Záskok aneb Cimrman v Národním divadle

Občas mi vadila menší kvalita zvuku. Takže různé ruchy z hlediště trochu kazily srozumitelnost. Ale to bylo jen v pár úsecích na začátku a navíc tohle je taková klasika, že se takováhle drobnost dá celkem v pohodě odpustit. Navíc znalce Cimrmanova díla, který jej zná jen z DVDček a CDček určitě nadchne, že může okusit, jak alespoň některé části hry vypadají v jiném obsazení, než které je z těchto nosičů jemu notoricky známé. Chvíli trvalo, než jsem si zvykl přeskakování mezi různými obsazeními, ale nakonec jsem stejně slzel smíchy, jako snad u všech Cimrmanových her. (19.12.2010)

70% Zákulisí příliš zajímavé nejsou (ostatně v těch pár záběrech se toho asi moc ukázat nedalo), putování S+S po Národním a jejich dumání kam postavit autobustu je otravné, ale přeblikávání mezi dvěma alternacemi už stojí za to... sice to není poměr 1:1, ale ani mi to moc nevadilo, protože Práchenský mi přišel zajímavější ve Svěrákově podání... (10.02.2011)

Unikum divadla v je v zásadě to, že každé představení je originál, jedinečné samo o sobě a vy jste, coby divák, svědkem. Scénář tu sice je, ale spíše jen z potřeby mít se o co opřít, mít důvod, že to, co dělám není vycucaná pseudoumělecká onanie, ale výsledek práce, kterou prezentujeme (nebo herectví v kombinaci se scénářem = práce, taky může být). A tady právě naskakuje onan prvek: spousta možností, jak být lepší, jak říct určitý dialog lépe, nebo zahrát tohle dynamičtěji, než kdy dřív, poddat se atmosféře, tolik detailů, co hraje roli. Divadlo je samo o sobě alchymie. V tomhle ohledu, tenhle záznam kombinuje dvě představení dvou hereckých sestav Záskoku. A proč se o tom vše zmiňuju? Cimrmani sice mají nějaké filmové záznamy svých her, ale pořád se to nevyrovná tomu, že jsme ty nejlepší správné sestavy a představení, zkrátka prošvihli... a dnes už tu Smoljak není. Cimrman, coby osoba, je vyzdvižen a zahalen tajemstvím a stejně tak svým způsobem i dlouholeté působení jeho tvůrců a herců, popravdě, na to jak dlouho hráli a jakému se těší zájmu, je to celé pořád relativně skromné a pro mě dodnes obestřené právě zmíněným oblakem tajemství (možná to byl taky Smoljakův záměr, protože já Smoljaka považuju za duchovního otce Cimrmana). Škoda, že ten pohled do zákulisí je jen pár minut. (09.03.2015)

„Vaši Naši furianti mi můžou být ukradení!“ Milý Láďo! Musím ti do hrobu zvěstovat, že i přes tvé zákeřné intriky, se divadelní kus Záskok, z pera pana Jaroslava Cimrmana, dostal na naši první scénu. A já jsem vděčný, že jsem ho mohl sledovat najednou v obou alternacích. Sice přitom byl občas nějaký kus textu nahrazen pobíháním ansámblu v útrobách divadla, ale tomuto historickému okamžiku rozhodně nemohu dát méně, než plné nebe hvězd. (21.08.2011)

No tohle je vlastne komplet hra a tim komplet myslim i vse okolo. Zacatek je spis dokumentarni, particka prijizdi do Narodniho, pripravuje se na hru, rozhlizi se. Pak dojde na seminar, kterej ale pusobi osekanym dojmem. No a nasledne samotna hra. Jen mi trochu vadil blbnouci zvuk. Taky je to zajimave tim, ze jak seminar, tak hra, plynule prechazi mezi dvojim obsazenim, takze takove 2 v 1. Ale nemuzu si pomoct, nejak uz to neni takovej kalibr, jako kdyz jsem videl ciste hru. Ale i tak do da 5*. (07.01.2011)