Vlčie diery

Vlčie diery sú takmer mojim rovesníkom a bol by zázrak, ak by to na nich nebolo vidieť. Napriek tomu ich považujem za výborný film, v ktorom dostala príležitosť celá vtedajšia slovenská herecká špička. Paľo Bielik vhodne zakomponoval dokumentárne zábery z Povstania do dramatického príbehu štyroch bratov. Vo filme určite zaujme kamera a poteší tiež absencia neskoršej privatizácie Povstania komunistami. Film nesie známky malého časového odstupu od zobrazovaných udalostí, je akýsi hranatý a niekedy skĺzava do pátosu, ktorý vyniká najmä v hlučnom hudobnom sprievode. (30.11.2010)

Paľo Bielik bol priekopníkom. Na to, že natáčal a spoluvytváral slovenské prvotiny, tak rozhodne nejde o komorné veselohry alebo divadelné adaptácie v šetrnejších interiéroch. Jeho Vlčie diery sú výpravným veľkofilmom. Akurát miešajú patetizmus, s detskou nevinnosťou cez surový dokumentárny pohľad bombardovania - čo je nesplniteľná misia a vražedná kombinácia. A taktiež otázne jednoznačným stanoviskom domáceho obyvateľstva k udalostiam o povstaniu. Tam sú zavádzania dobové, ideové aj politické. Nemožno mu ale odoprieť epický náboj, ktorý v sebe zoskupuje neviditeľnú a relatívne silnú vnútornú integritu a nečudujem sa ani terajším divákom, že mu ňou podľahnú. (08.12.2018)

Tento film má v sobě výraznou dokumentární a historickou hodnotu, neb podává dění z 2. světové války očima přeživších pouhé 4 roky po jejím ukončení, navrch v režii aktivního účastníka Slovenského národního povstání. Tvůrci přenesli do filmu čerstvé emoce, využili i některé autentické reálie, film obsadili tehdejší slovenskou hereckou špičkou a výsledkem je na svou dobu technicky i umělecky mimořádný snímek. Problém spíše může nastat, vidí-li ho po víc než 70ti letech mladý současný divák, protože sílu vrcholných československých válečných filmů (zejména ze 60. let) Vlčie diery pro mě osobně zdaleka nedosahují. Řada silných momentů (z nichž ten nejsilnější, takřka hororový paradoxně ani nesouvisí s válkou) na druhé straně vyvažuje délka a časté sklony k patetičnosti. Excelentní a nadčasovou filmařinu z mnoha scén doplňují uměle vložené dokumentární záběry a rovněž akční scény z války, jejichž zpracování z roku 1948 je dnes už spíše passé. Ačkoliv to pro všechny silné klady dlouho vypadalo z mé strany na 4 hvězdičky, ke konci již natažená stopáž a zejména to závěrečné naivní a patetické finále, vizuálně doprovázené přímo hračkářskými modely tanků, shodily mé hodnocení o hvězdičku níž. K tvůrcům určitě cítím respekt, k statečným vojákům obětujícím se v boji proti fašismu chovám hrdost, samotný film mě také obohatil a některé scény hodně zapůsobily. Ale opakovaně bych se na Vlčie diery asi nepodíval a přeci jen se nemohu při hodnocení bránit i vnímání jistých slabin. [65%] (14.05.2021)

LFŠ 2009. Tento film je dosti podivný, neboť na můj vkus střídá moc žánrů. Idylické záběry ze slovenských vesniček, obohacené kecy vesničanů, se střídají s drsnými scénami jako je amputace, střílení dětí nebo travičství. Do toho všeho mi přišel v postavách trochu binec, ale největší nálož přišla na konci, když herci útočí na miniaturní modely tančíků co se sotva v modelu krajiny pohybují :-) (29.07.2009)

Na rok vzniku až moc podarená a zručne natočená vojnová dráma z odboju Slovenského národa, výborný herci, kamera, taktiež réžia a prekvapí aj nápaditosť vtedajších trikov s kamerou. Keby sme takto vedeli točiť dnes to by bolo fakt niečo, vtedajšia úroveň predčila tú čo produkujeme teraz o 60rokov neskôr, kam naša kinematografia až padla. /videl v kine na filmovom festivale Art Film Fest 2014: 95%/ (29.08.2008)