Nič nás nerozdelí

Bayona = ďábel. Po prvních seznamovacích minutách na nás vytasí nejlepší katastrofickou scénu včech dob. Divák je tak odsouzen do role nebohého statisty, kdy musí jen trpně koukat jak Tsunami demoluje nebohou Naomi Watts. Bohužel jsem netušil že to nejhorší teprve příjde.... Nebudu samozřejmě nic více prozrazovat, ke konci jsem si samozřejmě blbec nechal kapesníky bůhvíkde a slzy nešlo zadržet. (15.04.2013)

|| Scenár: Sergio G. Sanchez | Hudba: Fernando Velazquez | Produkcia: Alvaro Augustin, Belen Atienza, Enrique Lopez Lavigne | Distribúcia: Warner Bros (Spain), Summit Entertainment (US) | Štúdio: Apaches Entertainment, Telecinco Cinema | Rozpočet: 45 miliónov $ | Tržby: 172,477,293 $ || Ťažko nedotiahnutý film s obrovským potenciálom. Najväčšia prírodná katastrofa 21. storočia dostala slušnú filmovú podobu, ale napriek tomu, že je výprava na vysokej úrovni, možnosti zfilmovania samotnej ničivej sily vĺn nebola využitá. Rodinná zápletka (jediná!) je chabou dejovou štruktúrou pre celovečerňák, a tak sa režisér utápa v spomalených záberoch v každej druhej scéne. Dodať trochu viac záberov o ničení vody, rozšíriť dej rôznymi príbehmi ľudí, a mohol to bych katastrofický epos desaťročia. Takto len šumienka s citrónovou príchuťou. (25.05.2013)

Druhé setkání Ewana McGregora a Naomi Watts na filmovém plátně je o poznání kompaktnější, než jejich první spolupráce. Může za to především silné téma, které sice neustále sklouzává k citovému vyděračství, ale nikdy se jím naštěstí úplně pohltit nenechá. Jedni to budou oceňovat, jiní zatracovat. Příběh nám samozřejmě není neznámý. Rodinka v Thajsku stihne tak akorát rozbalit vánoční dárky, udělat pár temp v bazénu u luxusního hotelu a čekat na ničivou vlnu tsunami, která ji rozdělí. Až po zkrácené expozici se tak začneme dozvídat, co je tahle rodinka vlastně zač. Důraz na naturalismus je patrný (zraněná matka plácající se v bahnité vodě, její bolestivé podvodní vláčení nebo šplhání na strom), stejně jako patos a neuvěřitelné náhody, které pětičlennou rodinu postihnou. Naštvat může i „přerod“ nejstaršího synka, který s přibývajícími minutami dostává lekci z rodinných hodnot, které na počátku lehce zpochybňoval. Na druhou stranu diváka potěší, že (přiznejme si) triviální scénář nezneužívá zdlouhavým zobrazováním sílu tsunami (vyhneme se i detailním studiím mrtvých těl – nahrazeno vyrovnanými oběťmi zabalenými v prostěradlech). Herecky vévodí maskéry vymazlená Naomi Watts, která na sebe svým fyzickým utrpením jednoznačně strhává pozornost kdykoliv se objeví na plátně. Oscarová nominace zasloužená (samotná cena by ale už ve správných rukou nebyla), španělského talenta Bayonu hlídat!! (25.01.2013)

Velmi, velmi, velmi dobrý film. Silný, citlivý, patřičně dramatický a snad i autentický (alespoň tak působil). Herecké výkony dospělých i dětí na jedničku, režisér místy vykouzlil takřka "malickovské" momenty (pomáhala i jakoby meditativní hudba) a já během celých 113 minut zamrkal jen párkrát, aby mi něco neuteklo. Moc se mi líbilo, že jsme se na začátku o hlavních postavách dozvěděli jen to nejnutnější, a že se scénář obešel bez prostřihů do spokojené minulosti nebo bez záběrů na trnoucí příbuzné kdesi na druhém konci světa. Škoda jen poněkud odflinknutého DVD, které namísto avizovaných českých titulků a českých titulků pro neslyšící nabídlo jen ty druhé, a tak mě sdělení v hranatých závorkách docela rozptylovala. Například před nárazem vlny jsem četl [podivné zvuky...] a pak ještě nespočetněkrát [hudba... ].__P.S. Nečtěte obsah! (04.05.2014)

The Impossible přináší mimořádné dílo se spoustou silných okamžiků, které dokáží vyvolat slzy a dojetí. Ústřední herecký trojlístek je vybrán bravurně. Ewana McGregora si užijeme v úvodu filmu a poté se objeví zhruba až někdy po hodině děje. Naomi Watts exceluje, tak jako vždy. Mně však nejvíce dostal mladý Tom Holland. Ten si většinu scén tak nějak ukradl pro sebe, a od začátku filmu, až do jeho konce tak můžeme se zatajeným dechem sledovat jeho obdivuhodný výkon. Vidím v něm stejné charisma a potenciál, jako měl tehdy před lety Jamie Bell v Billy Elliotovi. Kdo by to byl řekl, že o několik let později se z něj stane hvězda MCU, coby nový Spidey. A neřekla bych, že Nic nás nerozdělí hraje na city. Já v tom patos, ani prvoplánovou snahu vyvolat u diváka emoční rozechvění, neviděla. Ten NEamerický režisérský přístup režiséra Bayony je zde vidět a i (nejen) díky tomu se nejedná o klišovitou "Hru na pláč," která by tak klidně mohla dopadnout, pokud by se zpracování chopil Hollywood osobně. Silný příběh o přežití, který pro skutečnou rodinu Belónových dopadl opravdu šťastně. (19.09.2015)