa ani v tých slabších častiach nenudil a pozerá sa na to dobre až do konca. Akcie je tu dosť a páči sa mi. Platí o nej prakticky presne to, čo aj o spracovaní, takže spočiatku je intenzívna a časom sa už kvôli odohrávaniu v tom istom prostredí nutne začne opakovať, ale aj tak je skvelo natočená, pôsobí dostatočne veľkolepo a správne drsne, poteší výber techniky, hlavne na nemeckej strane a nájde sa tu aj viacero nezabudnuteľných momentov, hlavne ťažko zranený muž chrániaci svojho syna pred granátom. A nevadila mi ani tá dávka typického ruského heroizmu, to už k takýmto filmom patrí. S hereckým obsadením som dosť spokojný, výborná postava chlapca, dvojica výrazných dôstojníkov a ešte plno zaujímavých vedľajších postáv. Réžia a technická stránka sú výborné, skvelá vizuálna stránka, má to tú správnu atmosféru, drsné prevedenie a ani emócie nie sú najhoršie, v rámci žánru tu nemám čo vytknúť. Takže tu ma mrzí skutočne iba to, že to časom upadne do stereotypu, ale aj tak patrí Brestská pevnosť rozhodne medzi tie najlepšie vojnové filmy za posledné roky. 76% (01.06.2014)

Rusové měli vždy dobré válečné filmy, leč mnohé z nich byly až příliš SSSR propagující, což je ovšem pochopitelné, když vznikaly v době, která tohle nesla s sebou, a kromě toho si musíme uvědomit, že Rusů zemřelo daleko nejvíce, takže i to je možná důvod, proč v mnohých starších válečných snímcích Němci umírali rychle a Sověti při pomalých záběrech (např. Osvobození). Charakteristické pro jejich filmy bylo, je a asi i bude, že vlastenectví z nich přímo čiší a to dodává na sugestivní výpovědi. Brestskaya krepost je velmi zdařilý snímek, který nenudí, dokonale ukazuje otřesnost, zrůdnost a syrovost války. Obdobně jako v Jdi a dívej se, tak i zde je hrdinou mladý chlapec, jenž svoji odvahou velmi pomáhá vojákům. Na konci snímku z něj však není psychicky zničená troska bez veškerých rysů dětské tváře, jako tomu je v případě vzpomínaného sovětského filmu. Je jedině dobře, že diváci mají možnost pohlédnout na politicky neangažovaný válečný počin ze sovětského pohledu, protože Afriky a Normandie už tu bylo ažaž. Po zhlédnutí Brestské pevnosti nám nemůže zbývat nic jiného, než víra a naděje, že něco podobného (či ještě horšího) se již nikdy nebude opakovat! Hodnotím 4*, ovšem zvažoval jsem i lepší hodnocení. . . . Chyba: Asi 50. minut před koncem si můžeme všimnout, jak se hlavní hrdina - chlapec Saško - poraní na hlavě, konkrétně na pravé straně a je od krve až na spánku. V následující scéně se dostane do kantýny k Anii a můžeme si všimnout, že krev je pryč. Záhy následuje záběr, kdy opět krvácí až ke spánku a hned poté krev opět zmizí. Dále už je poranění až do konce filmu viditelné. (21.02.2011)