Top Gun: Maverick

Častější je asi koncept "love to hate" filmů. Top Gun je pro mě "hate to love" film. Film, na který jsem přišel připravený ho prozívat, protože všechny velechválené Mission Impossible mě naprosto nudí a Tom Cruise coby maskot zločineckého pseudonáboženského kultu pro mě není zrovna týpek, ke kterému bych cítil sympatie. Jenže Top Gun mě ukolébal, a to i přes to, že místy vypadá jako náborové video totalitního státu po vzoru neironicky míněné Hvězdné pěchoty a konec mě vyloženě zklamal tím, že žádná postava nemusí udělat těžké rozhodnutí, ačkoliv se film tvářil, že k tomu směřuje. Jenže ty stíhačky fakt krásně lítají, hezky to sviští a duní, a to cheezy melodrama jede. Ok, asi to nade mnou vyhrálo, ale nejsem rád! (23.05.2022)

Asi hodinku som si vravel: "Celkom fajn nostalgia, ale tak, ako som jednotku videl jediný raz niekedy v roku 91 a potom už som nikdy nemal chuť pozrieť si ju znovu, podobne zostane mimo mojich popkultúrnych lások aj toto." Potom som si ale uvedomil, aký je to v rámci dnešnej kinematografie výnimočný film. Že takto sa, kurva, majú točiť návraty klasických hrdinov - teda s rešpektom a bez toho, aby nejaká prepätá ženská alebo otravný mileniál (často kombinácia a zvyčajne vo farbe) do hrdinu nonstop hustili svoje zmätené emocionálne pičoviny, zhadzovali ho či dokonca poučovali a celkovo z neho robili smiešnu starožitnosť (ako sa to stalo v Star Wars, Star Treku či marvelovkách, hlavne tých seriálových). Toto si Tom Cruise veľmi dobre ošéfoval. No a potom vypukla samotná misia a to je veľká pecka a najlepšie vygradované akčné vyvrcholenie za veľmi dlhú dobu. Aj nechty na palcoch som si trochu ohlodal.   Výsledný pocit veľmi dobrý. (26.05.2022)

Už v "Mission: Impossible - Fallout" bylo několik sekvencí, kdy film překračoval hranici fikce a budoval vznešený pomníček nejen svému hrdinovi, ale také jeho představiteli. "Top Gun: Maverick" pak už komplet celý funguje souběžně na rovinách fikce, adorační reflexe a meta komentáře. Když tedy na repliku "The end is inevitable, Maverick. Your kind is headed for extinction." zazní odpověď “Maybe so, sir. But not today.”, neříká to za sebe jen titulní hrdina či Tom Cruise coby poslední plnokrevná hollywoodská hvězda, ale také osmdesátkový model blockbusteru. Všechny kontrolky tu blikají, že tenhle starý/starosvětský kolos by neměl přece vůči té rychlejší, vymakanější, odladěnější a nejnovějším hadrwarem i softwarem napěchované konkurenci jakkoli obstát. Neustále cítíme, že takhle už se to přece nedělá, že doba je někde jinde, že si všichni žádají něco sofitikovanějšího, pokročilejšího a současnějšího (skvělá JitkaCardova má ve svém komentáři naprostou pravdu). Ale tady se prostě stvrzuje, že nezáleží na mašině, ale na pilotovi. Jistě jsou tam cheesy camp a krypto-queer roviny, ale soudě podle uculování publika to nejsou vady, nýbrž součást slastného diváckého prožitku, kdy film na diváky jen nepomrkává, ale tím svým těžko odolatelným pohledem jim hledí přímo do očí. Také můžeme dokonce po vzoru Žižekovy analýzy hudby a koncertů Rammsteinů ve vztahu k nacismu říct, že nám druhý "Top Gun" dává pasivně zakusit scientologii (byť na rozdíl od Rammsteinů není vůbec karikaturní a rozhodně zrcadlenou ideologii nepodvrací). Toma Cruise lze za řadu věcí odsuzovat i nesnášet, ale na rozdíl od ostatních megalomanů současné doby mu nelze upřít, že v jeho oboru, tedy v rámci filmových spektáklů mu není rovno. Nikoli kvůli tomu, jak má napěchované kapsy či jak sdírá své podřízené, ale naopak že všechny dokáže strhnout pro svou perfekcionistickou vizi, kterou si sám tvrdě odmaká. "Top Gun: Maverick" nám hrdě předvádí svůj banální a dávno přežitý motor, který má patřit do starého železa, ale živoucí generátor úžasu za jeho kniplem nám před očima z té rachotiny vymáčkne takový výkon, jako nikdo před ním. ___ pozn. pod čarou: V hrstce melancholicko zasněných momentů i dějových motivů Cruisova óda na létání evokuje Mijazakiho pochopitelně poetičtější a mnohovrstevnatější pomník stíhacím esům "Porco Rosso". (26.05.2022)

Po neuvěřitelných 36-ti letech se vrátil Tom Cruise se svojí postavou Peta Michella zpátky na výslunní. Ano, ani teď nechce Tom Cruise svoje fanoušky zklamat a opravdu se pro potřeby filmu naučil létat s americkou bojovou stíhačkou F-14. A to, že natočil materiál ve formě 800 hodin je už jenom bonus. Letecké akční sekvence se poctivě nacvičovali a točili několik měsíců, kdy byli ostatní herci vystavováni přetlaku pod vodou a další vopičárny, který si později můžete dohledat někde na internetu. Pokud jste film už viděli, tak jste jistě ocenili snahu herců i tvůrců, kteří dali přednost reálný filmařině před zeleným a modrým plátnem, který využívají nejenon superhrdinyské žánry, ale i menší a nezávislý filmy, protože každý programátor ví, že vytvořil pozadí na počítači je levnější záležitost než budovat nějaký praktický set reálně cihlu po cihle. Když pak ve filmu vidíte reálný výrazy tváře herců, kdy se jim díky rychlosti a gravitaci různě deformují obličeje, tak to vydá za víc než kterýkoliv CGI fight z moderních blockbusterů. Vrcholem filmu jsou tzv. DOG FIGHTS, kdy se stíhačky vzájemně nahánějí a pokouší se sestřelit jeden druhého. Příběh filmu je poměrně jednoduchý, nenajdete tu žádné zvraty a nebyly byste daleko od pravdy, kdybyste si při sledování řekli, že vám finále filmu připomíná jeden nejmenovaný díl Hvězdných válek… ale to vůbec nevadí, protože Tom Cruise a režisér Nevědomí vyšperkovali všechny ostatní aspekty ve filmu k dokonalosti. Navíc je super, že jedničku vůbec nemusíte vidět, abyste si příběh nového Mavericka užili. Audiovizuální stránku filmu nemusím samozřejmě vůbec kometovat. Za mě byl film obrovský překvapení, který jsem po oznámení nijak nevyhlížel, ale trailery mě utvrdili v opak s tím, že to bude jeden z nejlepších filmů roku. A zatím v mojí TOP trojce je, tak uvidíme jak si proti Maverickovi povedou ostatní film. Pokud náhodou budou tenhle film ještě někde promítat v kinech, ideálně ve 4XD, tak rychle na film vyražte, protože potom z domova to už nebude takový orgasmický zážitek jako z kina. 8,5/10 (02.08.2022)