Slnko v sieti

Delikátní obrazová bašta, která nepotřebuje žádné filozofující postavy, aby k vnímavému divákovi promlouvala a sdělovala mu své myšlenky. Hypnotická režie v dokonalé souhře s kamerou, pro níž snad ani neexistují dostatečně pochvalná slova - ta práce s detaily i s celou mizanscénou, ta inteligentní symboličnost nebo experimentování s ostrostí a úhly, to byl pro mě skutečný balzám na mojí filmovou dušičku. Děj nedůležitý, což je možná v tomto případě trochu škoda, ale poselství hezké..... Natočit naprosto totožný film někdo jako Antonioni nebo Bergman, jednalo by se vzhledem k jejich renomé o ceněný kinematografický skvost s přinejmenším oscarovou nominací, to se vsadím. 85% (28.04.2016)

Když byla československá nová vlna ještě nová... Někdo si bude libovat v novátorských technických postupech. Pro nás ostatní je tu pak sdostatek sídlištní poezie a prvních lásek a zklamání. Autentický jazyk tehdejších mladých je zvlášť kouzelný. Na počátku šedesátých let nebyly věci "hustý", ale "bezviš". A toto je bezviš film. (06.07.2006)

Výborný poetický film, na kterém si čas vylámal zuby. Je zvláštní, že působí tak autenticky (skoro až dokumentárně) a přitom je po všech stránkách velice promyšlený. Kromě režiséra na tom má výraznou zásluhu i nádherná kamera, kde všechny ty hrátky se světlem a odrazy na hladině nejsou nijak samoúčelné, ale mají ve vyprávění důležitou dramatickou úlohu. Jeden z nejlepších slovenských filmů, co jsem kdy viděl (90%). (16.02.2009)

Tak jsem si dnes měla opět možnost doplnit své filmové vzdělání, a to co se týče českých (potažmo slovenských) filmů. Je to něco nového, průlomového, ještě jsem nic moc podobného v českém filmu neviděla. Ale na mě jsou ty poetické filmy, kde hlavní roli hrají pocity, kamera apod. jaksi stále moc. Asi je nedokážu úplně docenit. Neříkám, že film je špatný, má zajímavá místa, je jiný, ale pro mě to není ono. Není to nic, co bych mohla sledovat dlouho, často... (16.06.2013)

Mimoriadne pôsobivá sieť momentiek života, ktorej odklon od konzervatívneho tradicionalizmu prelomil tunajšie bariéry až na kosť. Nemá konzistentný dej, Uher so svojimi kolegami nás prikovali do okolia Bratislavy spôsobom, akoby bol dajaký Truffautov bratranec. Scenár sa asi dorábal počas natáčania (Herzogov štýl), alebo z improvizácie (Godard). I názov o čomsi vypovedá. Slnko je predsa sloboda a sloboda je mladosť. A tá sa kríži pavučinami nárazových východísk na konci tunelov. Zvolený individuálny prístup je sám o sebe zložitý pre naratív, venovanie sa jednotlivým charakterom, ktoré chcete zobraziť v akejsi novej vlne vás automaticky okliešti do pasci. Je preto výborné, ako nás Szomolányi bezprostredne a nezaujato vtiahol k životu našich hrdinov, priam až dotykovo. (15.09.2015)