Nič nás nerozdelí

No konečně v té záplavě suchých, vykalkulovaných lapačů cen film, kterému zůstalo srdce, takže si ho člověk užije i bez teoretického analyzování. Strašnej doják. Intenzivní, skvěle natočený (scéna tsunami!) a v závěru dojemný jak dlouho nic. Samozřejmě je to občas až moc viditelně upravené pro potřeby filmového scénáře (náhodné hromadné setkání mi tak trochu připomnělo podobně vykonstruovaný telefonát z Arga). Ale co už, když to tak skvěle funguje. (06.01.2013)

Bolestivá a důkladná rekonstrukce velké přírodní katastrofy podávaná hlavně skrze fyzické a duševní utrpení hlavních aktérů, s nimiž divák cítí až do poslední vteřiny a té špetičky naděje, která jediná pomáhá udržet v tak krizové situaci rozum v hrsti, se i on drží jako klíště. Alespoň já už jsem filmovým postavám dlouho tak moc nedržel palce a snad žádný film mě ještě nedonutil nefandit přírodě, nýbrž bezmocným a trpícím lidem. Ono také když sledujete Naomi Watts a vidíte, jak neuvěřitelně reálně působí její strhaný a omlácený obličej a každý výkřik bolesti, nezbývá než si položit nohy na pohovku a dívat se dál, přestože o "happyendu" není pochyb. Režisér Bayona se o práci zatím bát nemusí, protože tady vyždímal z námětu snad všechnu šťávu, a soudě i podle pochvalných reakcí od skutečných aktérů, ždímal jednoznačně správným a účinným způsobem :-) 80% (01.09.2013)

Bayona hned zkraje zužitkovává svou předchozí zkušenost s hororovým žánrem. Znejišťující hudební motiv a způsob snímání (podhled z hlubin) mění pokojnou mořskou hladinu ve zlověstnou nestvůru, která se v nestřežený moment může probudit k životu. Rychle se valící, celé plátno vyplňující vlna dělá z pána tvorstva bezbranné stvoření. Zbaveny možnosti kamkoli uniknout nejsou jenom postavy, utéct nemůžeme ani my. Díky burácivému zvukovému efektu jde z hlediska viscerálního prožitku o jeden z nejpůsobivějších obrazů zkázy, které jsem v posledních letech v kině „zakusil“. 3D brýlí paradoxně nebylo třeba. ___ Poté, co nás společně s postavami semele neovládnutelný přírodní živel, film se z katastrofického spektáklu hladce přelije v rodinné melodrama. Ukázku brilantních speciálních efektů střídá zarputilé herectví tělem i duší. Naomi Watts exceluje a ze všech si vytrpí nejvíce (možná proto, že tomu tak bylo i ve skutečnosti, možná proto, že je žena a jde o melodrama). Skvěle, bez nadbytečných slov a citových výlevů, jí sekunduje Tom Holland, který je ve své roli usazený dokonce lépe než McGregor, na němž je očividnější, že své vypjaté emocionální stavy jenom hraje. ___ Proměna v chování nejstaršího syna ukazuje, jak drasticky může podobná krajní zkušenost zatřást s vaším hodnotovým žebříčkem. Materiální výdobytky jsou náhle zbytené, z plechovky coly se stává cenný poklad a děti již více nemohou spoléhat na to, že dospělí vše potřebné obstarají. Dosavadní vztahová hierarchie byla rozbita, role prohozeny. ___ Prostá myšlenka o významu rodinné soudružnosti a vzájemné pomoci je důsledně, byť s (pochopitelnými) sklony k melodramatickému excesu, všita do narativu, díky čemu nabývá oživování osm let staré historie na naléhavosti. Nač si něco nalhávat, jediný, kdo nám v případě skeptiky prorokované ekonomického (či jiného) kolapsu pomůže, budou naši nejbližší. ___ Hlavní napětí filmu je vytvářeno oddalováním momentu shledání roztroušených členů rodiny. Opětovné nastolení počáteční harmonie předpokládáme už z logiky žánru melodramatu, čeho si Bayona byl zřejmě dobře vědom a dělá maximum, aby nás znejistil, zda opětovné stvrzení statu quo nenastane příliš pozdě. Nepřekvapiví pak, že emocionální vrchol filmu má podobu v prostoru mistrně rozvrženého „míjení se“ několika postav. ___ Troufám si tvrdit, že takhle emocionálně kompaktní, suverénně zrežírované a výsad velkého plátna naplno využívající melodrama tady nebylo přinejmenším od Titanicu. 80% Zajímavé komentáře: Sandiego, ScarPoul (30.01.2013)

Z provedení katastrofy jsem odkopanej, je to ukázka, kolik dobrý filmař dokáže i bez armády kompjútrů jen prací s perspektivou a způsoby snímání. Pro mě zcela rovnocenná záležitost s potopením lodi v Pí a jeho život podmáznutá blátem a krví. Jinak - vždycky mě zajímá, zda je "skutečný příběh" jen alibi pro omluvení obvyklých schémat a klišé, nebo zda filmař dokáže z katastrofy vytáhnout něco víc než jen pár notoricky známých ponaučení o křehkosti člověka a síle lidství (poslední, kdo mě fakt uchvátil, byl Danny Boyle a jeho skalní amputace). Nic nás nerozdělí pro mě v klíčových momentech sklouzává do nepokryté exploatace, z níž jsem záhy ztratil veškerou diváckou rozkoš (někdy jsem váhal, zda je ta přepjatost ještě míněna vážně - zvracení řas a krve, které mimoděk vypadá jako scénka z béčkového hororu). Chci vidět něco víc než jen to, co znám z dokumentů a zpráv, byť je to oděné do mistrné formy. Ale řeči o hvězdách a melodramatické míjení jsou jako by z jiného moře než ta realistická vlna špíny, která mě na začátku proti mojí vůli tak brutálně strhla. Pro Bayonu mám vlastně spíš jen slova respektu, ale vážně by si měl dát pozor na to bezelstné podléhání očekáváním "žánru". A zkusit kopat hloub, protože tenhle film je vlastně jen "katastrofickou turistikou", kde všechno vyřeší harmonická láska... a dobré pojištění. (30.01.2013)

Ani nabombený eye-candy biják, ani zbytečně rozdrobené emoce made in Spain, ale z obojího to tahá to dobré. Už v prvních záběrech je cítit, že Bayona má talent, načež akční pasáž s tsunami smete diváka stejně jako hlavní filmové protagonisty svým dechberoucím vizuálem a nekompromisní autenticitou/přehledností. Prostřední a závěrečná pátrací část už je trochu slabší jak scénářem, tak tempařsky, ale pořád to drží ty velké emoce které jsou tam potřeba a neklouže to díky schopné řezisérské stoličce do sentimentu a když, tak jen okrajově a to se dá ustát. Naomi Watts je nejlepší herečka současnosti. (14.07.2015)