Poslední mlčení

Zlověstné a melodramatické story. Tohle je hodně depresivní, zneklidňující kriminálka točící se kolem pedofilní vraždy. Je to sice slow burn jak vyšitý, ale mou pozornost si film dokázal udržet po celý film, díky kvalitním hereckým výkonům a nepříjemně dusné atmosféře. Za zhlédnutí tenhle německý počin určitě stojí. 65% (12.04.2014)

Zneklidňující drama o pedofilní vraždě a lidech jí ovlivněných stojí zcela na precizně profilovaných postavách a jejich pečlivě vyjádřených motivacích. Právě díky tomu se pojednání o obětech i pachatelích nestává detektivkou, thrillerem či vypjatým melodramatem, nýbrž nestrannou studií osamění, bezmoci a ztráty někoho blízkého. Sice scénář místy příliš polopaticky zdůrazňuje jistá fakta o případu i postavách a u figur policistů sklouzává až ke karikatuře, ale právě díky tomu se může v případě postav pedofilů vyhnout schematické démonizaci a naopak i je představit jako obyčejné a tragické lidi. (03.04.2011)

Přesně tak, přátelé, jak píše můj kamarád Josef Blažek, takhle nekompromisně, napínavě, paranoicky a odhodlaně by působil seriál Dark, kdyby se neztratil v mytologickém a sci-fi balastu. Baran bo Odar si vybral pro svůj debut příběh podle knihy, který je rozkročen přes několik žánrů, ale každému dává, co potřebuje a nikde nic nechybí. Fakt mistrovský kousek, škoda, že není více znám!! (26.11.2020)

KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT NÁZNAK SPOILERU. Skrz naskrz divný film, který mě ve výsledku akorát otrávil - jako nechat pachatele v závěru nepotrestaného? To není nic jiného, než zločin na divákovi! Nechápu, jak někdo může v souvislosti s tímto filmem mluvit o nějaké napínavosti, když je hned na začátku odhaleno, kdo vraždu spáchal. Než o odhalení pachatele zde jde o vystihnutí psychologie postav a atmosféry léta v jednom německém zapadákově, jehož klid narušil zločin. Na mě to ale celé působilo jako přeartovaná kravina, kde mi nesedlo skoro nic (nepochopil jsem třeba, proč tam mají všichni tak předpotopní mobily i auta, s výjimkou policejního šéfa, který jezdil zbrusu novým Opelem Insignia), a jejíž závěrečné rozuzlení jsem shledal směšným a extrémně nepravděpodobným. Film je to úmorně dlouhý, postavy jsou podivínské (jeden z vyšetřovatelů třeba chodil doma v šatech své mrtvé manželky - wtf?) až extrémně nesympatické (těhotná vyšetřovatelka, rodiče pohřešované holky), a děj samozřejmě není prost nejohranějšího klišé ze všech - boje s nechápavým nadřízeným, který zapáleného vyšetřovatele zákonitě suspenduje. Kristebože chci tak moc, když bych rád aspoň jednou viděl normální detektivku, kde nebude policejní šéf nesnesitelný idiot a kde by mohl hlavní vyšetřovatel v poklidu dělat svoji práci, aniž by byl suspendován? Jediné ospravedlnění času, o který mě tenhle film připravil, nakonec vidím snad jen v tom, že jsem díky němu trochu oprášil němčinu. Jestli jsou za to 3 hvězdy moc nebo málo, je vlastně úplně fuk - lituji chvíle, kdy mě napadlo se o ten film byť jen zajímat. (04.11.2015)

„Je dobře, že seš zas zpět. Zrovna jsem nakoupil. Najíš se se mnou? Pak si můžeme pustit film, nebo tak něco. Jestli chceš.“ - „Taky se chci dívat na film.“ - „Na to musíš ještě trochu vyrůst…“ Režisér mě zaujal už o 4 roky mladším snímkem Who am I, ale Poslední mlčení je tematicky, žánrově, tempem, cílovou skupinou i vyzněním někde jinde. Už „jetý“ vyšetřovatel (výborný Blomberg), který vstoupí do pokoje mrtvé dívky a přímo před její matkou začne s úsměvem na rtech skládat dceřinu Rubikovu kostku, naznačí, že postavy budou divné, což platí i pro rovněž výtečné zahrané duo viníků v podání Möhringa/Thomsena. Mimo slušné atmosféry, řemeslné kvality, špetky humoru (vyjma vyšetřovatele se o něj stará i těhotná policistka) nechybí též něco k zamyšlení (Jak je to se zlem ukrytým hluboko v nás? Co kromě tužby cítí pedofil?) a povedený, hodně zneklidňující, nehollywoodský konec. Za mě solidní 4*. „Minule byl u vás nějaký pán. Byl to příbuzný?“ - „Ne. Byl to přítel. Dlouho jsem ho neviděl. Proto jsem mu poslal zprávu.“ - „A dostal ji?“ - „Ano.“ (12.04.2020)