Top Gun: Maverick

Největší atrakcí nového Top Gunu samozřejmě nejsou nadzvukové stíhačky, ale Tom Cruise opájející se vlastním hereckým odkazem. Jak tomu u legacy pokračování bývá, zápletka je z 90% kopií/variací událostí z jedničky (úvodní a závěrečné titulky jsou prakticky totožné). Zatímco minule byl Cruise studentem, tentokrát je z něj učitel (a náhradní otec), který zelenáčům ukazuje, jak se to (letecké manévry i akční filmy) má dělat. Díky svému důrazu na lidský element (opakování repliky, že záleží na schopnostech pilotů, ne na možnostech strojů) zachraňuje situaci (i akční žánr, kterému jakože navrací ducha). Zůstává nicméně rebelujícím outsiderem, který jezdí na (stejné) motorce, nosí (stejnou) koženou bundu, neposlouchá autority a nečte manuály. Zároveň ovšem poslušně slouží vojensko-průmyslovému komplexu, čili jde o rebelii pouze vnějškovou. Protože se Maverick rozhodl jít vlastní cestou (tak jako Cruiseova kariéra tvoří samostatný vesmír, který není součástí dominujícího komiksového multiversa), nezapustil kořeny a zůstává solitérem (což je neustále zdůrazňováno tím, jak ostatní postavy spíš zpovzdálí pozoruje, než aby s nimi koexistoval). Obdobně jako poslední bondovka, i druhý Top Gun je plný nostalgického ohlížení za minulostí, připouštění vlastní zranitelnosti a smiřování se s omezeností času, který na zemi strávíme (Cruiseovi bude brzy šedesát). Hledání a promýšlení paralel mezi Maverickem a Cruisem rekapitulujícím svou filmografii a reflektujícím svou hvězdnou image, mě po pravdě bavilo víc než četné letecké scény, které jsou vyjma té poslední, odehrávající se pro ozvláštnění nad zasněženou krajinou, zaměnitelné a tak rychle stříhané, že se stejně nemůžete moc kochat (takže v IMAXu se film vyplatí vidět hlavně kvůli zvuku). To samé platí pro variaci na legendární volejbalovou scénu. Házení ragbyovým míčem na pláži je snímané převážně proti slunci, rozsekané spoustou zbytečných střihů a naprosto asexuální. Provinile přiznávám, že se mi při sledování docela stýskalo po Scottově reklamně-videoklipové estetice a nestoudné objektivizaci polonahých mužských těl. Pro non plus ultra heroický, akčně-melodramatický příběh, který se odehrává v podstatě zcela mimo jakýkoli reálný sociopolitický kontext, ve světě existujícím jen pro prezentaci letecké akrobacie a úsměvu Toma Cruise, by mi taková stylizace přišla i příhodnější. 75% (24.05.2022)

Asi hodinku som si vravel: "Celkom fajn nostalgia, ale tak, ako som jednotku videl jediný raz niekedy v roku 91 a potom už som nikdy nemal chuť pozrieť si ju znovu, podobne zostane mimo mojich popkultúrnych lások aj toto." Potom som si ale uvedomil, aký je to v rámci dnešnej kinematografie výnimočný film. Že takto sa, kurva, majú točiť návraty klasických hrdinov - teda s rešpektom a bez toho, aby nejaká prepätá ženská alebo otravný mileniál (často kombinácia a zvyčajne vo farbe) do hrdinu nonstop hustili svoje zmätené emocionálne pičoviny, zhadzovali ho či dokonca poučovali a celkovo z neho robili smiešnu starožitnosť (ako sa to stalo v Star Wars, Star Treku či marvelovkách, hlavne tých seriálových). Toto si Tom Cruise veľmi dobre ošéfoval. No a potom vypukla samotná misia a to je veľká pecka a najlepšie vygradované akčné vyvrcholenie za veľmi dlhú dobu. Aj nechty na palcoch som si trochu ohlodal.   Výsledný pocit veľmi dobrý. (26.05.2022)

