Slnko v sieti

Příjemná sonda do dob dávno minulých. Filmových i životních. Škoda, že spíše lyrická než epická. Jedno zhlédnutí je pro totální vstřebání všeho zřejmě málo. Některé filmové prvky jsou na svoji dobu přelomové, když se snímek pokusím srovnat se soudobými díly. Na dnešní poměry samozřejmě již zastaralé každým coulem. Já osobně příliš hvězdiček z čiré úcty nesypu. Více mě oslovil ten dobový kumunistický předskokan, který ani netuším, jestli je se samotným snímkem nějak pevně svázán a zdali ho vůbec do hodnocení přičítat. Dále jsem měl jeden menší problém... Chápu, píše se rok 1962, ale stejně mi v poměrně dost momentech nějak neštymoval zvuk s obrazem několika herců. Především jsem pociťoval tento problém přímo u hlavního hrdiny Mariána Bielika. Působilo to na mě, jako by byla spousta úseků dodatečně dodabována. A také se mi nelíbila Bela, protože byla hrozně řídká. Příběh byl docela fajn. Hrozně rád koukám na starší materiály a sleduji, jak to dříve chodilo, takže jsem se vyloženě nenudil. Všemožné paralely s tehdejší politickou situací asi úplně docenit nedovedu, protože jsem tu dobu ani vzdáleně nezažil a příběh je opravdu těžká lyrika, což není úplně mé kafíčko a ke spojení si souvislostí to rozhodně nepomáhá. Docela zde postrádám žánrové zařazení "poetický", protože pokud tohle není poetické, tak už asi nic. Pro filmaře, či nadšené kinematografické průzkumníky je film povinností. Pro běžného diváka zbytečností. Já osobně bych to viděl na pěknější 2 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele ytheri. (10.09.2015)

Dnešní optikou hodně slušná hipsterovinka, která malebně kontrastním způsobem sleduje jednoho hubeného hatera s foťákem, jeho skoro holku co jí už bylo patnáct a rodiny utápějící se ve spirálách nezájmu a bolesti. Nejlepší na tom všem je ono kutání lásky z míst, do kterých bychom se normálně nedostali. (01.07.2012)

Trvalo dlouho, než jsem se rozhodl na tenhle základní kámen československé nové vlny a údajný klenot slovenských poetických filmů podívat. Musím uznat, že kameru ten film má naprosto brilantní. Díky té dokáže navodit jakousi atmosféru a i poetiku (btw, fakt nechápu, proč tu ten žánr ještě není - ačkoli žádat o jeho přidání bude těžké). Některé obrazy zaujmou a zapůsobí (u mě vedou části na poli či v přírodě), jenže s tím souvisí i hlavní problém Slnka v sieti - on funguje v různých částech, ale ne moc jako celek. Ve finále jsem si z toho moc nevzal, uchvácen jsem taky nebyl a nevím, jestli to byl záměr, chyba režiséra či chyba mojí nepozornosti, ale chyběla mi tam nějaká celková nebo základní myšlenka. Ono se to opře o několik témat, ale ani jedno nedominuje. Ale třeba to měl být čisté lyrický film. Každopádně, své přednosti to má, své kouzlo to taky má, jen nejsem schopný ho úplně docenit. Silné 3* si to ale zaslouží určitě a viděl jsem to rád. (12.08.2020)

S týmto filmom môžu mať mnohí problém. Nie je taký "bezviš" ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať. V žiadnom prípade to nie je film pre široké publikum a už vôbec nie pre nenáročného diváka. Jeho najväčšia "slabina" je v tom, že nemá výraznejší dej. Má ale iné prednosti, ktoré ocení každý náročnejší a vážnejšie filmom sa zaoberajúci divák a predovšetkým všetci, ktorí by radi študovali VŠMU a chceli by v budúcnosti režírovať. Zdalo sa mi akoby režisér Uher venoval dokonalú prípravu každému záberu. Čiernobiela farba filmu pristane dokonale a prirovnať to možno k situácii, keď si z hromady farebných fotografií vyberiete práve krásnu, sýtu čiernobielu. Zvuk je nemenej dôležitý a film mi často atmosférou, i kompozíciou obrazov pripomínal niečo od Tarkovského. Záver pri vode bol výborný. Krásny poetický film. 80%. (11.03.2013)

Národná filmová cena na Slovensku už nejaký ten čas nesie názov Slnko v sieti. Hrdé a netradičné pomenovanie pre filmovú cenu slovenskej kinematografie. Rozhodli poverení a každý si odpovedzte sám, či rozhodli správne. Slnko v sieti sa mi dostalo do povedomia len nedávno a rada priznávam nadšenie. Celé spracovanie prináša mnoho novátorských postupov (sugestibilná kamera, réžijný nadhľad, hravá zvuková stránka) vďaka čomu pôsobí veľmi realisticky, v konkrétnych pasážach až polodokumentárne. Postavy sú zvláštne, svojské, reprezentujú predovšetkým mladú generáciu v zmietajúcich sa vzťahoch. Pre mňa najdojemnejšia je integrita Fajolovej osobnosti spolu s jeho pohľadom na svet, kde cez prejavy ľudských rúk zrkadlí realitu bez príkras. (07.10.2008)