Nič nás nerozdelí

Bez dlhšieho úvodu (Titanic) alebo priebežných flashbackov (127 hodín), ktoré by nám o postavách povedali viacej a zblížili nás s nimi, sa mi nepodarilo filmu emocionálne prepadnúť. Kričaním mien najbližších a dlhým, dramaticky zostrihaným bežaním do ich náručia to nenahradíte. Kvalitne nakrútené a slušne zahrané, ale útočiace iba na prvú signálnu, bez hutnejšej myšlienky či psychologického podkladu postáv. A naozaj *krásny* hudobný motív, ale nemusel zaznieť každých desať minút. (07.02.2013)

Na katastrofické filmy se díky dřívějším odstrašujícím zkušenostem ze zásady nedívám a opovrhuju jimi, ale lákadla v podobě Naomi a Ewana mě nakonec přesvědčila. Do očí mě praštila (v pozitivním slova smyslu) překvapivě docela velká uvěřitelnost a syrovost. „Zásah“ byl opravdu skvěle natočen, hlavní hrdinové se po něm nechovali, jako kdyby prošli speciálním výcvikem, a bez pomoci ostatních by to prostě nedali (a Maria jako lékařka se zas nedokázala nějak výrazně zpacifikovat sama, jak to tak v žánrových filmech bývá). A přestože mi chvíli vadilo, že se děj dlouho zaobíral jenom jednou polovinou rodiny, postupně jsem to jenom kvitoval. Jistě, s postupující stopáží film začínal pomalu ale jistě sklouzávat k dojímání, avšak krom jednoho momentu (muž s telefonem) to tvůrci snímku docela ustáli a „slzavé údolí“ nastoupilo až v samotném závěru (a ani ona „náhoda“ diváka tolik neiritovala, protože jí předcházela překvapivě docela dost napínavá sekvence). Proto to budou ode mě nakonec slabší 4*, které jsou z mého pohledu vzhledem k žánru více než nadprůměrným hodnocením. (21.12.2013)

|| Scenár: Sergio G. Sanchez | Hudba: Fernando Velazquez | Produkcia: Alvaro Augustin, Belen Atienza, Enrique Lopez Lavigne | Distribúcia: Warner Bros (Spain), Summit Entertainment (US) | Štúdio: Apaches Entertainment, Telecinco Cinema | Rozpočet: 45 miliónov $ | Tržby: 172,477,293 $ || Ťažko nedotiahnutý film s obrovským potenciálom. Najväčšia prírodná katastrofa 21. storočia dostala slušnú filmovú podobu, ale napriek tomu, že je výprava na vysokej úrovni, možnosti zfilmovania samotnej ničivej sily vĺn nebola využitá. Rodinná zápletka (jediná!) je chabou dejovou štruktúrou pre celovečerňák, a tak sa režisér utápa v spomalených záberoch v každej druhej scéne. Dodať trochu viac záberov o ničení vody, rozšíriť dej rôznymi príbehmi ľudí, a mohol to bych katastrofický epos desaťročia. Takto len šumienka s citrónovou príchuťou. (25.05.2013)

Emocemi nabitý (a kdo tvrdí že ne, tak si na něco hraje...) snímek, který přináší skutečné fyzické utrpení lidí bojujících o holé přežití. Mě osobně první půlka naprosto vzala dech, jako bych se topil společně s Naomi nebo Ewanem a jejich dětmi pod tlakem ohromné masy vody. Takto dobře položené základy příběhu a vtažení mě jako diváka do děje zapříčinili, že jsem už neměl chuť unikat a odevzdal se příběhu včetně všech psychických a možná i fyzických bolestí, které jsem tak pocítil (opravdu jsem docela prožíval každý pohled na zkrvavenou Naomi, ta její noha...au). Působivé ve své jednoduchosti a komornosti, a přitom pro mě nejpůsobivější prožití katastrofy jakou tsunami skutečně je. Se vší tou krví, bolestí a hledáním. PS: kam se hrabe třeba Heereafter a jeho digitální, i když působivá "vlnka na pobřeží" PPS: na tenhle film jděte do kina, ten zvuk za to stojí, doma bez pořádné repro soustavy přijdete o zážitek. (28.01.2013)

Bayona hned zkraje zužitkovává svou předchozí zkušenost s hororovým žánrem. Znejišťující hudební motiv a způsob snímání (podhled z hlubin) mění pokojnou mořskou hladinu ve zlověstnou nestvůru, která se v nestřežený moment může probudit k životu. Rychle se valící, celé plátno vyplňující vlna dělá z pána tvorstva bezbranné stvoření. Zbaveny možnosti kamkoli uniknout nejsou jenom postavy, utéct nemůžeme ani my. Díky burácivému zvukovému efektu jde z hlediska viscerálního prožitku o jeden z nejpůsobivějších obrazů zkázy, které jsem v posledních letech v kině „zakusil“. 3D brýlí paradoxně nebylo třeba. ___ Poté, co nás společně s postavami semele neovládnutelný přírodní živel, film se z katastrofického spektáklu hladce přelije v rodinné melodrama. Ukázku brilantních speciálních efektů střídá zarputilé herectví tělem i duší. Naomi Watts exceluje a ze všech si vytrpí nejvíce (možná proto, že tomu tak bylo i ve skutečnosti, možná proto, že je žena a jde o melodrama). Skvěle, bez nadbytečných slov a citových výlevů, jí sekunduje Tom Holland, který je ve své roli usazený dokonce lépe než McGregor, na němž je očividnější, že své vypjaté emocionální stavy jenom hraje. ___ Proměna v chování nejstaršího syna ukazuje, jak drasticky může podobná krajní zkušenost zatřást s vaším hodnotovým žebříčkem. Materiální výdobytky jsou náhle zbytené, z plechovky coly se stává cenný poklad a děti již více nemohou spoléhat na to, že dospělí vše potřebné obstarají. Dosavadní vztahová hierarchie byla rozbita, role prohozeny. ___ Prostá myšlenka o významu rodinné soudružnosti a vzájemné pomoci je důsledně, byť s (pochopitelnými) sklony k melodramatickému excesu, všita do narativu, díky čemu nabývá oživování osm let staré historie na naléhavosti. Nač si něco nalhávat, jediný, kdo nám v případě skeptiky prorokované ekonomického (či jiného) kolapsu pomůže, budou naši nejbližší. ___ Hlavní napětí filmu je vytvářeno oddalováním momentu shledání roztroušených členů rodiny. Opětovné nastolení počáteční harmonie předpokládáme už z logiky žánru melodramatu, čeho si Bayona byl zřejmě dobře vědom a dělá maximum, aby nás znejistil, zda opětovné stvrzení statu quo nenastane příliš pozdě. Nepřekvapiví pak, že emocionální vrchol filmu má podobu v prostoru mistrně rozvrženého „míjení se“ několika postav. ___ Troufám si tvrdit, že takhle emocionálně kompaktní, suverénně zrežírované a výsad velkého plátna naplno využívající melodrama tady nebylo přinejmenším od Titanicu. 80% Zajímavé komentáře: Sandiego, ScarPoul (30.01.2013)