Jeden z filmů roku a jeden z nejlepších Sequelů vůbec. Joseph Kosinski nepatří pro mne mezi až tak výrazné režiséry, byť Hrdinové Ohně jsou velká emocionální pecka, Tron byl zajímavý a Oblivion mi přišel průměrný, ale Top Gun:Maverick je rozhodně jeho doposud nejsilnější a nejambicióznější dílo. Na film jsme čekali dlouho a už trailery naznačovaly, že půjde o sakra kvalitní podívanou, ale nečekal jsem, že mě to zasáhne a strhne natolik, jelikož stíhačky nejsou zrovna látka, kterou bych ve filmech vyhledával. Tady je zkrátka vše správně od hereckých výkonů ( Tom Cruise výbornéj a strašnéj frajer, John Hamm, Miles Teller a Glen Powell taktéž super), precizní technická stránka dohnána až k dokonalosti, skvělé dialogy, emocionální scény, slušné tempo, občasný humor, výborná hudba s final songem Lady Gaga včetně, intenzivní napětí a skvělá akce od tréningu po finální 30 minutové finále, které je vygradováno ad absurdum, tam jsem přestával dýchat i ztrácel pojem o čase. Samotný příběh sice není nikterak sofistikovaný a zvratovitý, ale vůbec to nevadí. Film má srdce, koule, šťávu i drive a nenechá nikoho chladným, určitě né nikoho, kdo miluje filmy. To čím je Le Mans 66 pro závodní filmy, tím je Top Gun 2 pro filmy letecké. Rozhodně nejlepší film se stíhačkama a se Seveřanem pro mne zatím film roku. Příběh 4/5. Akce 5/5, Humor 3/5, Násilí 0/5, Zábavnost 5/5 Hudba 5/5, Vizuál 5/5, Atmosféra 5/5, Napětí 5/5, Emoce 5/5, Herci 5/5. 9/10. (27.05.2022)

Top Gun dokáže odsoudit každý. Já to nikdy nedělal. Vznikl v mých milovaných 80. letech, vznikl z lásky k řemeslu, bez zeleného pozadí, mimo superhrdinský digibordel. Struktura pokračování je velmi podobná původnímu hitu. A stejně jako před šestatřiceti lety dělá z Toma Cruise každým záběrem hvězdu, která udivuje diváka hned od prvních minut. Jakmile vycení zuby, nasadí sluneční brýle a leteckou bundu a nakopne mašinu, přichází první husí kůže. Vlastně příjemné vibrace začínají už s nástupem melodie Harolda Faltermeyera a s prvními zlatavými záběry startovací ranveje. Nostalgie šlape na maximum. Pro Mavericka už v tomhle „novém“ světě zřejmě není místo. Dlouhé roky odmítal povýšení i odchod do důchodu. Do kokpitu stíhačky se nicméně znovu vrací, aby naučil partu mladých hezounů, mezi kterými je i syn jeho zesnulého parťáka Goose, zlikvidovat tajnou továrnu na zpracování uranu (opět) v jakési bezejmenné zemi. Není nutné si nalhávat, že jde o něco víc, než skvělé hollywoodské řemeslo. Není nutné si nalhávat, že to není přepálené. Není nutné si nalhávat, že to není průhledné a hyperkorektní hadr. A i ty archetypy postav zůstaly stejné. Vůbec to ale nevadí. Ba naopak. Pokračování přímo sálá energií skutečných strojů, přímo nám zdůrazňuje, že nemáme opouštět naše filmové dětství, naše vzpomínky na úžasná filmová léta. A to vše díky Cruisovi, který mezi mladšími kadety nepůsobí nijak nepatřičně, nenásilné zvládá romantickou linii s fakt kočkoidní Jennifer Connelly i dojemné setkání s Icemanem, kdy si scénář dokonale poradil s životním osudem Vala Kilmera. Radost. Cruise se svým osobním projektem zaválel. Pokolikáté už? Díky za tu energii, západy slunce, skvělý casting, discobeaty a velké srdce. Hodně těsně pod vrcholem. (27.05.2022)

Že umí Kosinski vizuál i emoce už dávno víme, a zde ho navíc Bruckheimer s Cruisem vedou na velmi příjemné vlně nostalgie. Propojení s původním filmem je doslova láskyplné, motivací postav komplexní a rozšiřující. Fanoušci originálu dostanou více a lépe toho samého, s upgradem akčních scén na dosud neviděnou, fyzicky poctivou leteckou show jako od Nolana. Dávno jsem tak nebyl přikovanej do IMAX sedačky. Pátou hvězdu nedávám, protože dějové schéma prvních 90% stopáže bylo bezpečně předvídatelných, přesně tak, aby pohladilo fanoušky originálu. Finálních 10% stopáže je pak pohádkově báječnou hollywoodskou atrakcí. A potěšilo mě zakomponování postavy Vala Kilmera. (25.05.2022)