Nič nás nerozdelí

Zhlédnuto v kině. Je to zvláštní. The Impossible je neskutečná citová ždímačka, každá scéna je vyhrocenější než ta druhá a přesto mi film prakticky nikdy nepřišel jako kýč či jen levná hra na city. Každá scéna zde má své opodstatnění, každý dialog těm hercům (krom Ewana a Naomi musím vychválit Toma Hollanda a doufám, že z tohohle kluka jednou bude pan herec) věříte a nezáleží na tom, jak velký jste cynik, přece jen jim přejete nějaký lepší konec. Prakticky vše bylo dokonalé, scéna valící se tsunami byla opravdu dech beroucí a hudba dokonale podtrhovala atmosféru. Myslím, že více nemám co říct, snad jen, že (doufám) tímto si Juan Antonio Bayona otevřel dveře do Hollywoodu a já si pro příště jeho jméno budu pamatovat. Drama roku 2012 a možná nejlepší katastrofický film, jaký jsem kdy viděl. (10.01.2013)

Na katastrofické filmy se díky dřívějším odstrašujícím zkušenostem ze zásady nedívám a opovrhuju jimi, ale lákadla v podobě Naomi a Ewana mě nakonec přesvědčila. Do očí mě praštila (v pozitivním slova smyslu) překvapivě docela velká uvěřitelnost a syrovost. „Zásah“ byl opravdu skvěle natočen, hlavní hrdinové se po něm nechovali, jako kdyby prošli speciálním výcvikem, a bez pomoci ostatních by to prostě nedali (a Maria jako lékařka se zas nedokázala nějak výrazně zpacifikovat sama, jak to tak v žánrových filmech bývá). A přestože mi chvíli vadilo, že se děj dlouho zaobíral jenom jednou polovinou rodiny, postupně jsem to jenom kvitoval. Jistě, s postupující stopáží film začínal pomalu ale jistě sklouzávat k dojímání, avšak krom jednoho momentu (muž s telefonem) to tvůrci snímku docela ustáli a „slzavé údolí“ nastoupilo až v samotném závěru (a ani ona „náhoda“ diváka tolik neiritovala, protože jí předcházela překvapivě docela dost napínavá sekvence). Proto to budou ode mě nakonec slabší 4*, které jsou z mého pohledu vzhledem k žánru více než nadprůměrným hodnocením. (21.12.2013)

Režisér je velký talent, příběh je zase jedna z nejsmutnějších událostí současnosti. Tušil jsem, že tohle bude emotivní nářez jako prase. Ještě aby ne. Příběh podle pravdy, který sice vypráví o jedné z mnoha rodin, ale zároveň se v ní promítá příběh všech rodin, které tam zůstali a tsunami se jich přímo dotklo. Natočeno je to tak, že jsem kolikrát nechápal, jak režisér dokázal tak dokonale zakomponovat digitál do reality. Přiznávám se, že chvílemi jsem jenom tupě zíral. No, co chvíli, vlastně celé dvě hodiny. Prostředí bylo tak reálné, že mi přišlo, jak kdyby španělský autor skutečně nechal vyplavit nějakou vesničku, aby tam natočil tenhle film, který by každému z nás měl ukázat, jak hrozně to tam vypadalo, když se přihnala tsunami vlna. Vrcholem, kdy jsem se rozhodl filmu vpálit pět hvězd, byla chvilka, když jsem četl, že na film koukali přeživší a tvrdili, že věrněji atmosféru vystihnout nešlo. Klobouk dolů. (18.06.2013)

Hodně sugestivní podívaná se spoustou emocí, které ovšem Bayona dokázal ukočírovat. Trikově dokonalé .. ve scéně kdy přichází tsunami a pohlcuje vše nepřibité, mě kompletně bolelo celé tělo (no dobře, chřipka tomu trošku napomohla), i když jsem to nebyl já, koho vlna táhla do vnitrozemí a flákala s ním sem tam. (V Thajsku jsem byl pár let po této události a jelikož jsou místní docela lenoši a do většího uklízení se jim moc nechce, tak jsou upomínky na tuhle katastrofu, alespoň na Koh Phi Phi, pořád dost viditelné.) (18.01.2013)

Nečtěte oficiální synopsi!!! Vynikající drama, které neustále zneklidňuje, a to i když se oceán definitivně uklidní. Impossible si rozhodně zaslouží velké plátno, protože když udeří první vlna tsunami, je to neskutečně silné. Intenzivní zážitek podtrhuje nervující hudba ("kvílící" žestě), která připomíná tu ze seriálu Lost na konci většiny epizod. A kdyby to nestačilo, tak mě konečně přešly choutky jet v této divné zimě někam k moři./// *Spoilery* Finále je sice trochu natahované (operace, odlet), ale největší emoce jsem prožila při shledání sourozenců. Bayona velice citlivě natočil příběh, který působí tak neuvěřitelně, že by ho nenapsal ani ten nejhollywoodštější scenárista. Zároveň nezapřel své hororové já, takže váš čeká odlupující se maso z nohy a vůbec velmi zubožená Wattsová, že místy film působí téměř dokumentárně, neboť jak už napsal Sandiego - ruční kamera a maskéři zážitek činí zážitek velmi fyzickým. *Konec spoilerů* Celkově jde o film, kde je happy end bez kýče, napětí (pokud jste nečetli obsah), brilantní dětský herec Tom Holland (většinou jim vypjaté momenty nejdou), epická kamera, decentní i majestátní hudba, věrohodné dialogy, syrová a realistická atmosféra, která je obohacena o jednu výbornou scénu umělečtější rázu ve slow motion (vynoření). Mínusem však je, že vyprávění tvoří jen dvě paralelní linie rozdělené rodiny, a další postavy jen vzdáleně míjíme, aniž bychom poznali jejich osudy... Byť několik mikropříběhů ostatních se ve filmu najde. [Kino] (10.01.2013)