Brestská pevnost

Prostě ruskej válečnej film plnej typicky ruskejch ksichtů. Oslava hrdinství, památka zesnulým. Natočeno docela dobře, ale ten ruskej postoj je stejně takovej divnej, ti herci to taky hráli hrozně divně, no.... ostatně jako všechno v Rusku... Hodně výbuchů, střelby a do toho ruská orchestrální hudba doprovázená smrtí, řevem umírajících a útrapami válkou zničených obyvatel. (27.05.2014)

O ruské kinematografii valné mínění nemám, nicméně Brestská pevnost se u mě vyhoupla v žebříčku válečných filmů slušně vysoko, což bych před projekcí v životě nečekal. Drsný příběh obléhaných vojáků, kteří zůstali zavřeni uvnitř pevnosti a raději než by se vzdali, položili životy za vlast. Překvapivá paráda. 90% (17.08.2017)

Zpočátku jsem si myslel, že udělím filmu vysoké hodnocení, zaujala mě už poklidná úvodní část a těšil jsem se, jak budu nadšený z válečné části, protože mi Rusové už několikrát dokázali, že válečné snímky umí, ale tentokrát selhali. Nejdříve mě zarazil způsob, jímž je zde vykreslen komisař Fomin, komisaři obecně se, pokud vím, neproslavili díky své empatii a otcovskému vztahu k vojákům. Navíc, přesně jak píše deLaFere, Fomina udal sovětský voják v zajateckém táboře, kam se komisař dostal díky tomu, že se převlékl do uniformy jiného padlého rudoarmejce. Dalším nepříjemným překvapením byl pro mě útok německé pěchoty s podporou tanků, kdy Němci zareagovali až na třetí výstřel protitankového děla, přestože jim hned ten první způsobil ztráty, takže by to u mě tvůrcům neprošlo, i kdyby mi tvrdili, že se jednalo o zvláštní hluché německé komando. Definitivně mě stejně jako obránce dorazil ten nesmysl s finální bombou. Proč? (12.11.2017)

Němci nečekaně přepadli svého spojence, s kterým si výtečně ideologicky rozuměli (pozdější dokonalý a největší úspěch Stalina vůbec je, že nacionálnímu socialismu říkal fašismus a přesvědčil SSSR a později svět, že fašismus není popravdě levice, ale ultrapravice). Rozhodně si nehráli na fair play, takže přepadení bylo drsné. V extrémně rychlém pohybu vpřed, který měli již nacvičený z půlky Evropy, jim kladla ruská armáda a další síly jen velmi chabý odpor. Pozoruhodná výjimka je Brestská pevnost přímo na tehdejší hranici s Německem zabraným zbytkem Polska (hranice byla posunuta invazí SSSR do Polska 2 roky předtím). Ta se svými bastiony, příkopy, desetimetrovými zdmi a náspy spolu s počáteční posádkou 9.000 vojáků proti 17.000 (ruská i německá wiki) vzdorovala týden naplno, a další týdny ojediněle, jako ostrůvek hluboko v týlu. Tento v plném slova smyslu sovětský válečný film má řadu kladů -- uchvacující kameru, skvělý dojem autentičnosti postavený na doladěných detailech (technika, reálné "opotřebovaní" fyzické i psychické). Dále ale nastávají otázky. Opravdu obě strany postupovaly tak takticky špatně, jako je ve filmu zobrazeno? Jdou Němci útočit na pevnost, kterou už pouhé dva roky předtím jednou dobyli, nekrytí, pěší, vycházkovým krokem, v počtu desítek vojáků, na volném prostranství proti opevnění? Umějí Rusové bojovat jinak než vrhnout všechny muže do frontálního útoku, což je strategie, kdy na vaší straně musí být totální převaha, i ve stavu početní a výzbrojové nevýhody a do kopce a přes řeku? Když dopadají na nádvoří pevnosti bomby, musejí desítky vojáků pobíhat nikoli odněkud někam, ale několik minut do kruhu, aby šlo točit estetické exploze hlíny s krví? (to je samozřejmě neobratnost režie). Pokud je toto historicky věrohodné, pak se nedivím počtu padlých. Letecké útoky pomocí CGI animace jsou místy neobratné (fyzika letu), místy výborně (střemhlavé bombardování štuk). Z hereckých výkonů zaujmou velitelé a několik dalších osob. Byl jsem trochu nesvůj z toho, že film postrádá výrazného hlavního hrdinu, mladý chlapec Akimov je totiž jen vypravěč, který představuje osudy osazenstva pevnosti, nikoli ústřední hrdina. Nicméně to je asi deformace poté, co člověk viděl spoustu filmů hollywoodského formátu, které se bez cool hrdiny neobejdou: Zde je v nejlepší tradici sovětského klasického filmu kolektivní hrdina. Trochu zamrzí zarputilí velitelé, kteří situaci tváří v tvář nezvratnému osudu využijí k zaujímání póz a vyslovování přeci jen trochu moc patetických hlášek. Také vykreslení invazních sil je ploché poněkud přes snesitelnou míru. Chybí i zasazení do doby, zdá se, že se v Bělorusku nedá k diktátorskému rudému režimu moc vyjadřovat. Podtrženo sečteno, dobrý film s potenciálem být mnohem lepší po sestříhání a přetočení pár dialogů. (03.07.2013)

Proč, ptám se. PROČ musí být skoro každý zprvu solidně vypadající válečný film, který mám poslední dobou možnost vidět, ve finále zprasen v tak nehorázně patetickou sračku?? Mno... první hodina oukej, úvod, to se nám ale krásné ráno Leonide Iljiči, no to víš Nikito Sergejeviči, blábláblá, přichází Skopy, hmmmm, malej klučina - archetyp udatného sovětského vojáka, co tak krásně kličkuje mezi dávkami z emgéčtyřiatřicítky... a no tak vlastně proč ne, že jo. A pak noční šturm podle plánu Arnolda Jidáše (jen to minové pole tam chybí), takže Ivánku, kamaráde, mluvit moc nebudeš, ale zase tak krásně chcípneš se vz(d)orným "Urááááá!!" na rtech. Pak ještě někoho in memoriam vyznamenáme, stařík smočí slzou kus betonu, mrtvolky se nám zasmějí do kamery a kaněc filma. Ale zase objektivně musím uznat, že se to dalo vydržet bez dávení. Amíci by podobnému tématu dali na prdel podstatně víc. (30.11.2013)